Tobruk

Válečné drama režiséra Václava Marhoula je výpovědí o bojích v oblasti Tobruk v severní Libyi v roce 1941. Jeden z klíčových momentů II. světové války je divákovi přiblížen s velmi realistickým pojetím. Hlavní postavy jsou sice smyšlené, nicméně jejich osobní příběh zde není rozveden do detailů, spíše je to jen nástin a to velmi mlhavý. Není však rozhodující, zda u Tobruku bojovali vojáci stejného jména či nikoliv, podstatný je fakt, že film zobrazuje v takřka naturalistickém pojetí neskutečnou hrůzu, jíž příslušníci 11. československého pěšího praporu v této oblasti tehdy prožívali.

DĚJOVÁ LINIE
Začátek filmu zavádí diváka do prostředí výcvikového tábora, kam přicházejí dva nováčci, jimiž jsou Jiří Pospíchal (Jan Meduna), naivní a poněkud idealistický mladík, dále pak Žid Jan Liebermann (Petr Vaněk). Druhý jmenovaný musí čelit antisemitistickým útokům, které nejvíce přicházejí od zástupce velitele, desátníka Koháka (Robert Nebřenský). Velitelem vojenské skupiny je četař Borný (Martin Nahálka), člověk projevující rozhodně větší dávku charakteru nežli desátník Kohák, bohužel i on je však silně poznamenán prožitky z válečných hrůz.

V době vojenského výcviku se objevuje tíseň a strach z budoucnosti, nicméně vojáci vedou alespoň v rámci možností soukromý život a i na zábavu (můžeme-li to tak nazvat vzhledem k okolnostem) si najdou čas. Tvrdé podmínky výcvikového tábora jsou později zaměněny za ještě tvrdší realitu přímo v oblasti Tobruku, kde jsou čs. jednotky v obležení německých a italských vojsk. Dochází k bojům, následky jsou tragické. Pro mladého a poněkud naivního Jiřího Pospíchala je tato drsná realita skutečným náporem na psychiku. Divák spolu s ním a ostatními hrdiny prožívá silné vnitřní pohnutí, bolest, zoufalství, beznaděj...O to víc šokují momenty, kdy nenastane zdánlivé očekávání, že členové praporu budou uprostřed granátů a výbušnin držet při sobě, což nelze především říct o desátníku Kohákovi. Pro diváky, kteří film neznají, není dobré vyzrazovat jeho konec, řekněme si tedy jen to, že je překvapující a naprosto nečekaný.

PŘÍPRAVA NA FILMOVÁNÍ
Režisér Václav Marhoul přistoupil k natáčení filmu Tobruk s naprostou precizností a tudíž vytvořil dílo takřka dokumentární hodnoty. Představitelé čs. vojáků museli projít tvrdým speciálním výcvikem u vojenského útvaru ve Vyškově. Václav Marhoul stanovil jasné podmínky – kdo výcvikem neprojde, nemůže natáčet. Představitelé hlavních rolí tedy v podstatě nehrají, oni své role částečně žijí, byli nuceni si sami zkusit drsnost a tvrdost vojenského výcviku a veškerých okolností, které s ním souvisejí. Herci se také setkali se žijícími válečnými veterány.
Místem natáčení však nebyl autentický Tobruk v severní Libyii. Vzhledem k politickému režimu v této Africké zemi by natáčení zde bylo problematické, v podstatě nemožné. Natáčelo se tedy v Tunisku, kde panuje liberálnější politické zřízení. Není bez zajímavosti, že herci a režisér nocovali během natáčení přímo uprostřed pouště a podmínky jejich „ubytování“ se příliš nelišily od těch skutečných vojenských. I v tom tkvěl záměr režiséra Václava Marhoula, aby jejich výkony působily co nejvíce autenticky a představitelé se do hloubky ponořili do svých postav. Výsledek je skutečně vynikající. Za zmínku stojí magicky podbarvená hudba a výborně snímaná kamera. Marhoulův film je důstojným pomníkem padlým obětem II. světové války.

