Obsah filmu Teď zas my
"Teď zas my". Tento film si vzal za námět řešení otázky v tehdejší době docela aktuální: aby se mladí dostali dopředu na místa starých, kde by mohli uplatňovat své schopnosti a průbojné plány. Ale příběh, na němž má být tento generační zápas znázorněný, je velmi prostoduchý, ve stylu, který připomínal staré kalendářové povídky. Podle toho také vypadalo rozvrstnění osob. Všichni staří jsou ve filmu neschopní, hloupí, směšní, umínění, nepodnikaví - při tom však ta hranice stáří je pojata ve filmu velmi relativně. Tak je zde zesměšňován a posílán do penze nejen úředník, který dvacet pět roků věrně sloužil podniku, ale i statný mistr, důvěrník...
"Teď zas my". Tento film si vzal za námět řešení otázky v tehdejší době docela aktuální: aby se mladí dostali dopředu na místa starých, kde by mohli uplatňovat své schopnosti a průbojné plány. Ale příběh, na němž má být tento generační zápas znázorněný, je velmi prostoduchý, ve stylu, který připomínal staré kalendářové povídky. Podle toho také vypadalo rozvrstnění osob. Všichni staří jsou ve filmu neschopní, hloupí, směšní, umínění, nepodnikaví - při tom však ta hranice stáří je pojata ve filmu velmi relativně. Tak je zde zesměšňován a posílán do penze nejen úředník, který dvacet pět roků věrně sloužil podniku, ale i statný mistr, důvěrník dělnictva, který má tři malé děti, ale za starou je zde považovaná už i úřednice, která je v podniku teprve patnáct roků. Mladí jsou ovšem ve filmu šlechetní, pokrokoví, vynalézaví - a přece se hned na počátku objevil jeden z přečetných režisérských kazů: mladý inženýr, továrníkův syn, se v prvé scéně představuje jako hejsek a flákač, vozící se v přepychovém bouráku, který jen z tatíka ždímá peníze z dědického podílu po své mamince. Tento darmošlap líbá na potkání vychovatelku své malé sestry, je hrubý na otce, když z něho tahá peníze, takže těžko se pro něho získávají sympatie a víra obecenstva, že on je ten pravý a povolaný zástupce mladých a reformátor tovární výroby. Jiným zástupcem mladých je učitel - jelimánek až běda, stále v poníženosti žmoulající svůj klobouk před mladým inženýrem, který s úžasem babičky z předminulého století žasne, co je vidět mikroskopem v kapce vody. Tedy učitel "par excellence". Pak tu máme vychovatelku Jiřiny Štěpničkové, která se ráda líbá a je při tom velice šlechetná, neboť na sebe přejímá podezření z krádeže peněz z tovární pokladny, aby kryla pana inženýra. O tuhle naivnost je děj filmu nastaven. Pan inženýr má dostat vyplacen podíl po matce od otce. Druhý den nalezne ve svém svrchníku v kanceláři balík tisícovek a ve své mladistvé chytrosti se hned domnívá, že mu tímto, asi u starých obchodníků patrně obvyklým způsobem, tatínek vyplatil jeho dědický podíl. Diváci se asi v kině velmi podivovali, odkud najednou má továrník tolik peněz, když den před tím byl úplně na mizině a nemohl pro syna sehnat ani „ubohých“ 500 korun. Ale pro něho bylo jistě typické, že je asi schoval v punčoše. Následuje velmi rychlá scéna u soudu, bez vyšetřování a bez důkazů má být vychovatelka odsouzená, ale ukáže se, že i ten starý úředník, který to vše zavinil, je vlastně také šlechtic, ale v tomto případě ducha a srdce. Scéna u soudu vyzněla ve filmu nanicovatě , tedy ani vážně ani vtipně. Nakonec diváci viděli tytéž lidi asi po pětadvaceti letech, když mladý pán fabriku zracionalizoval a přivedl k rozkvětu.
