Totálně našrot

Další Pařba ve Vegas? Bohudík ne. Tady   kráčí o umění žít - sice krátce, zato   intenzivně... Pohled do finského předpeklí   skrz občany druhé kategorie, se spoustou prima   příhod, které prostě nevymyslíš... a jestli   je má Lauri Maijalaty ze své hlavy, musel si je   tutově nechat vytáhnout hypnózou.   Příležitostný pijan jako já se tak může do   Juhových stavů morální beztíže docela   slušně vžít a zprostředkovaně si vychutnat   tu spontánní radost ze života, tu energii, tu   všeobjímající širokost srdce i všechna   nevyzpytatelná probuzení, divoká   dobrodružství, nepřebernou škálu emocí a   každodennost svítání v docela jiné poetice,   než jak jej zažíváme při cestě do rachoty. V   Juhově existenci není místa pro prázdné   fráze, Vánoce jsou skutečně šťastné a Nový   rok zkrátka veselý a kdyby přece jen vystrčila   růžky nějaká ta deprese, ještě je tady   finská opilecká hymna... to na povzbuzení.   Protože nemám ve své blízkosti žádného Juhu   ani Kristiana, filmem jsem se v podstatě   proveselila, členům rodin, kde takové štěstí   nemají, však veselo nebude, ale dost možná,   že nejeden borec juhovského typu začne ronit   sebereflexní slzy a na okamžik vystřízliví, a   možná právě v tom okamžiku dřímá šance k   přelomovému rozhodnutí... I tak bych to   viděla... Jinak vivat Joonas Saartamo.