Údolí včel

Krásný historický film velmistra Františka   Vláčila. Kdo hledá akci a povrchní vzruchy asi   by měl tyhle filmy vynechat. Pan Vláčil uměl   jako nikdo jiný u nás vystavět film na   atmosféře a vnitřních prožitcích.   Psychologie vnitřní rozervanosti jedince je   naprosto elektrizující a kamera Františka   Uldricha je prostě neopakovatelná. A když   připočítáte výborné výkony většiny herců   dostanete film, kterému k dokonalosti chybí jen   chloupeček. Ale jak jsem předeslal - tohle   určitě nejsou filmy pro každého (jak je vidět   i z hodnocení některých uživatelů).

Tak ne. Prostě mi to nejde. Ne a ne pana   Vláčila pobrat. Pro mne děsně zdlouhavé,   statické, bez šťávy. Z celého díla čiší   nuda, a je to celé takové monotónní. Dobrá,   místy však zbytečně dlouhá kamera, ale to je   tak asi vše. Občas i ucházející hudba, než   začne lézt krkem.

Na tomhle filmu jsem už byl asi čtyřikrát.   Silný příběh Vladimíra Körnera mě opravdu   baví. A přitom jde o námět “spíchnutý”   na zakázku, aby se po natočení “velkofilmu”   Markéta Lazarová, (do té doby nejdražší   československý film), ještě znovu využily   kulisy, stavby a kostýmy. Akorát tedy, že   většinu staveb, už stihli rozkrást čeští   chalupáři. Inu, co Čech to… slušnej Čech.   Narychlo se Körnerovi povedlo napsat nadčasově   silnou story, o střetu víry a víry v řád, s   touhou po svobodném životě. A Františku   Vláčilovi se povedlo příběh kongeniálně   natočit. K čemuž nemalou měrou přispěly   herecké výkony, (nejen Čepek a Kačer), a také   hudba Zdeňka Lišky, která obstojí i jako   samostatné hudební dílo.

prostě nesmrtelná klasika,ukázka mistrovské   práce všech zůčastněných.mám historku kdy   člověk co tenhle film viděl v roce 2014 poprvé   se po měsíci přel že tohle dílo není   rozhodně černobílé, tak se nechal vláčet   dějem a s tím spojeným. velký dík   Františku.

Jeden z nejkrásnějších a nejlepších   českých filmů. Příběh je výtečný, znám   literární předlohu. Je to kruté i vznešeně   krásné, prostě ten boj vlastního já s řádem   je vykreslený uvěřitelně. Myslím, že   středověk nebyl vůbec jednoduchý, když se   člověk něčemu zavázal a pak poznal   život,zlé probuzení. U tohoto filmu pracuje s   divákovým vnímání i báječná kamera.100%

Doslova mistrovské dílo režiséra Františka   Vláčila s Petrem Čepkem a Janem Kačerem v   hlavních rolích. Touha po lásce a obyčejném   lidském štěstí kontra náboženský fanatismus   - co asi zvítězí v drsném světě 13.   století? Historický film Údolí včel je temný   příběh z temných časů,do kterého se   ponoříte jako do proudu řeky a který vám   nedá vydechnout!

Dle mého názoru nejlepší film celé historii   české kinematografie. Silný, i když dějově   jednoduchý, příběh o přátelství a   konfliktu fanatického zastánce řádových   regulí s člověkem toužícím po obyčejném   životě. Konflikt dvou zcela rozdílných   pohledů na život a samotný smysl lidské   existence. Završený nevyhnutelností osudu.   Vynikající herecké výkony dvou hlavních   představitelů (především J. Kačer) ,   černobílý obraz a hudba dokonale   umocňující středověkou atmosféru. Film jenž   dělá čest slovnímu spojení „temný   středověk“. Nebál bych se toho, postavit   Vláčila, co se týče historických témat, na   stejný stupínek společně s Bergmanem a   Tarkovským, možná že i o něco výše.  

Ještě bych uvedl na pravou míru výtky,   vyskytující se v jednom z komentářů. Amthauer   se pozastavuje nad přesnou shodou filmu a knihy a   obviňuje filmaře z nedostatku invence. Marně   čeká, kdy přestane číst knihu a začne   sledovat film. Za nedostatek invence považuje i   motiv bzučení nepřítomných včel, protože je   použit striktně na stejných místech jako v   knize, atd. Celý film pak považuje za nic víc,   než za pouhou ilustraci bez tvůrčího zápalu.  

Armin von Heide by na to řekl: „Bůh Ti   odpustí, protože nevíš, co   říkáš.“

Já bych k tomu dodal, že je to   přesně naopak. Film z roku 1967 není adaptací   románu. Román byl napsán na základě   filmového scénáře a vydán někdy v druhé   polovině sedmdesátých let. Takže je zřejmé,   že shoda jednotlivých scén je zcela   opodstatněná. Film se striktně nedrží   románu, ale román se striktně drží filmu   (jeho scénáře).

Nádherný film - herecké výkony - hudba -   kamera - to prostě je český historický   provedený film na jedničku.

Tento film se mi zdá rozhodně záživnější a   vůbec lepší, než Adelheid, ale o mnoho tříd   pod Markétou Lazarou. Něco mi říká, že tak   je dáno už volbou předlohy samotné. Vančurova   Markéta totiž hodně stojí na atmosféře, na   duchu okamžiku a pocitu - to se pak snažil   Vláčil do filmu vnést. Kdežto Körner píše   jinak - mnohem jasněji, příběhověji,   prozaičtěji. Musím se přiznat, že Adelheid   jsem nečetl, ale Údolí včel ano a dokonce   krátce před zhlédnutím filmu. Překvapilo mne   tedy, jak velmi striktně a skoro až křečovitě   se děj držel filmu (jistě, zámlky zde jsou,   ale celých scén a v rámci těch vybraných se   už pak vše odehrává skoro slovo od slova).   Nedočkáme se skoro žádné invence, marně   čekáme, kdy přestaneme číst knihu a začneme   sledovat film. Dokonce i občasné motivy   bzučení nepřítomných včel (když na ně   třeba vzpomene hlavní hrdina) nejsou zde   invencí, nýbrž striktně na stejných místech,   kde je bzukot připomínán v knize. Někdo si   řekne "co on vlastně chce - Máj se mu   nedržel dost básně, Údolí je zas příliš   fixováno na knihu, tak co je správně?".   Správně samozřejmě je, aby byl film sám   sebou, ale aby zároveň potěšil fanoušky   knihy. A jakože se mi kniha Údolí včel   líbila, jakože byl tento film precizně   zfilmován a velmi kvalitně herecky obsazen,   nepotěšil mne. Nebyl totiž ničím víc, než   ilustrací bez tvůrčího zápalu.

Skvělí film který je také skvěle obsazen ten   to film je
klenot a je to výtečné drama   které si zaslouží lepší prezentaci a   uvádění v televizi .