Tři tuny prachu

Na tomto filmu mne zaujaly dvě věci -   oklepávání popílku ze značky, to tedy   potěší taková vrstva:-(
A pak výborný   dialog: "Chci se rozvést. To ti   nedovolím" Máme odpovědnost. Jsme   komunisti. A straníci..." Potěš na   druhou.
Dobře, tak ještě třetí věc,   proutník Lubora Tokoše s hysterickou manželkou   Danou Medřickou.
A bramborovou medaili   získává "daleká" cesta...z Prahy do   Ostravy. Ať žije pendolino.

Hudba jak u nerváku a při tom se nic neděje.   Nezajímavý snímek v šedivém podprůměru.   Škoda promarněného času.

Uvědomělý boj o popílek na Ostravsku, který   je svým způsobem nadčasový. Jediná změna je,   že se do toho už neplete UV KSČ. Je ho v   ovzduší moc a tak se s tím musí něco dělat.   Příběh si nevšímá jen tohoto problému.   Scénárista do děje zakomponoval i mezilidské a   partnerské vztahy. Výsledku to však nevadí.   Vše je v dobré souhře. Určité věci na   dnešní dobu již přijdou dosti úsměvně, ale   taková hold byla doba. Karel Höger opět   prokázal svůj herecký um. Svým způsobem se   ještě jedná o agitku, přesto nechápu, že je   tento snímek pozapomenutý. Ani dnes vůbec   ničím nezaškodí.

Včerejší televizní preméra staršího   českého filmu mě překvapila. Nejen tím, že   všichni hlavní hrdinové hulí jedno cigáro za   druhým a přitom jednají o zlepšení ovzduší   v Ostravě, kterou má nová elektrárna zatížit   36 procenty spadu popílku. Ale také krásou   českých hereček Bohdanové, Medřické a třeba   i Jarmily Krulišové. To mi trochu vynahradilo   sledování průměrného filmu.