Mezi hrdinstvím a zbabělostí je jen velmi tenká linie. Odvaha je síla vůle, které žádný muž nemá nazbyt.
Když se používá, brzy se vyčerpá. Odvaha je kapitál, který postupně utrácíme. Poslední rozkaz pak může být příkazem k výplatě z konta, které se blíží nule. To je hlavní téma a umělecké motto válečného psychologického dramatu Tobruk. Severní Afrika, 2. světová válka, podzim 1941. Mladý, asi osmnáctiletý
Jiří Pospíchal vstupuje jako dobrovolník do československé armády. Jeho naivní a idealistické představy o hrdinství a válce jsou syrově konfrontovány s nesnesitelným peklem africké pouště, dennodenním ohrožením života a všudypřítomnou smrtí. To vše si u něj vybírá svoji krutou daň – postupnou ztrátu vlastní sebeúcty a odvahy.
Český film 2008

Druhá světová válka, podzim roku 1941. Do Němci a Italy obleženého města Tobrúku v severoafrické Libyi jsou odveleni vojáci 11. východního československého praporu. Mezi nimi i mladý voják Jiří Pospíchal. Jeho naivní a idealistické představy o hrdinství a válce jsou syrově konfrontovány s nesnesitelným peklem africké pouště, dennodenním ohrožením života a všudypřítomnou smrtí. To vše si u něj vybírá svojí krutou daň – postupnou ztrátu vlastní sebeúcty a odvahy. Odvaha je síla vůle, které žádný muž nemá nazbyt. Když se používá, brzy se vyčerpá. Odvaha je kapitál, který postupně utrácíme. Poslední rozkaz pak může být příkazem k výplatě z konta, které se blíží nule.

Podzim 1941. Vojáci 11. východního československého praporu jsou převeleni do severoafrického Tobruku. V rámci aktivit Spojenců mají ubránit před německými a italskými jednotkami poslední strategický přístav na severu Libye. Naivní představy nováčků o hrdinství se brzy střetnou s drsnou realitou: všudypřítomné ohrožení nepředstavuje jen nepřátelská palba, ale i žhavé peklo africké pouště - a nečekaně i meze vlastní trpělivosti a odvahy. Voják Jiří Pospíchal stejně jako ostatní musí vzdorovat ztrátě sebeúcty a otestovat svou vůli přežít. Václav Marhoul se ve svém originálním válečném snímku inspiroval předlohou Stephena Cranea. Svůj film nepojal jako tradiční akční drama, ale jako umělecky nekompromisní, atmosférou nabitou podívanou, jež vypovídá o odvaze bojovat daleko od domova za svou vlast. Z pěti nominací na Českého lva Tobruk proměnil tři (za kameru, hudbu a zvuk).
katalog 44. MFF Karlovy Vary

Scenárista, režisér a producent Václav Marhoul se věnuje vojenské historii i aktivní činnosti v armádních zálohách. Odtud pramení jeho zaujetí pro významnou kapitolu z dějin česko-slovenské armády, jakou byla účast Československého pěšího praporu 11. - Východního při obraně libyjského přístavu Tobruk proti Rommelovu Afrikakorpsu a čtyřem italským divizím v říjnu 1941 až dubnu 1942. Autor se při psaní scénáře filmu Tobruk (zabývajícího se první etapou bojů) inspiroval klasickým válečným románem Stephena Cranea (jehož báseň je citována v závěru) Rudý odznak odvahy. Děj snímku i postavy jsou tedy fiktivní, vše ostatní se však opírá o historická fakta. Zcela v duchu žánru válečného filmu se vyprávění soustřeďuje v prologu na charakteristiku příslušníků jednoho vojenského družstva při výcviku v Egyptě. Později se zaměří na tři muže, především na vojína Pospíchala, který po bombardování zákopů v šoku opustí své druhy, ale pak se k nim vrátí, dále na jeho kamaráda, žida Jana Liebermana, a na jejich „vnitřního nepřítele“, drsného a rasistického desátníka Koháka. Na pozadí bojových akcí se odvíjí drama o přátelství, zbabělosti a odvaze a o individuálních osudech uprostřed válečného běsnění. - Film vznikal ve velmi náročných podmínkách v tuniských exteriérech. Marhoul záměrně vybral málo známé mladé herce, kteří museli prodělat krátký, ale tvrdý vojenský výcvik a kteří i při natáčení žili v krušných podmínkách. V dějinách novodobé české kinematografie je Tobruk unikátním dílem, důstojně oslavujícím československé vojáky a odbojáře, jimž je také věnován. (Tvůrce jej kromě nich věnoval i svému otci.) Ve srovnání se současnými válečnými dramaty působí možná až příliš tradičně, to mu však neubírá na sugestivitě a na naléhavosti. - Obranou Tobruku se zabývala řada filmů, mezi nimi i stejnojmenný snímek Tobruk (1967; r. Arthur Hiller - TV).
Tomáš Bartošek, Filmový přehled 2008/10