Vábení sirén

Příběh mořské víly, která se kvůli lásce k muži rozhodne stát pozemskou ženou a doplatí na to, se variuje už od roku 1837, kdy ho zpopularizoval Hans Christian Andersen v jedné ze svých smutných pohádek. V této nové verzi, která se stala celovečerním debutem osmatřicetileté absolventky režie na Slezské univerzitě a kulturních studií na vratislavské univerzitě Agnieszky Smoczyńské, se mladá blonďatá mořská víla zamiluje do basisty z pochybného nočního klubu. Ve stejném varšavském podniku udělá spolu se svou tmavovlasou sestrou kariéru jako zpěvačka a striptérka. Druhá mořská panna by ovšem raději odplula do Ameriky a po lásce netouží - k srdcím mužů se nejraději dobývá pomocí svých zubů. Vítejte v Polsku 80. let, kde zní disko i punk a kde se Andersen překrývá s krvavým upírským melodramatem a neonovou burleskou. Sirény z kabaretu se ve svých nezvyklých kulisách dotýkají také klasických témat příběhů o dospívání - první lásky, první ztráty a zrady, osamění, odlišnosti a ceny za snahu přizpůsobit se okolí.
Originální výstřední hravost a hypnotická atmosféra postmodernímu snímku přinesla pozornost hned na několika filmových festivalech. Včetně těch v americkém Nashville nebo bulharské Sofii, kde představitelka té drsnější z mořských sester, Michalina Olszańská, soutěžila i v českém filmu Já, Olga Hepnarová. Nejvýznamnější je pro Sirény z kabaretu ocenění za jedinečnou vizi a design od poroty (čítající mj. thajského mistra surrealismu Apichatponga Weerasethakula) na slavném festivalu nezávislých filmů Sundance, kde měl letos v lednu film mezinárodní premiéru. Z posledního udílení cen Polské filmové akademie Orly si Smoczyńská odnesla sošku za objev roku. Její dílo nicméně vyžaduje divákovo naladění na místní barevnou snovou bizarnost a absurditu míchající krásu s ošklivostí, kterou doprovází řada písní v různých stylech 80. let.

Iva Přivřelová
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2016

Zlatá a Stříbrná jsou mořské panny, které na sklonku osmdesátých let dopluly do nočního klubu ve Varšavě, kde díky svým libým hlasům a jedinečným tělesným proporcím roztočily zářnou kariéru tanečnic a zpěvaček. V bizarním prostředí těchto podniků zkoušejí první cigaretu, panáka, polibek, poznávají lásku i zklamání, aby brzy zjistily, že v životě není nic tak krásné, jak to na první pohled vypadá. Příběh o lásce, dospívání, nabývání zkušeností a pozbývání iluzí je intimní zpovědí režisérky i autorek původní hudby (sester Barbary a Zuzanny Wrońských), jejichž dětství je těsně spojeno s životem nočních klubů, ve kterých vystupovali jejich rodiče. Právě jejich podmanivě dekadentní atmosféru se ve svém žánrově rozpínavém debutu pokusila Agnieszka Smoczyńská evokovat. Temnou povahu Zlaté tu Michalina Olszańská zpřítomnila stejně přesvědčivě jako svůj sociopatický part ve snímku Já, Olga Hepnarová (2016), jen namísto jízdy náklaďákem zde přichází k řeči krvelačné choutky.

Kamila Dolotina
MFF Karlovy Vary 2016