Taxikář

S jizvami na duši, které si přivezl z Vietnamu, pracuje samotář Travis jako taxikář na nočním Manhattanu. Všude kolem se to hemží přátelstvím, jen Travisovi se nedaří s kýmkoliv sblížit. Rande s Betsy (Cybill Shepherd) nedopadne dobře, protože jí vezme do porno kina. Snaží se zachránit dvanáctiletou prostitutku Iris (Jodie Foster) od jejího pasáka Sporta (Harvey Keitel), ta ale o záchranu nestojí. Travisův zadržovaný hněv a problém s loajalitou propukne v záchvat násilí a odplaty.

Zdroj: HBO Europe
Vysílání: dabing
Premiéra: 06.06.2014 CX

Když se na začátku filmu z mlžného oparu vynoří jedovatě žlutý taxík a chodci zpomaleně procházejí rudě nasvícenou párou, je jasné, že tohle město se stalo peklem. A od chvíle, kdy se na plátně objeví Travis Bickle, šestadvacetiletý veterán z Vietnamu, není pochyb o tom, že v něm tiká nastražená časovaná bomba. Travis, trpící nespavostí, ve svém taxíku projíždí ulicemi vykřičených čtvrtí New Yorku a čím dál více se propadá do osamělosti. Každý mezilidský kontakt, o nějž se pokusí, však skončí fiaskem. Když jej odmítnou i dvě dívky, které si zidealizoval (něžná Betsy, spolupracující na prezidentské kampani, a dvanáctiletá prostitutka Iris), stane se z Travise pochodující arzenál...
Taxikář tvoří se Zuřícím býkem (1980) a Mafiány (1990) trojici absolutních vrcholů režiséra Martina Scorseseho a patří k filmům, které nejlépe popisují deziluzi post-vietnamské Ameriky 70. let. Zatímco Robert De Niro předvádí v jedné ze svých životních rolí ten nejmrazivější portrét duše naprosto ztracené v osamělosti a vlastním pokřiveném vidění světa, Scorsese ve spolupráci s kameramanem Michaelem Chapmanem a autorem hudby Bernardem Herrmannem tenhle svět zobrazují: a není to hezká podívaná. Od onoho infernálního úvodu přes Travisův nezastavitelný sestup do vlastního psychotického nitra až po krvavé finále s nejednoznačným epilogem Taxikář ohromuje skvěle napsaným scénářem z pera Paula Schradera, Scorseseho výbušným režijním stylem a zejména úspornou sevřeností, která divákovi téměř znemožňuje dýchat. Jakkoliv film při udílení Oscarů prohrál s poněkud optimističtějším Rockym, jeho místo ve filmové historii je nezpochybnitelné. Stejně jako v té mimofilmové: scéna, v níž Travis Bickle před zrcadlem trénuje své "To mluvíš se mnou?!" vstoupila do kolektivního povědomí; účes, který Robert De Niro v Taxikáři nosí, si přivlastnilo punkové hnutí; a zejména fakt, že jistého Johna W. Hinckleyho dovedla posedlost mladičkou Jodie Fosterovou v roli Iris až k pokusu o atentát na Ronalda Reagana, dokazuje nemilosrdnou trefnost Taxikáře naprosto výmluvně.

Kino Aero 2004/1

Travis Bickie si po návratu z Vietnamu najde práci jako taxikář. Jezdí v noci i v nejnebezpečnějších čtvrtích New Yorku. Ulice Bronxu a Harlému jsou plné opilců, rváčů, protitutek (jednu z nich, mladičkou Iris, se Travis rozhodne zachránit) a jejich pasáků. To všechno přispívá k Travisovu zhoršujícímu se duševnímu stavu - pečlivě si ho zaznamenává do deníku - až vyvrcholí v touze po celkovém očištění společnosti. Taxikář nabídne svou pomoc krásné blondýnce Betsy při prezidentské volební kampani. Senátor Palantin se však nečekaně stane jednou z Travisových vyhlédnutých obětí. Vyšinutý mladík se totiž konečně rozhodl vzít spravedlnost do svých rukou. Martin Scorsese obsadil do hlavní role Travise Bickieho svého dvorního herce Roberta De Nira. Kultivovanou Betsy ztvárnila bývalá manekýnka Cybill Shepherd, třináctiletá prostitutka Iris byla první velkou příležitostí pro pozdější nositelku Oscara Jodie Foster. V menší roli žárlivého manžela se objevil samotný režisér.

Z tvorby předního amerického režiséra Martina Scorseseho známe jen film Zuřící býk. Nyní máme možnost seznámit se - alespoň na videu - s jeho slavným, tolik diskutovaným Taxikářem (1976). - Snímek, částečně související s vlnou děl, vyrovnávajících se s traumatem vietnamské války, vypráví příběh lidské samoty a citové frustrace uprostřed lhostejného světa, který dopustí nesmyslné zabíjení právě tak jako prostituci nezletilých. - Navrátilec z Vietnamu Travis pracuje jako noční taxikář. Stává se tichým pozorovatelem noci, do níž město vyvrhuje na povrch ulic všechnu špínu: opilce, narkomany, prostitutky, pasáky a násilníky. Vzrůstající odpor v psychicky narušeném mladíkovi stupňuje touhu po očistném činu. Ozbrojí se a po nepodařeném pokusu o atentát na presidentského kandidáta provede krvavou čistku v hodinovém hotýlku, z níž pro veřejnost vyjde jako hrdina. - Režisér s mimořádnou silou buduje vizi velkoměsta jako prostoru, netečného k vyššímu řádu a strhujícího zprvu pouze přihlížejícího hrdinu do všeobecného víru násilí a destrukce. Oficiálně proklamované ideály a mýty hrdinství, "opor společnostt" (FBI, armáda) či "americké ženy" odhalují svou prázdnotu. Žlutý taxík, proplouvající špinavými ulicemi, se nakonec jeví jako jediná hrdinova nezvratná jistota. - Pomalému, naléhavému rytmu vyprávěni, podobnému volné, přerušované jízdě aut v zaplněných ulicích, skvěle přihrává hudba Bernarda Herrmanna. - Svou myšlenkovou hloubkou i nezvyklou působivostí patří Taxikář k nejzávažnějším snímkům americké produkce 70. let. Na 29. MFF v Cannes 1976 získal Zlatou palmu. Robert De Niro by1 za svůj vynikající výkon nominován na Oscara.

Autor/Zdroj: /Filmový přehled


Slavný příběh newyorského taxikáře (Robert De Niro - mj. Zuřlcl býk, Neúplatní, Mise), který po návratu z vietnamského pekla není schopen navázat lidské kontakty. Narůstá v něm posedlost vymýtit zkaženost společnosti individuálním násilím. Film charakterizovaný jako „sureealistická vize násilí amerických měst" získal Velkou cenu na MFF v Cannes 1976. V roli čtrnáctileté prostitutky se objevuje Jodie Fosterová (Znásilnění, ...). Ve výčtu vynikajících osobností potom patří čelná příčka režisérovi Martinu Scorsesemu (v poslední době třeba Poslední pokušeni Krista a Newyorské příběhy), o němž kameraman Nestor Almendros prohlásil: „Považuji ho za jednoho z mála amerických režisérů, kteří dnes mají osobitý rukopis. Kdybyste přišli do kina uprostřed některého z jeho filmů, okamžitě byste poznali, že ho natáčel on - právě tak jako v případě Felliniho." Myslím, že k takovému komplimentu není třeba nic dodávat.
Cinema 1991/5/44

Autor/Zdroj: /Cinema