Tři slunce

Epické drama odehrávající se ve čtrnáctém   století ve Švédsku s ženskou postavou, která   se vydá na cestu v zájmu setkání se svým   manželem po čtyřech letech strávených na   východě země během dlouhé války.   Středověké prostředí zasažené morem jí   dává poznat ty nejkrutější situace dané   doby, čímž je nucena bojovat za svou lásku, za   své děti i za svůj život. Slibný příběh se   veze ve značné jednoduchosti a poklidné   atmosféře, jakoby to bylo natočeno více pro   televizi než na stříbrná plátna kin. Děj   postrádá patřičnou dramatičnost, napětí a   nějaké, snad očekávané, válečné scény ani   nemluvě. Snímek však obsahuje hluboký   příběh, který místama zarmoutí i vyobrazí   neblahý úsměv. A tak se z toho stalo vcelku   dojemné vyprávění o statečně ženě a   jejích myšlenkách. Cestou jí doprovází   různé lidské tragédie, což dává najevo, že   není jediná, co ztratila v podstatě vše.   Krapet do sebe naráží fantazie s realismem, ale   dalo by se říci, že se tvůrci více   přikláněli právě k tomu realismu. Ano,   snímek muže leckteré diváky lačnící po   zábavě nudit, neboť o zábavu tady v žádném   případě nejde.

Zalovil jsem mezi filmovými tituly v jedné   větší trafice, kde tohle dílo švédské   kinematografie nešlo na odbyt. Byly tam i jiné   filmy, ale ten byl pro mne lákavý zejména   proto, že z uvedeného období 14. století a   zemí skandinávských, se filmových snímků   objevolo velmi málo. Nebyl jsem zklamán a   vnitřní napětí filmu i mimořádně těžké   podmínky pro život a za morové epidemie, byl   neuvěřitelně realistický a současně i   mystický.