Veliká příležitost

Vlasta Chramostová a Josef   Štefl jsou poprvé před   filmovou kamerou a hned oba v   hlavních rolích. Brňák   Josef Štefl je jako Tonda   Buráň, propuštěn na   základě amnestie presidenta   a má co napravovat, odchází   na mládežnickou stavbu,kde   se potká s Lídou   Kolářovou, všichni si   říkají soudruhu, je po   válce ale stále jsou lidé,   kterým se úspěchy nelíbí   a bojují svým způsobem   proti změnám ve   společnosti, třeba i   otrávit vodu a tak ohrozit   život mladých lidí...

Jde o stavbu Vizovice –   Horní Lideč, která nebyla   nikdy dokončena. Jednako je   to vidět v novinách, které   sebere Tonda u soudu a jednako   je tam i vidět cedule v   pozadí Otrokovice - Zlín –   Vizovice. Dokonce tam ten   nápis někdo „upravuje“.   Takže tvrzení že jde o   trať Praha – Varšava se mi   jeví jako nesmysl.
Jde o solidní socagitku   se vším všudy. Herci se   snažili i o nářečí,   které sice sem tam notně   rvalo uši, ale není to k   nepřečkání. Zazní zde i   pár socialistických písní   a soudruhuje se tu až do   alelujá. Prostě, vše jak   má, nebo by mělo být, dle   představy ÚV KSČ. Já jsem   se královsky bavil a podle   toho hodnotím.

Souhlasím s komentářem od   hvezdyna, lépe bych to asi   nenapsala.
Mě zaujala   jiná věc. Hlavní hrdina   Tonda Buráň byl na cele s   Ocílkou, který měl statek   zrovna ve vesnici vedle stavby   mládeže a hlavnímu   záporákovi, který s nimi   seděl na cele také, se   zrovna povedlo dostat na   stejnou stavbu mládeže, kde   si Tonda Buráň snaží   napravit pošramocenou   reputaci a vedoucí jejich   brigády je úřednice od   soudu, kde byli všichni   souzeni, Tahle   pravděpodobnost je možná   snad jen opravdu v   socialistických filmech.
Kromě všeobecného   potřásání si rukama a   oslovování se   soudruhu-soudružko, velká   zaujatost proti dříve   chválenému velkopodnikateli   Tomáši Baťovi.

Toto je agitka v právém   smyslu slova. Černobílé   postavy na obrazovce   (plátně) rozehrávají   příběh o nápravě na   amnestii propuštěného   trestance Tondy (Toníka).   Udělal několik lumpáren a   rád by to napravil. Dopomoci   mu může údernická práce   na stavbě mládeže. Jedná   se o trať mezi Prahou a   Varšavou.
Záporňáky tu   samozřejmě hrají   předváleční   vykořisťovatelé, kteří za   války spolupracovali s   gestapem a nyní chtějí   dále škodit. Třeba modře   oděné mládeži nasypou jed   do pitné vody.
Film   přináší i několik   zajímavostí, či   pozoruhodností. Nemám to   potvrzené, ale mezi   úderníky by se měl   vyskytovat i Vladimír   Menšík (ale toto info je   prosím bez záruky). Ale co   je jisté, že každý má   právo na názorový vývoj.   Mezi silně uvědomělé   vedoucí svazáků si zajisté   všimnete Vlasty Chramostové.   Zde to byla její první   filmová role.
Tedy   píše se rok 1949 a všichni   chtějí budovat. Tehdy tomu   většina populace skutečně   věřila. Myslím si, že by   bylo špatné to dnes   ironizovat. Dnes též   natáčíme jiná dílka,   kterým dnes věříme a o   kterých si myslíme, že jsou   pravdivá.