Upír Nosferatu

Tak upírské filmy mne nezajímají a nebaví.   Tento jsem viděl kdysi jen ve zkrácené verzi,   tak nyní mám celý film, doplněný o ztracené   titulky a další věci. No klasiku jsem si přece   nemohl nechat ujít. Teda co ten Wagner s tou   kamerou dokázal, to mohou ti dnešní   „kameramani“ jen hluboce závidět. Můžeme   spatřit též perfektní masky, už jen   obchodníka Knocka potkat v lese tak lezu na strom   i za bílého dne. Ellen vypadala, jako kdyby   právě opustila hrob, no děs běs už jen z   těch postav. Samozřejmě že snímek vychází   přímo ze Stokerovy knihy. I takto se dá obejít   licence. Ano, je to uděláno velmi šikovně a   precizně, to se snímku upřít rozhodně nedá.   Ovšem v dnešní době… Bohužel stejně i zde,   jako ostatně všechny snímky podle Stokerovy   knihy trpí nedostatkem překvapení. Pokud knihu   znáte, vlastně jen čekáte co ten či onen   autor vypustil. O nedostatku efektů ani nepíši,   velká bolest skoro všech upířích filmů a je   jedno, v které době byly natočeny. Přesto   hodnotím v horní hranici, protože si to film   jednoznačně zaslouží.

Upír nemrtvý neživý až z toho filmu zamrazí
Myslím, že to je nejlepší film o Drákulovi   (zde Orlok Nosferatu) co byl natočen, smekám   před tvůrci. Když si člověk uvědomí, že   film vznikl v r. 1921, nelze než smeknout.   Atmosféra která na člověka působí i po těch   létech. Co teprve, když měl tehdy film   premiéru v kinech, to musela být událost.   Nicméně celkově je to prostě film, který   ukazuje děsivého upíra hraběte Drákulu - tam   někde v horách je totiž hrad a v něm   přebývá neživý nemrtvý, ten co saje krev, od   dětství o něm člověk žijící v civilizaci   slýchává z vyprávění a pak někdy vídí   tenle strašidelný film - tenhle film je o tom o   něm nemrtvém neživém hraběti Drákuklovi. A z   toho filmu jde strach, atmosféra, zjev hraběte,   celkové vyznění filmu - kamera střih různé   detaily i zobrazení přírody a hradu samotného,   no prostě Hrabě Drácula jak čítanková kniha   od Stokera.
Ale nezapomínejme na to, že i v   českých luzích a hájích byl natočen film o   Drákulovi a též mimořádně povedený s   atmosférou, která by se dala krájet. Hrabě   Drakula (1970)

Ty jo, to je fakt rok výroby 1922 ? To je   naprosto neuvěřitelné. Upír Nosferatu je   totíž jedním z nejpůsobivějších hororů,   jaké jsem kdy viděl a jen ukázky mi naháněly   husí kůži. A když jsem potom viděl film, bál   jsem se ještě stokrát víc a to i zásluhou   démonického Maxe Schrecka v hlavní roli, který   je naprosto neuvěřitelný. Jeho ztělesnění   vampýra je jedním z těch nejlepších.   F.W.Munrau byl borec. Atmosféra filmu precizní.   Asi nejlepší vampýřina, která kdy vznikla.   100%.

Listen to them. Children of the night...
...What Music they make. Dnes už nepochybne   legendárny snímok. Ťažko ho hodnotiť, keďže   už určitý čas ubehol a dnešná technika   točenia filmov je diplomaticky povedané troška   modernejšia a troška niekde inde. Určité   kúzlo mu však uprieť nejde. Má to desivú   atmosféru a niektoré zábery stoja za to.   Najväčšou devízou a hviezdou je Max Schreck,   ktorý sa toho zhostil viac ako výborne. Pre   fanúšikov starého hororu či Brama Stokera   povinnosť, pre ostatných celkom zaujímavé   zachytenie ducha onej doby. Zaujímavosťou je,   že niektoré exteriéry boli točené na Oravskom   hrade

Nosferatu je právem považován za jeden z   nejlepších filmů vůbec. Je kouzelný,   strašidelný, strhující. Kvalitně shrnuje   Stokerova Drákulu a dělá mu čest postavou,   která si jistojistě zaslouží nést přízvisko   zla. Upírštějšího upíra jsem snad ještě   neviděl. Chcete-li začít studiem hororu, toto   je ideální první lekce.

