Ve spárech Yakuzy

Oproti jiným filmů s   mafiánskou tématikou   (především italská   tradice) tento postrádá   jakoukoli myšlenku. Zde jde   jen o akci a efekt. Čím   více krvavých scén, tím   lépe. V příběhu Ve   spárech Yakuzy se vraždí   bez logického vývoje   děje.Často vůbec nevíme,   kdo jsou oběti střelby a   jaký je vůbec motiv jejich   zabití. I skrze tuto kritiku   dávám hodnocení sedm. Ale   je to taková hodně slabá   sedmička.

Klasický Kitanovský pomalý   snímek s prostředí yakuzy a   amerických mafií a jejich   vzájemný boj o sféry vlivu.   Oproti evropským a americkým   akčním snímkům, ve   kterých jde hlavně o rychlý   sled akčních scén, střelbu   a výbuchy, se Kitano spíše   věnuje postavám. I když je   zde spoustu násilí a   brutality, není samoúčelná   a je podávána chladně a bez   emocí, jakož to nedílná   součást života gangsterů.

Klasika o yakuze děj je   dosti pomalej ale ujdeto   dostává to svuj podpis od   tvůrce ale můj názot je   že za skouknutí stojí

Tento triler sa vyznačuje   bezduchým, nezmyselným,   miestami až nudným dejom. Do   USA príde nejaký chytrák z   japonskej Yakuzy a chce tam   nastoliť svoje pravidlá,   jeho spôsob komunikácie je   obmedzený na strieľanie zo   zbrane, kde brutálnym,   bezcitným a chladnokrvným   spôsobom zneškodňuje   svojich oponentov. Čo sa   týka popisku k tomuto filmu -   toto že má byť príbeh o   bývalom ganstrovi, veď to je   na zaplakanie, veď to je   obyčajný vraždiaci netvor.   Je to taký primitívny dej,   už aj z toho hľadiska, že   predsa mafiáni v USA   nemôžu byť taký blbý a   čakať, že ich nejaký   japončik postrieľa ako   kačice na poľovačke.   Takéto individuá, neviem či   to možno nazvať ľuďmi, by   čím skôr mali byť za   mrežami, hrôza čo len   pomyslieť, že takéto   beštie pobehujú medzi   slušnými ľuďmi. Film som   ani nedopozeral, keďže ma   už začal nudiť, stále   dookola to isté, nejaké   stretnutie mafiánov a   následná brutálna masová   vražda. Takéto niečo nech   si pozerajú medzi sebou   mafiáni.

Pro mě jeden z nejlepších   (a nejbrutálnějších)   Kitanových filmů. Je sice   pravda, že sem se ztrácel v   množství postav a občas sem   ani nevěděl kdo, koho a   proč vlastně zabíjí ale   vůbec mi to navadilo a film   sem si náležitě vychutnal   (hlavně akční scény nebo   spíše krvavé scény).

Film měl dost předpokladů k   úspěchu - byl mým osmým   Kitanem v pořadí, takže   bych si měla začít zvykat,   v hlavní roli mistr sám (v   některých snímcích jsem   jeho nepřítomnost nelibě   nesla, protože býval   zpravidla tím jediným, na co   mě bavilo se dívat) a   disponoval přímočarou   dějovou linkou. Bohužel mě   zasáhlo poznání, že už   mám vlastně dost věčně   stejného kamenného projevu,   hedvábné bílé košile,   yakuzy i podivně mrtvých   zabijáckých scén a spásu   nepřináší ani přihlouplý   závěr, zavánějící   hollywoodským dochucovadlem.   Přesto zde klady   převážují zápory a já se   s falešným pocitem   "kitanovce"   přehupuju přes šedesát   procent :-)

Uříznuté prsty a kopy   mrtvých. To je život   uprchlého zabijáka Yakuzy.   Tak nějak rozvláčně plyne   film k nevyhnutelnému   zúčtování.

Další snímek, ve kterém je   typická Kitanova chladná   postava bez emocí. Trochu mi   připadalo, že Kitano v   určitých fázích filmu   opouštěl klasické pomalé   tempo a film v nich pak byl   stříhán poněkud   klipovitě.

Hodně našláplá gangsterka   japonského specialisty   Takeshiho Kitana.   Nejdrsnější jsou scény   uříznutej malíček a   sebeobětování. A skvělěj   závěr: "Holy   shit".