V pátek večer

Psychologicko společenský film V pátek večer natočil režisér Ljudmil Kirkov podle scénáře Čavdara Šinova. Oba tvůrci se v něm pokusili o průřez poměrně početnou vrstvou moderní společnosti a současně o diagnózu jejího mravního stavu.
Čtyři úřednice, anonymní součást útrob mnohoposchoďové instituce, oplakávají náhlý skon kolegyně, aniž tuší, co jim přinese večer podzimního dne. Jedna se stane očitým svědkem manželovy nevěry; na otřes reaguje trapným, její povaze neodpovídajícím pokusem o navázání známosti v nádražním baru. Druhou vystaví manžel ponížení, když ji přiměje ke krádeži zelí z družstevního pole. Třetí se rozjede s manželem na sídliště a zjistí, že věžák, v němž jim přidělili byt, se ještě nezačal stavět; stráví však příjemný večer u zcela neznámých lidí. Nejmladší z žen se chystá na schůzku se svým šéfem a dlouze zvažuje účelnost nabízejícího se vztahu. Večer už žádnou z žen nevzrušuje tragédie jejich kolegyně: jsou ponořeny do svých starostí. Film však vypráví i o mužích, „vážených a slušných lidech s postavením“.
Každý příběh má své téma, ale všechny jsou osobitou úvahou o nenapravitelnosti mravních selhání a ztrát, jež se proměnily v obecné praktiky: nikoho nepohoršující nevěry, promiskuita a rozkrádání, lhostejnost a cynismus úřadů vůči klientům, šéfovská nadřazenost a samolibost. Film jakoby ilustruje epigram Radoje Ralina: „Vzato formálně, žijeme normálně; vzato normálně, žijeme formálně“. Nepointuje však dost výrazně deklarované úvahy o životě a smrti: průkazný materiál těchto úvah – marnění a pošpiňování života – vyjadřuje s prozaickou rozvleklostí, více spoléhá na dialog než na obraz.
Filmový přehled 1/1988