Únos

Propaganda. Tendenční a   propagandistické filmy se   natáčely, natáčejí a   natáčet budou na všech   stranách. Film Únos je   příkladem politické   propagandy padesátých let.   Osobně toto dílo považuji   za kvalitní. Děj se nám   může jevit úsměvný,   hloupý a naivní. Je však   divácky přitažlivý a   sledovatelný. Film Únos má   na české poměry hvězdné   obsazení. Dnes je snímek   hodnotným dokumentem doby.   Ukazuje atmosféru doby, ve   které vznikl.

Na rok vzniku filmu, je děj   dost odvážný, při únosu   letadla do Západního   Německa, do země   zaslíbené, kde svého času   létali pečení holuby do   pusy, se cestující dělí na   tři tábory, odboráři,   únosci a lidé, kteří   využijí situace a nepohrdnou   politickým azylem. Nejde zde   o nějaký akční film, ale o   psychologické drama, kde   divák velice záhy pozná,   kdo stojí na které straně.   Dnes film vyznívá směšně,   ve filmu hrají národní i   zasloužilí umělci,   povětšinou z Národního   divadla, které známe z   jiných rolí. A je to snad i   první film, režisérů   Kadára a Klose, za film   sklidili i nějaké ceny,   tenkrát se ve světě ještě   netočily takové filmy...

Trapné
Trapná rudá bolševistická   propaganda. Spíš než únos   se jedná o útěk. Dokonce   hrdinný. Kádar-Klos mě   nikdy moc neuchvatil a tady   už vůbec.

Pamatuji se, že jsem tento   film viděl v kině a hrozně   se mi líbil. Bylo mi asi 10   let. Z nostalgie dávám tři   body...

Hrubá agitačka. Slátanina   první třídy, ale musím,   nonens volens, přiznat profi   zpracování. Pobavilo, ale   bylo to zbytečně dlouhé.

Temná československá   filmová padesátá léta   minulého století byla jen a   pouze ve znamení bolševické   propagandy a to napříč   všemi žánry. Vznikly tak   snímky oslavující   dělnickou třídu a   samozřejmě i varující   proti zlému americkému   imperialismu. Tento snímek je   jeden z nich a dnes už   slouží jen jako názorná   ukázka, kam až může   propagandistická zlovůle   moci zajít. Námět byl sice   použit na základě   skutečné události, ale to   je na celém počinu zcela   všechno. K únosu dopravního   letadla a donucení k letu na   Západ skutečně došlo a   tuto skutečnost, samozřejmě   v naprosto jiné situaci,   později použili i tvůrci   slavného televizního   seriálu ´30 případů   majora Zemana´ (1974-79) a to   v epizodě ´Mimikry´.   Dějově  tu tedy máme   nějaké ty třídní   nepřátele, kteří se   dopustí únosu dopravního   letadla a donutí piloty k   letu na západ. Mezi   cestujícími jsou   samozřejmě komunistickému   režimu věrní soudruzi a tak   západní pohostinnost   odmítnou a požadují návrat   do vlasti. Jenomže mezi   cestujícími jsou také lidé   mající všelijaké vědecké   a technické dokumenty, které   by se Američanům náramně   hodily. A tak se vše rázem   změní ve vězeňské drama,   plná nejrůznějších   donucovacích prostředků,   jaké známe z doby   německého Gestapa či   komunistické StB. Natočeno   je to zručně, o tom   žádná, ale na něco   takového prostě musí mít   divák silný žaludek. Těm   je tímto ukázáno, čeho   všeho jsou američtí   imperialisté schopni, čímž   vzniká důvod se mít před   nimi na pozoru. A to si   říkají obránci míru.   Snímek tedy plně politický   a dnes už skutečně slouží   pouze jako historická ukázka   manipulování lidí silnou   stranickou propagandou v   hraných filmech. A právě z   tohoto důvodu by se mělo na   tento snímek přihlížet.   Nebrat nic z toho vážně a   jen žasnout nad   bolševickými výdobytky.