Únos

POZOR SPOILER

Na pravidelné lince Praha - Ostrava mizí letadlo, které tuto trasu létalo pravidelně.

V ostravských uličkách se v jakémsi bistru schází pilot Grabner s mužem jménem Šimáček. Ten organizuje akci, na které se má podílet on, Grabner a další. Zatím volá inženýra Prokopa, že mu zajistil letenku do Prahy k ministrovi. On totiž Prokop je fachman a má právě spor s poslancem Horvátem. Ten bude muset rozetnout až ministr. Prokop netuší, že jeho asistent Šimáček je zatčen a s ním i děkan, kterého navštěvoval.

Druhý den se na leteckém nádraží scházejí pasažéři. Je jich 24. Jsou zde mimo jiné ostravský stařík, manželé Lída a Tonda, Řezníček, docent Ryšánek, pan Hajdaš, pan Šedivý a pochopitelně Prokop s Horvátem. Po delší části letu část cestujících zaútočí a letadlo unesou. To pak končí na americkém vojenském letišti u Mnichova. Zde je již spousta novinářů. Nic moc se nedozví. Ani přes srdečné přivítání nejsou spokojeni ani Američané. Oni totiž měli přiletět lidé předem domluvení, kteří by ihned žádali o politický azyl a pomlouvali socialistické zřízení. Jenže kapitalistická armáda netuší nic o Šimáčkově zatčení a o tom, že letenky, které měl zajistit, byly prodány normálním lidem. Horvát chce po Prokopovi, aby zničil materiály, které má u sebe. To Prokop odmítá. Zatím začínají politické čachry i na schůzi OSN. Horváta se pokusí Američané podplatit, ten však hrdě odmítá mrzký peníz a kapitalistický šek trhá na kousky. I Prokopovi je nabízena výhoda, ale i ten odmítá. Netuší, že zatím si jeho papíry lidé rozebrali a snědli. Prokop se navíc dozví, že právě jeden z věznitelů bombardoval Ostravu v době, kdy tam zahynula jeho rodina. Proto vyburcuje zajaté lidi a sám je odvlečen. Češi jsou pak jati policií, ale nedají se a zazpívají Internacionálu. Američané stále hledají snědené dokumenty, ale marně. Při hledání používají metody hodné gestapa. Přesto se jim nedaří, zato se daří Horvátovi - a to útěk. Zajatí Češi se pokouší dovolat na konzulát, ale to se už Horvát dostává až k novinářům, a to novinářům socialistickým…

Dopravní letadlo na pravidelné lince Ostrava-Praha je skupinou terorisatů uneseno do amerického okupačního pásma v Německu. Místo skupiny "reakcionářů" se do letadla dostali i nadšení budovatelé socialismu a ti požadují okamžitýnávrat domů.
Silně tendenční politické drama.

Březina Václav/Lexikon českého filmu

Odborník ing. Prokop a poslanec Horvát se nemohou shodnout na plánech další výstavby ve velkém průmyslovém závodu v Ostravě. Spor se má vyřešit na ministerstvu. Oba se proto vypraví letecky do Prahy. V tu dobu je zatčen Prokopův asistent Šimáček. Nikdo netušil, že je americkým agentem. Malé letadlo se zaplní pasažéry. Pouze dva členové posádky Grábner a Král a tři cestující - Grábnerova manželka, Řezníček a Rychman však vědí, že letadlo neskončí svůj let v Praze. Záškodníci se letadla zmocní a přistanou na americkém vojenském letišti u Mnichova. Američané jsou nespokojeni, když zjistí, že většina cestujících nežádá azyl, ale chce se vrátit domů. Podle původního plánu měli být v letadle jiní cestující, ale zatčený Šimáček nevyzvedl letenky, a ty byly dány do běžného prodeje. Ing. Prokop odmítne spolupráci s americkou špionáží. Cenné průmyslové plány zničí tajně jeho spolucestující. Také poslanec Horvát odmítne zradu. Po jednom výslechu se mu podaří uprchnout a s pomocí německých antifašistů a československého konzula dosáhne toho, že se zavlečení českoslovenští občané vrátí do vlasti.

Zdroj: NFA

ceny: státní cena II. stupně za rok 1953 (s čestným titulem laureát státní ceny) kolektivu pracovníků filmu

V březnu 1950 tři letadla, která vzlétla z Bratislavy, Brna a Ostravy a původně měla přistát v Praze, změnila kurz a přistála v Erdingu u Mnichova. Část cestujících v Německu zůstala, část se vrátila. Byl to jeden z riskantních způsobů, jak se dostat z republiky, která začala fungovat jako jeden velký koncentrační tábor.
Vzápětí začal mediální souboj mezi „táborem míru" a „táborem války" o interpretaci událostí. Po knize, rozhlasové hře a divadelním představení dostala i kinematografie za úkol natočit titul, který by přesvědčil o přitažlivosti života v rodícím se socialismu a hovořil o svornosti, s níž sociálně i politicky různorodá skupina československých občanů, zavlečených do západního Německa, dokáže odolat nátlaku amerických úřadů a svou morální převahou si tak vynutí návrat do vlasti.
První spolupráce Jána Kadára s Elmarem Klosem nemohla zpochybňovat nedávno formulované limity socialistického realismu - dělníci, vojáci a i někteří inženýři jsou zobrazováni jako pozitivní hrdinové. Jejich protihráči - kavárník, bývalý pilot britského letectva, kněz, jazzový hudebník - jsou naproti tomu představeni jako individua, jejichž „čas je spočítán".
Filmu nelze vyčítat výraznější řemeslné nedostatky, autoři zvládli i věrohodnou inscenaci americké základny v Německu i využití anglických dialogů bez překladů. Vyprávění plyne bez větších komplikací i díky jasnému obsazení rolí. Už na první pohled je zřejmé, kdo je zločinec a kdo ne. Negativní hrdiny ztvárnili ve filmu Miloš Kopecký, František Klika, Miloš Nedbal a Eduard Dubský. Nikdo nepředstírá psychologii, postavy jsou pohádkově čisté.
Václav Macek, 36.LFŠ 2010