To, co dýchám

Brendan Fraser
Ten konec byl fakt divný jako to ta holka   zůstala na to dítě sama když jí ten hajzl   zabil milence? Docela sem to obrečela když tam   Brendan umíral :( jako vidět ho jako nějakýho   drsňáka takovýho typu to mi k němu nesedí.

Nic, co by mě překvapilo, provázanost osudů v   labyrintu životních epizod tady byla už   několikrát a troufám si říct, že určitě   sofistikovanější, nicméně, v případě The   Air I Breathe mě zaujala (mimo sympatického   osazenstva) především hudba, jako by to byla   ona, kdo určuje děj, tempo, emoce i chování   postav - chvíli nespoutaná, úderná, vzápětí   něžná, romantická i nahánějící strach -   vše ostatní působilo jako její doplněk, a   tím byl pro mě film odlišný a zajímavý.

Nechci ten film vysloveně hanit, prostě mě to   nesedlo, a to tak, že ani trošku. Snad jsem byl   rád, že vidim Foresta Whitakera, tak dam 2   bodíky, jinak pro mě absolutně nezajímavej   film.

Jasně, všechno, co se tu děje, je založeno na   náhodě (Brendan Fraser sice blábolil cosi o   „osudu“, ale toho si nevšímejte ;-)) a   scénář rozhodně není tak propracovaný, jak   se tváří, navíc je místy hodně   předvídatelný. Ale herecky je to naprosto   špičkové a příběhy se mne opravdu dotkly.   Hned ze začátku uchvacuje Forest Whitaker,   který zůstává až do konce nepřekonán,   úspěšně na něho navazuje Brendan Fraser v na   něho dost netypické poloze, načež se na   scéně objevuje Sarah Michelle Gellar, které to   neskutečně sluší a navíc podává jeden ze   svých nejlepších výkonů. Jakmile se v   záběru objevila společně s Fraserem, nestačil   jsem žasnout – fungovalo to mezi nimi na   jedničku s hvězdičkou. Poslední příběh   sice, co se týče scénáře, lehce pokulhává,   nicméně emoce taktéž rozhazuje plnými hrstmi.   Vzrušující propletenec lidských osudů, který   mi utekl jako voda a na němž shledávám jedinou   závažnější chybu – že se (vzhledem k tomu,   co jsem napsal v úvodu o scénáři) tváří až   příliš vznosně.