Touha zvaná Anada

Bohužel je na snímku vidět, že vznikal v   napjatém období okupace v osmašedesátém a   dokončen byl až v roce 1971. S oscarovým   Obchodem na korze se vůbec nedá srovnat, to je   jako nebe a dudy. Přesto má film zvláštní   snivou atmosféru, výborné mezinárodní   herecké obsazení a podmanivou Liškovu hudbu.   Věřím, že kdyby Kadár nemusel během   natáčení emigrovat, určitě by zpracování   dopadlo mnohem lépe. Další geniální tvůrce,   jakými byli Jan Kadár a Elmar Klos ti zkurvení   bolševici zničili. 

Bylo? Nebylo? Dávno tomu... balady tohoto typu se   mi moc nelíbí. Paradoxně se mi nejvíc líbila   postava Zuzky, byla velmi půvabná, s pohyby jako   víla. Inu baletní průprava zanechá stopy.   Anada se mi moc nelíbila, byť určitě chlapi z   ní šíleli a šílí dosud. Luxusní tělo, to   ano, ale mdlý pohled. Jánoš, zprvu zdánlivě   rovný a férový, ale pak podléhající svým   testosteronům...
A jak to tedy vlastně bylo?   Možná opravdu jen sen.

Balada jak má být. Láska není nemoc, láska se   nemocí stává, když není naplněná, pak se z   ní stává posedlost (Jméno růže). Možná   Anada nemusela mluvit vůbec, byla by ještě   záhadnější, ale i tak to bylo pro muže v   hlavní roli hodně trýznivé.

Tak jak to dopadlo?
Film, který má zvláštní atmosféru.
Dnes   jsem viděl film prvně, nebylo to v kině, ale v   tv - a prvotní dojem je, že je to výborný   film, přestože se v něm zdánlivě nic neděje   - ale to jen zdánlivě. Do života muže vstoupí   záhadná překrásná žena... Nutno uznat, že   opravdu uhrančivě krásná, ženskými půvaby   obdařená... Ale nejen to, zdá se, že i její   duše je krásná a to je kombinace, které muž   těžko odolává. Konec filmu je nejasný -   odešla kráska, nebo se utopila a co manželka   rybáře... jak to vše dopadlo? Mistrnný film -   a to i dnes, nebo právě dnes, kdy se točí   spektákly různých žánrů. Někdy postačí   využím mírnější filmařské postupy a je z   toho film, na který je i po letech radost se   podívat. Vřele doporučuji ke shlédnutí.  

Výtečná je hudba Zdeňka Lišky, která   podtrhuje atmoseféru filmu.

Vzpomínky na film mě vrací do roku 197O a   začátek studií v Praze, kdy jsem film viděl   behem měsíce na Václaváku v různách kinech   snad pětkrát. Nebudu zapírat, že to z větší   části způsobily půvaby americké hvězdičky   Poly Pritchettové. Dnes se těžko chápe takové   zaujetí pro film, když existují nová média, o   kterých se nám ani nesnilo. Ale i přes tu   nostalgii se na film znovu rád podívám, i když   pravdu má Erkul, že to pravé kouzlo už   poněkud vyčpělo.

Velmi kvalitně natočený snímek, který   oplývá spoustou dobrých filmařských nápadů,   třeba jako byl ten, kdy na konci se Jánoš   rozběhl k chalupě za ženou, ale čím rychleji   k ní utíkal, tím rychleji se mu vzdalovala.

Film jsem viděl v takovém příměstském kině   a zdál se opravdu vyjímečný, ale po dvaceti   letech od tohoto promítání jsem to viděl v   televizi a kouzlo se vytratilo.