U konce s dechem

Film mě ve své době   fascinoval. Obrazové a   zvukové střihy a zvraty,   střídající se v prudkém   tempu, otevírají divákům   stále nové pohledy na   hlavní postavy. Vsunuté   rozhovory, filmové citáty a   dokumentární scény   vytvářejí plastický obraz   tehdejší Francie.
Tímto snímkem se   J.L.Godard stává vůdčí   postavou francouzské   "nové vlny". Na   produkci se s ním   spolupodíleli další dva   zakladatelé nové vlny -   Claude Chabrol a Francois   Truffaut.

Každý má o svém životě   představu a takřka většina   má tendenci zjednodušovat   věci kolem, včetně jejich   místa a pohybu v čase a   prostoru. Připadá mi proto   dosti povrchní očekávat   vždy od filmu příběh,   story a také, aby film něco   hnalo kupředu a nebyl   fádní. Každé takové   zjednodušující kritérium   především poškodí toho,   kdo se takto chová a jedná.   Film U konce s dechem je velmi   vážným filmem, generačním   pohledem do vlastních řad.   Bez zbytečných okázalostí   předvádí ničím   nepodloženou suverénnost a a   bezohlednost v krystalické   podobě. Všechny zkratky a   zkraty, které nakonec   nekončí jinak, než-li   pozdním prozřením. Belmondo   rozvíjí svou přirozenost v   profilu filmového hrdiny   Michela Poiccarda, včetně   schopnosti ponechat   dostatečný prostor pro   rozvinutí dalších postav.

Navzdory všem do nebes   vynášejícím ódám na   tento film, mně se moc   nelíbí. Možná je to   převratné dílo, možná   oplývá vysokou uměleckou   hodnotou, ale já z něj mám   nepříjemný pocit. Tihle   frajírci, co si hrají na   Bogarta, tyhle chladné   krásky, co neví, jestli se   mají vázat nebo ne, dialogy,   které často nedávají   smysl... Sorry, ale ne,   nerezonuje to mnou.

Ještě v dobách, než se   proslavil jako drsný   detektiv, šarmantní   dobrodruch a hlavně   neuvěřitelný kaskadér   zahrál si Belmondo cynického   mladíka prchajícího před   zákonem. Příběh je sice   svým způsobem o ničem a   film nemá žádnou gradaci   nebo něco co by ho hnalo   kupředu ale díky Belmondovi,   který je od svých   novějších hrdinů k   nerozeznání je film   lahůdkou, která sice   nezachutná všem ale   náročnější diváky jistě   potěší.

V šedesátých letech mne   tento film doslova uchvátil a   plakát s Belmondem jsem   tenkrát z kina přemístila   do své skříně.Dnes se na   tento příběh dívám spíš   s nostalgickou vzpomínkou,   která trochu vyšuměla, ale   i tak je tento černobílý   snímek pořád dost dobrý.

Mladý rebel Michel se živí   prodejem kradených   amerických aut. S ničím si   příliš hlavu neláme,   rovnou jedná a tak není   divu, že po něm začne   šmátrat ruka zákona za   vraždu policisty…
Tak nevim. K tomuhle filmu   jsem se dostal hlavně kvůli   zmínce v jedné z mých   nejoblíbenějších knih   (Mládí v hajzlu) a opravdu   nevím jestli byl nejlepší   nápad si ho pustit. Mladý   Belmondo stejně jako Jean   Seberg jsou velmi dobří i   uvěřitelní, hudba skvěle   podbarvuje filmové dění,   ale něco tomu chybí. Že by   pořádný příběh? Námět   je to jistě zajímavý, ale   film založený zvláště na   dialozích, či spíše   jediném dlouhém dialogu mezi   Patricií a Michelem by měl   mít trochu zajímavější   samotný scénář. Chápu že   v době, kdy to bylo natočeno   to mohlo být(a bylo)   interpretováno jako „nová   vlna“ nebo „pomsta mladé   generace“, ovšem že to tak   fungovalo tenkrát neznamená   že film nezestárl. Některé   snímky zkrátka   překonávají propast doby,   ale tenhle snímek mě   určitě nepřesvědčil, že   by měl patřit mezi ně. Do   jakéhosi zlatého fondu   francouzské, potažmo   světové kinematografie   zřejmě patří, u mě však   neuspěl. Co mohlo působit   před půl stoletím   pohoršivě, novátorsky nebo   jinak originálně, mě dnes   zaujalo snad jenom z hlediska   historie filmu, hereckých   začátků Belmonda a dobré   kamery. Taky jsem četl něco   ve smyslu že film má   ďábelské tempo. Ano, je tak   ďábelské, že jsem ho ani   nepostřehl. Každopádně   díky nepřílišné délce,   půvabné Jean Seberg,   kameře, několika solidním   dialogům, Belmondovi jemuž   role opravdu sedla a   hudebnímu doprovodu jsem   tuhle věc vydržel aniž by   se objevila nuda, neřkuli   znechucení.

Učebnicová klasika francouzské kinematografie!
Velice zajímavě pojatá   "detektivka" s velmi   jednoduše vyprávěným   příběhem a typicky   francouzskými motivy. Moc   dobře se mě dívalo na   mladého Belmonda kterému   teno žánr sluší mnohem   víc než stereotypní komedie   pozdějších let...

detektivka má převážně   svižné tempo,michel   kriminálník ztvárněný   debutantem belmondem je   ústřední postavou,po boku   je mu milostná partnerka pro   kterou je ochoten při útěku   do itálie zavraždit i   policistu,právě ona jej   nakonec zradí a vydá   spravedlnosti,
jean-paul belmondo a jean   seberg ztvárňují pár   mladých milenců
co   pro vztah jsou ochotni   ustoupit i z tradičních   hodnot,film je na svojí dobu   točen novou metodou,a dává   více prostoru hercům,což se   v tomto případě jistě   vyplatilo , kdo tento snímek   neviděl a má rád   belmonda,tomu jej doporučuji