Z pořadů první poloviny týdne se zastavme u premiéry televizní hry
Jany Knitlové TRANSPLANTACE SLEPÉHO STŘEVA, kterou s bratislavskými herci nastudoval režisér
Igor Ciel. Autorka, jejíž jméno se v posledním desetiletí objevuje ponejvíce u rozhlasových her, zde sáhla po křehkém tématu neúplné rodiny, smyslu života i proměn vztahu k dospívajícímu dítěti. Do středu příběhu Knitlová postavila trojici žen – matku, dceru a vnučku, žijící v malém lázeňském městě. Z nich vystoupila nejvýrazněji do popředí postava rozvedené dcery, která si náhle neví rady s dospívající Zuzanou, ztrácí smysl života a upíná se na myšlenku mít ještě jedno dítě, které by ji mnohem bezprostředněji potřebovalo. Jak již to bývá, rozvíjí se tato – v inscenaci nepříliš přesvědčivě propracovaná – motivace a příchodem další postavy, muže, na něhož padne dceřina volba. A tu vlastní hrdinka (Katka) prochází proměnou, která měla tvořit dramatickou klenbu inscenace – opouští své komplexy, uzavřenost, začne dbát na svůj zevnějšek a nalézá – byť i intelektuálně poněkud komplikovanou – cestu k Zuzaně. Zde však inscenace selhala nejvíce. Právě tuto proměnu nám totiž zůstala dlužna – pokud za ni nebudeme považovat nepříliš přesvědčivé střípky a jednotlivé momenty. Problém hry Transplantace slepého střeva spočíval především ve dvou základních momentech – v autorsky ne zcela dotvořeném scénáři a v jeho nepřesvědčivě zvládnuté realizaci. Režisér
Igor Ciel nedokázal překlenout slabá místa předlohy a figurkářským cizelováním postav spíše ještě odhalil vnitřní slabiny díla.
KOZLOVÁ, Danica [dk].
Týden v televizi. Tvorba, týdeník pro politiku, vědu a kulturu. 1984 [15. únor], č. 7, s. 19. [upraveno, zkráceno]
