Trabantem až na konec světa [DVD kinodistribuce]

Třetí (a zatím nejlepší) počin v sérii cestopisných dokumentů Dana Přibáně popisuje cestu autora a jeho přátel napříč Jižní Amerikou v mnohdy nechvalně proslulých, leč svým způsobem kultovních vozítkách. Půvabnou dynamiku skupiny na plátně ještě podtrhuje kvalitní řemeslné zpracování.
Novinář, cestovatel a teď už i dokumentarista Dan Přibáň (*1976) odstartoval svou cestopisnou sérii před sedmi lety středometrážním snímkem s výmluvným názvem Trabantem Hedvábnou stezkou. V něm ještě byla zřejmá určitá nezkušenost a vypravěčské tápání. O tři roky mladší Trabantem napříč Afrikou už bylo o třídu výš a aktuální počin Trabantem až na konec světa pak lze bez zaváhání označit za jeden z nejvydařenějších tuzemských dokumentů posledních let.
Přibáň a spol. se tentokrát rozhodli pro ještě ambicióznější pouť. Na více než jedenadvacet tisíc kilometrů dlouhou cestu napříč Jižní Amerikou se ve dvou trabantech, jednom polském fiatu a na obstarožní jawě vydala osmičlenná směs Čechů, Poláků a Slováka, kteří se museli probrodit zákeřnými pralesy, závratnými nadmořskými výškami i nehostinnými pustinami. Nemálo problémů samozřejmě pramenilo právě z toho, na jakých vozítkách se do podobných podmínek dobrovolně vydali (hummerem až na konec světa by to byl podstatně nízkokaloričtější zážitek). A kdo by nefandil odvážným?
Vypravěčské pojetí je jasné: nemáme tu čest s dokumentem klasicky vzdělávacím. Kdo by čekal hloubkové vhledy do životů místních obyvatel či statistiky o pěstování koky v příslušné oblasti, bude nejspíš zklamán. Ne že by byl Přibáňův film prost poučení - mnoha zajímavých infovinět se v něm rozhodně dočkáme -, ale důraz spočívá především na zobrazení konkrétních zážitků konkrétní partičky cestovatelů. Jak praví populární klišé: cílem je cesta.
V tomto případě strávená ve společnosti podmanivé skupiny, prožívající ji s odvahou a gustem a glosující ji s břitkým vtipem. Čtyři měsíce, resp. více než čtyři stovky natočených hodin, zkoncentrovaných do 98 minut, nám s nimi připadají jako mimořádně hutný divácký oka mžik.
Celkovému zážitku dodává působivý lesk řemeslná stránka, jíž se daří onu ryze osobní dobrodružnost, mezilidskou jiskřivost i přímočaré přírodní krásno jaksepatří prodat. Ti dříve nezasvěcení si před premiérou filmu jistě představovali cosi jako nějaké delší YouTube video, leč páně Přibáňovo podmanivě punkové epično v těchto případech dokázalo být mimo jiné i účinným lékem na chronickou skepsi, podle níž mladý a dynamický český dokument neexistuje.

Ondřej Vosmík, LFŠ 2014

Cestovateli Danu Přibáňovi a jeho partě nestačilo, že dokázali nemožné, když přejeli trabantem Afriku a natočili o tom nezávislý film. Rozhodli se vypravit na ještě náročnější cestu. 21 124 kilometrů napříč Jižní Amerikou až na konec světa. A aby to nebylo moc jednoduché, tentokrát nepojedou jen trabantem. Sestava snů v mezinárodním týmu Čechů, Poláků a Slováků patří podle Dana „buď do blázince, nebo na šrotiště.“ Dva Trabanty, polský Fiátek a Jawa 250 z roku 1957 se místo toho vydává vstříc tomu nejnáročnějšímu, co se dá v Jižní Americe najít. Amazonský prales, pětitisícové průsmyky And, pouště i oceán. Tahle šílená jízda rozhodně není bezstarostná, je ale fascinující a zábavná. Jak se dokáže snést osm lidí ze třech zemí, kteří se navzájem skoro neznají, čtyři měsíce ve žlutých ponorkách? Ta největší výzva není venku, ale uvnitř.
Kino Aero

V duchu odvážných cestovatelů, testujících hranice svých sil a zároveň odolnost populárních domácích automobilových značek (Tatra 12, Aero 662, Škoda Popular, Tatra 87 atd.) se pod vedením ostříleného expedičního „styčného důstojníka“ Dana Přibáně vydal mezinárodní tým osmi nadšenců na jihoamerický kontinent, aby během čtyřměsíční cesty z Guyany přes Brazílii, Bolívii, Peru a Chile až na poslední metry sjízdné cesty v jižní Argentině pořídil rozsáhlý materiál k celovečernímu filmovému cestopisu s názvem Trabantem až na konec světa i ke dvanáctidílnému TV seriálu Trabantem Jižní Amerikou (TV-2014). Cestovatelé získali už dříve řadu zkušeností v Asii a v Africe, kde otestovali houževnatost dvoutaktů značky Trabant 601 Combi. Pořízené záznamy Trabantem Hedvábnou stezkou (2007) a Trabantem napříč Afrikou (2010) tvoří spolu se snímkem Trabantem až na konec světa trilogii Velké cesty malého auta. – Tentokrát posádky osvědčených vozidel se jmény Egu a Baba přibraly dva Poláky, majitele Fiatu 126p, známého jako Maluch, a Slováka, jenž statečně doprovázel přitažlivé „žluťáky“ přes rozmary počasí, terénu a zdravotní potíže na motocyklu značky Jawa 250. Tři svérázní zahraniční kumpáni měli na úspěchu riskantní pouti nemalý podíl. – Dokument vznikl díky nadšení zúčastněných. Ti nebyli zajišťováni žádným štábem či podpůrným vozidlem, pomoc v nouzi jim měl případně zajistit jediný satelitní telefon. Potvrzuje se tu skutečnost, že kdo jednou přičichne k „adventurnímu“ putování, těžko se ho vzdá navzdory nepohodlí a rizikům, o čemž vypovídá i motto expedice převzaté od Charlese Bukowského: Svět patří těm, co se neposerou. – Hlavní linii snímku někdy zbytečně doprovází až příliš dominantní hudba. Na výsledku má velký podíl střihač Adam Brotánek, jenž musel probrat nasnímaných 480 hodin záznamu z ujetých 21 124 km, a samozřejmě všichni z expedice, kteří neváhali kvůli pořízení atraktivních záběrů podstoupit mnohé krkolomné momenty. – Snímek měl po uvedení velký divácký ohlas, dle tiskové zprávy distributora jej za čtrnáct dní od premiéry vidělo deset tisíc diváků.
-kk-, Filmový přehled 2014