Tak si divák kladl otázku, kdy vlastně žila ta stará generace: před těmi či v závěru, nebo je to scéna budoucnosti? Ve filmu se to nedá poznat, neboť móda se za to čtvrt století nezměnila, jenom vlasy těm mladým zešedivěly až do běla – i ten jelimánek učitel, nyní již řídící, má hlavu celou bílou a ne a ne uhnout mladým. Jiřina Štěpničková, která se předvedla v hlavní části filmu jako křepká dívčina, se uběhlým časem proměnila v bělovlasou stařenu. O co v tomto filmu šlo? Starý, přitom zdravý a statný továrník se brání racionalizaci ve sklárně, aby nemusel propouštět dělníky. Mladý racionalizací chce zvednout výrobu. A proto se o racionalizaci mnoho ve filmu nehovoří, ale deklamuje a přednáší divákům, což ovšem vyznívá prázdně a dutě. Nejmladší generaci zastupují kluci a holky ve škole, z nichž továrníkova dceruška je je mezi nimi naučeným odříkáváním svých větiček politováníhodná loutka. Veseloherní živel v této také veselohře chvílemi zastupují jen dva úředníci. Film ve svém pojetí vážných problémů vyzněl naprosto hluše. Jistě, bylo zapotřebí námětově takových filmů, nezáleželo už na tom, zda to bylo zpracováno v dramatu či veselohře, pak však musel být film dějem i provedením propracovaný svědomitě, úměrně svému námětu, ale nikoliv jej zpracovat v ubohý děj ledabylou režií a matnými hereckými výkony – herci ovšem ani nemohli tu nic charakteristického vytvořit. < Zobrazit méně
Autor: Asmodej, zobrazit všechny obsahy (3)
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 4 / 10
Přidáno: 4.5.2021
Jednou a vícekrát dobrovolně opravdu ne. A nic na tom nezmění relativně vtipná dvojice staršího pana účetního a mladšího pana korespondenta.
Také jsem pro jistotu zkontrolovala rok výroby filmu. Ty agitační řeči mne opravdu mátly, člověk by řekl, že je tak o deset let později, ale tam už by zase sklářský synek neměl co řešit.
Hodnocení: 6 / 10
Přidáno: 3.7.2018
Zpočátku takové spíše agitační, ale pak se děj začne motat kolem peněz, a to už jej jiná. Svěží komedie podle mne, a žádné drama. Líbilo se a pobavilo. Jen ta Štěpničková je tam děs, ale nejde z ní hrůza jako jinde.
Hodnocení: 7 / 10
Přidáno: 29.3.2018
Opravdu jednoduchý příběh. Tento film vás určitě ničím neobohatí. Jako odpočinkový snímek ho však mohu doporučit. To znamená sednout si, oprostit se od všeh starostí a sledovat film tak jak je natočen. Hlavně si nelámejte hlavu zda jsou scény reálné a jen odpočívejte. Možná zjistíte že čas strávený u tohodle filmu byl docela příjemný.
Hodnocení: 4 / 10
Přidáno: 5.12.2014
Ta racionalizace
Velice nenáročný dramatický příběh natočený částečně již v době okupace. Nevěrohodný příběh o vztahu staršího majitele sklářské továrny a jeho zaměstnanců – dělníků a administrativních úředníků. Do příběhu zasáhnou i zamilovaná vychovatelka Amálka, která se stará o dceru majitele firmy. Dále je tu přidrzlý továrníkův syn, který se snaží prosadit moderní metody do chodu továrny. Furt se tu hází slovem „racionalizace“.
Možná by se dalo napsat, že se jedná o sociálně kritický snímek. Ale prdlačky. Autorem scénáře je Čeněk Šlégl. A ač si jej jako člověka vážím, tak jeho texty doopravdy nejsou žádným velkým duchaplným uměním. Např. scéna ze soudního procesu. V podstatě se tu chce po obviněné z krádeže peněz, aby dokazovala svoji nevinu, místo, aby obžaloba dokazovala její vinu.
Vrcholem bolesti sledování snímku je však scéna poslední. Kdy se v ději skočí o skok o nějakých dvacet let dopředu. Ty dialogy by mohly být součásti jednoho ze stupňů práva útrpného.
Film je to dost neznámý. Jeho kvalita je nízká.
Reklama
10 filmů, které komentovali někteří uživatelé co tento film