Trhala fialky dynamitem

Musím tu jednu hvězdičku odebrat, poněvadž po   delší době jsem měl možnost znovu shlédnout   tuhle příšernou dementnost a tohle si nic   jinýho než odpad nezaslouží. Otřes!! V době   vzniku jsme na tom byli dokonce v kině!! A už   tenkrát to byl propadák. Jak mohl stejný   režisér natočit v roce 1968 takové dílo jako   bylo "V hodině strachu". Nechápu.   Tenhle paskvil jakoby vypadnul z Troškovy   novodobé éry. Hnus!! Asi zase úřaduje   senilita. Ale divím se, že se shodnu s kolegou   C, což se téměř nikdy nekoná!! :D :D

Tahle nevkusná hrůza si nezasluhuje ani tu jednu   hvězdičku, která je zde minimem a bohužel   jasně dokladuje těžký úpadek našeho filmu v   90.letech. Tohle je přesně to co já si   představuji pod pojmem "ŠKVÁR".

Hrůza a děs mě konala, když jsem to viděl   prvně! Tolik dobrých herců tvoří dohromady   takovou zoufalou kokotinu! Růžičkovic familie   měla pocit, že je teď správný čas ukázat   světu, jak má vypadat komedie. Žel bohu hrát v   dobré komedii a napsat dobrý scénář není to   samé. Myslím, že za tenhle škvár se styděli   všichni až do smrti.

Již můj bodový příspěvek tomuto filmu   napovídá, že to je snad nejslabší filmový   propadák s Helenou Růžičkovou. Kolikrát   stačí zavřít jedno oko, ale dnes je to na   jedno zkouknutí a již na film zapomenout,   prostě crazzy filmy neumíme, dnes když   obsluhujete televizor se 150 programy, takový   film vždy někam dp kouta zapadne...

V něčem hrozná blbost a trapnost, ale viděl   jsem horší komedie, pár hlášek a scének   vyloudí úsměv, ale jako celek je film slabší,   ale zas v tomto případě se mi pod 40% jít   nechce.

Brutální propadák, prakticky nekoukatelný.   Přehrávají tam úplně všichni. Člověk   nestačí koukat, kolik výborných herců se   pustilo do takové multikulturní srágory. Inu,   složenky se neptají.

Za co, panebože, za co?
Vždycky se snažím   najít nějaké pozitivum, většinou se   zaklínám tím, že nejsem cílová skupina, tak   mohu přihmouřit oko, dvě až tři....
Ale tady   nemám co.
Dlouho jsem myslela, že se této   zhůvěřilosti (krásné pojmenování) nic   nevyrovná, ale Babovřesky se přiblížily   hodně na blízko....

On nas obohatil!
Jedina hlaska z celeho filmu, ktera stala za to.   Samotna myslenka nebyla zla, ale ta smira. Hrali   vsichni jako smiraci a koukat se na to neda.   Dlouha, nudna "komedie".

Memento
Tento film by měl být uchován jako výukový   pro příští generace, aby potomci věděli, jak   to dopadne, když na krotký východ vtrhne   divoký západ.
Nadšení a zejména horlivost   (snad nejvíce signifikantní pro náš národ) za   sebou nechává zhrzené obdivovatele a příští   zastánce bývalých pořádků.

Každičká chvíle
téhle "komedie" polévá diváka   doslova kýbly trapnosti.
Každičká věta,   každičký obraz jakoby zoufalci, který se   rozhodne tuhle slátaninu sledovat přikazovala:   "UTEČ, ZDRHNI !!! DOKUD NENÍ   POZDĚ!!!"
Režiséra Milana Růžičku (dej   mu Pán Bůh lehkou zem) si produkce vybrala jen   kvůli jménu, protože nikdy před, ani po   "fialkách" nenatočil nic   pořádného.
Matka a syn Růžičkovi (dej jim   Pán Bůh taky lehkou zem) si zase splnili svůj   sen a společně spáchali scénář k téhle   nebetyčné hlouposti, aby v zápětí zjistili,   že hrát v dobré komedii ještě neznamená, že   jste vtipní a že jí umíte také   napsat.
Nacpat film (příčí se mi to slovo v   souvislosti s tímhle napsat slovo film)   slušnými herci ( Lipský,Kostelka), nebo   estrádními klauny 2.kategorie (Skamene, Pešák)   nebylo na počátku devadesátých let zas   takovým problémem, práce bylo málo a všichni   hráli všechno... Co už trošku překvapí je   divácký úspěch a to zejména v kinech.
Ale   ani to není úplně nepochopitelné. Po   počátečním Kino boomu, kdy se v českých   kinech konečně objevili Rambo, Terminátor a   podobné americké spektákly prostě začal být   opět hlad po obyčejné české taškařici,   nemluvě o oblibě Heleny Růžičkové po   trilogii Slunce seno...
Jediný rozdíl mezi   Troškovou řachandou a Růžičkovic filmovým   dítkem tak je, že u prvního jste potřebovali   kapesník na slzy smíchu a u druhého kýbl na   zvracení.
Jen málokdy se člověku   "poštěstí", že se u filmu stydí i   za tvůrce...