Nelze než závidět filmařům z počátků   minulého století, v té době byl film tzv.   „pole neorané“, tudíž každý záběh,   úhel kamery, nápad a filmový trik se stává   novátorským a originálním. Ke smůle   současným tvůrcům. Jeden za všechny, stín   upíra a jeho předlouhých ruček na zdi je   bezesporu děsivější než záběr na hraběte   Orlocka samotného. Dodnes hojně využívaný   záběr sloužící k vyvolání atmosféry   strachu, napětí a tajemna. Divadelní   gestikulace, vizuální typizace postav,   atmosféra a hudba, to je vše co dělá němý   film kouzelným. To co se divákům nejvíce vryje   do paměti je vampýr hrabě Orlock. Této   postavě nedal podobu a schéma chování   režisér Murnau, ale okultista Albin Grau, jež   se na filmu podílel jako producent, výtvarník,   je autorem plakátů, a film propagoval. Rozdíl   od dalších zfilmovaných upírů je v několika   detailech zcela zásadní. Orlock má zuby,   sloužících k napichování krků nebohých   obětí, umístěny jako hlodavec, což mně   přijde při následném vysávání krve   podstatně praktičtější :-), celkově působí   odpudivě a „škaredě“ a ze zakousnutých   jedinců se nestávají další upíři. Oproti   tomuto mají všichni následovníci, tohoto otce   všech filmových upírů, „napichovací“ zuby   umístěny jako šelmy, jsou vesměs elegantní   svůdníci, a kousnutím mohou svůj druh   rozšiřovat. Známým okultistou byl i   scénárista Henrik Galeen. V těchto   souvislostech dostává film Ve stínu upíra   (r.Elias Merhige, 2000) poněkud mystičtější   charakter. I přes můj názor, že tato filmová   adaptace Stokerova románu nebyla dosud   překonána, jde přece jenom o horor (čili   brak), tudíž ve srovnání s některými filmy   té doby, majících i jiný přesah, než jenom   filmový (např. Křižník Potěmkin, Intolerance   atd,) nemůže obstát. Ale i tak zůstane v   dějinách zapsán zásluhou technických a   filmařských postupů. Celkově je problém, pro   laického diváka, alespoň pro mne ano, hodnotit   kvality filmů z období samých počátků   kinematografie. Každá doba má své filmaře, a   ti mají svoje diváky. Bohužel jsem film viděl   až v roce 2010, premiéru jsem promeškal :-).

Všechny záběry, ve kterých figuruje Max   Schreck nebo jeho stín, jsou nesmrtelné a   právě díky nim se Nosferatu zapsal do historie   filmové hrůzy, což ale nijak neumenšuje   Murnauův přínos. Skvělý je způsob jakým   střádá napětí během upírovy plavby a   atmosféru strachu ve městě zachváceném   domnělým morem. Byly chvíle, které mi přišly   trochu hluché, ale pořád vnímám Nosferatu   jako film s obrovským vlivem a pilíř   hororového žánru.

jeden z prvních filmů o upírech také podle   mně patří mezi
TOP 10 NA DOBU VZNIKU   SKVĚLE ODVEDENÉ DÍLO

Přepis slavného románu Brama Stokera (který   jsem nečetl, jinou adaptaci nevidě - snad jen   parodii Mela Brookse - ale látku znám) se více   než povedl, ačkoliv vyjukaný pohled Maxe   Stracha působí dnes až úsměvně. Německý   expresionmus v plné kráse.

Právem patří tohle dílo do top filmů na   světě. I po těch letech jde občas mráz po   zádech. Dal bych to do škol jako součást   zlatého fondu kinematografie.