Transport z ráje

Působivý snímek z prostředí terezínského ghetta vznikl podle povídkové knihy Arnošta Lustiga Noc a naděje. Prostřednictvím mozaiky lidských osudů autoři zachycují dusivou atmosféru ghetta a ukazují, že ani v nesmírném ponížení neztrácejí lidé důstojnost a dovedou se i vzepřít. Úvod filmu představuje Terezín jako klidné a šťastné město, jehož dobře oblečení obyvatelé mají radost ze života. Je to však jen potěmkinovská iluze, vytvořená pro natáčení německé propagandistické reportáže. Generál SS Knecht, který zde vykonává inspekční cestu, vzápětí nařídí transport do vyhlazovacího tábora. Seznam obětí má svým podpisem potvrdit i předseda židovské Rady starších David Löwenbach. Zpráva o chystaném transportu smrti se dostane mezi obyvatele ghetta…

Spisovatel Arnošt Lustig (nar. 21. 12. 1926) uplatnil ve svých prózách vlastní kruté zkušenosti z nacistických koncentračních táborů. Kromě Terezína prošel jako mladík mj. i Osvětimí a Buchenwaldem. Napsal též povídkovou knihu Démanty noci, jež se rovněž stala předlohou k filmu.

Zdroj: ČT

POZOR SPOILER

Do Terezína přijíždí na inspekci generál Knecht. Vítá jej unterscharführer Mahler a zve jej k obersturmbannführerovi Hollerovi. Má se odehrát slavnostní uvítání. Chystá se potěmkinovská demonstrace pro film, který bude vyprávět, jak se zde mají židé dobře. Proto sem přijíždí vlak plný mávajících rukou. Někteří židé se toho neúčastní. Maji jiné „starosti“. Bohužel se najde plakát, který nacisty zrovna nechválí a nastává rozruch. Herz dostává rozkaz vypravit nový transport a prohledat blok H4, kde se plakát našel. Rozruch se pak zvýší, když představený židovské obce Löwenbach odmítne podepsat seznam lidí k transportu a tvrdí, že tento nejede s lidmi do práce, ale do plynu. Löwenbach končí v bunkru a je povolán náhradník jménem Marmulstaub. Ten podpisuje žádané, ale dobře mu z toho není. Herz se svým pobočníkem Bindem prohledává blok, kde se našel onen plakát, a přitom postřelí člověka. Pak nalézá i tiskárnu. Zatkne i ženu a na dvoře zjistí, že jeho „mrtvola“ zde není. Chce ji najít za každou cenu. Žena požádá jeho pobočníka, aby ji raději zastřelil, což on udělá. Následuje zjištění, že v koncentráku se počet transportovaných neshoduje v počtu lidí. Chybí 21 mužů. Do skoro prázdného ghetta přijíždí Herz s Bindem, aby hledali svou mrtvolu. Následně se ocitají tam, kde jsou nastoupeni židé. Při počítání a vyvolávání dle jmen konečně přiběhne domnělý mrtvý. Toho si Herz odvádí a osud ostatních je zcela jasný. I Löwenbach je puštěn z bunkru, aby se ke transportovaným přidal. Vlak s lidmi odjíždí a Terezín je skoro prázdný. Nacisté tak mají důvod k oslavě.

Tragické příhody ze života v terezínském koncentračním táboře: Zatímco němečtí filmaři natáčejí lživý propagandistický dokument o městě, které Hitler daroval Židům, je připravován další vyhlazovací transport do Birkenau. Seznamy transportovaných musí stvrdit svým podpisem i nově jmenovaný zástupce předsedy rady starších. Stovky vězňů určených k transportu nastupují do vlaku a v Terezíně začíná další těžký den...
Režisér Z.B. je proslulý velmi nevyrovnanou hodnotou svých filmů. Při výčtu toho dobrého nelze adaptaci Lustigových povídek ze sbírky Noc a naděje v žádném případě pominout.

Autor/Zdroj: Březina Václav/Lexikon českého filmu


V T r a n s p o r t u vyvrcholilo Brynychovo několikaleté hledání ve vytříbené umělecké dílo; vyvážené ve všech hlavních složkách, citlivé a cítěné, zaujaté a strhující. Jeho sugestivní síla působí ještě dlouho poté, kdy dozněly poslední tóny kontrastní melodie. Na T r a n s p o r t se nezapomíná při odchodu z kina. Nezapomíná se na jeho postavy, kterým se herci odevzdali režisérovou zásluhou bez postranních nároků; nezapomíná se na jeho ulice a baráky, kterým působivost nepropůjčuje přesná historická rekonstrukce, nýbrž opět režisérova pevná stylizace, zapojení každého detailu do kontextu, do myšlenkového souzvuku. Každý detail zde má svou funkci, jež široce překračuje meze historického konstatování a stává se stanoviskem.
/ /
Na Brynychově filmu mě zaujalo široké postižení lidského údělu ve zločineckém řádu, krajní důsledky nadvlády člověka nad člověkem, vyjádření a procítění lásky uprostřed apokalypsy; a také lidské zbabělosti; ale i lidské statečnosti. V Terezíně, nebo jinde. Dnes, nebo včera. Pro tuto všeplatnost, která naší kinematografii zoufale chybí a jejímž opakem je provinčnost, je Brynychův film skutečný film. A kdo jednou dokázal takové dílo vytvořit, ten v sobě má sílu i předpoklady, aby i napříště rozpoznal pravé cesty svých schopností.
Drahomíra Novotná

Autor/Zdroj: /dobová recenze