The Thirteenth Guest

Detektivní příběh, jak z pera Agathy Christie,   který není vhodný pro diváky trpící   tryskaidekafobií. Před třinácti lety se na   zámku konala večeře pro třináct hostů. Je to   také třináct let, co hostitel během této   večeře zemřel a před svou smrtí oznámil   hostům změny ve své závěti. Většina jeho   změn se týkala třináctého hosta, který se   nedostavil a jehož totožnost zůstala neznámá,   a tudíž záhadná. Hosté, kteří se večeře   zúčastnili, jsou nyní postupně nalézáni   mrtví u stolu přesně na místech, kde seděli.   Kdo je oním záhadným třináctým hostem? A má   něco společného s maskovaným vrahem? Píše se   rok 1932 a do kin vtrhla tajemná detektivka,   která by se dala považovat i za jeden z prvních   náznaků subžánru „slasher“. Na svou dobu   jen ještě není tak divoká. Každopádně   maskovaný vrah tu je, i když vypadá podivně a   jeho dějová struktura je poněkud neohrabaná.   On je vlastně poněkud neohrabaný děj celý, i   když svým tajemnem a průzračností   detektivního žánru zaujmout může, byť   některé postavy skutečně vypadají spíše   komicky než vážně. Možná je vtom záměr   odlehčit napínavý případ, ale těžko říct,   jestli to má být ještě komedie, nebo už   parodie. Nemotorní policisté, kteří se snadno   leknou a dělají neuvážené věci, na   vážnosti příliš nepřidávají. Mnoho scén   se stává až příliš zbytečně hloupými,   takže i vyvrcholení celého děje vyznívá   spíše podivně než zajímavě. Námět   zajímavý skutečně je, proto to srovnání s   Agathou Christie, ale styl zpracování se   bohužel nějak minul svým účinkem.