V jednom ohni

V jednom ohni
Až v láske pochopíš, čo je to láska...
Film   má v sebe veľké hodnoty aj napriek tomu, že je   miestami trošku amatérsky spracovaný.

Romantické drama s náboženským podtextem...   no, a právě důležitost podtextu, jenž si   musel uzurpovat většinu času, způsobila   uspěchanost prologu, kdy důvody manželského   rozkolu působily značně zkratkovitě, uměle,   téměř dětsky (vyštěkávání stále   stejných výčitek bez jakéhokoliv úvodu,   rozuměj - například pozdravu, což je u snímku   americké provenience, kde na sebe blafnou   "ahoj" co pět minut, minimálně   nepřirozené). Neobratným manévrem se ukázal   být už titulkový rozhovor matky s dítětem, po   kterém jsem následně zhruba do poloviny   projekce neúspěšně slídila, než mně   doklaplo, že je součástí pointy... to už jsem   byla trošičku vzteklá. K osobám a obsazení -   sympatie pro Caleba, jednoznačně. Trochu nerv,   jinak pohodář s příjemným hlasem, který svou   ženu nikdy nepřestal milovat, což protějšek   nevykazoval ani náznakem - chladný, úřednický   typ v uhlazeném kostýmku, co do domova   nakráčí jak z jiného světa, co koupí, to   sama zfutruje a úsměv snad nezná jiný, než   profesionální... a navíc nemá vkus, proto se   vtírá otázka, zda za ni vůbec stojí bojovat.   A Erin Bethea, vzhledem k obsazení ansámblu   rodinnými příslušníky režiséra, jakož i   sebou samým, měla být patrně za hvězdu...   nóó, tak špatně, a zrovna se může chytit za   ruce s Harrisem Malcomem, hercem z leknutí,   jehož ušlechtilý mentoring by se v reálu   nemohl ujmout. Zbylé křoví nevykazovalo   žádnou užitnou hodnotu, proto je   bezpředmětné jej komentovat. Takže snímek   jako takový určitě žádný klenot, uchýlil se   k návodu, byť zajímavému a motivačnímu,   jenže mu chybí duše nebo tah na bránu,   chcete-li. Ale pozor, pro rozjímavé vytahuje z   rukávu nejedno téma s nejistým vyústěním   trefných přirovnání i prozření (třeba to o   stálém odmítání a nezájmu na jedné straně   a permanentně otevřené náruči na straně   druhé, ano, myslím ono "over and over and   over") i zavádějících mínění o nás   samých... jsme dobří - v práci, odvádíme   daně, splácíme hypotéku, staráme se o rodinu   - proč bychom jako měli skončit v pekle?   Protože tak plníme jen přednastavené, zvenčí   viditelné a průkazné společenské funkce,   když selžeme, následuje trest v různých   formách, s Božím zákonem se to má podobně,   jen si ty skryté přečiny, které rády   metastázují do zjevných, musíme vydolovat z   nitra, pojmenovat, zkrotit a především vytrvat,   protože ta dlouhá čekací doba je záludná a   Bůh je akurátní - když tě zastaví v   překročené rychlosti, nebude ho zrovna   zajímat, žes celý rok jezdil předpisově...   Podstatné je, že nabízí prevenci - tomu, kdo   ji chce přijmout. Tak ale v našem případě   konec dobrý, všechno dobré. Akorát... nechci   vyrypovat (a kazit jim radost), ale podle mě   veselka neplatí - kněz nějaký sprostý civil,   nebeská báň místo kostela a pochybný   ceremoniál... Jinak jsem se dnes komentátorsky   vyřádila, jak už dlouho ne :-).

Líbilo se mi hlavní téma: pokus o záchranu   vlastního manželství - toto téma (ač si   myslím, že v realitě se přeci jen ještě   poměrně časté) se ve filmech příliš   nevyskytuje. (Nemáme už odvahu o těchto věcech   přemýšlet?) Velice šťastné bylo také   spojení tohoto tématu s profesí hlavního   hrdiny - film tak dostal i potřebnou akci i   realističnost v tom, že se nelze na vlastní   manželství soustředit 24 hodin denně :-)   Vadila mi jistá naivita snímku i lehkost, s   kterou pojednává o věcech víry. Pro mě   věřit není tak lehké, jak je to předkládáno   tady, stejně jako mluvit o své víře s   dalšími. Na druhou stranu: dnešní filmy   nemají už žádné tabu, tak proč by tím tabu   měla být víra hlavních hrdinů? Jestliže   uvěřili, proč by to nemohlo měnit jejich   život a životní postoje?
Zmíněná   "naivita" filmu působí místy   komediálně, místy pohádkově, ale obojí   může být i příjemné, pokud takto chcete film   přijmout.
Mám-li uvést souvislost s jiným   filmem, pak vřele doporučuji všem, které   nepotěšilo zoufalství "Nouzového   východu" - zde hrdinové našli jiný   "nouzový východ", ať už si o něm   myslíte cokoliv.
Pro mě bylo   nejpřínosnější zamyslet se nad vlastním   manželstvím a usilovat o jeho obnovu, kterou   potřebujeme stále (ale teď obzvlášť) - ať   už na základě ve filmu zmíněné knihy   "Výzva lásky" nebo jinak. Tento   osobní impulz k zamyšlení považuji za   nejsilnější a vzhledem k němu považuji   "chyby na kráse" tohoto filmu nakonec   za nepodstatné.
Zajímavý komentář:   AGAMEMNON.

Kendrickův křesťanský opus, druhý, po včera   zhlédnutém Vzepřít se obrům. Je mi jasné,   že v naší zarytě ateistické společnosti jeho   snaha asi nebude příliš vítána. Je škoda,   že právě z tohoto důvodu spousta lidí film   odsoudí. Nejvíc za pozornost stojí ze života   odkoukané manželské dialogy, vtipné   špičkování kolegů a neskutečně sympatičtí   sousedé. Ano film je sice prokřesťanský,   přesto se nejedná o nějakou hysterickou   fanatickou agitku.

Film mě příliš nezaujal. Není mi blízké   téma hasičů a navíc spojené s náboženským   podtextem, to už vůbec ne. Čtyřicetidenní   lhůta k rozhodnutí o rozpadu manželství, to   není špatný nápad, ale poněkud přitažené   za vlasy.