Velká žranice

Italský režisér Marco Ferreri se svou režijní, scenáristickou a hereckou prací zapsal do dějin světové kinematografie nevymazatelným způsobem. Provokující i plachý, sarkastický i poetický, obhroublý i něžný, osobnost, která si vysloužila jako málokterá jiná za svou tvorbu tolik protikladných přívlastků, že snad jediné, s čím se nikdy nesetkal, byla lhostejnost. Jeho osobní, odvážné výpovědi o vztazích mezi muži a ženami v současném světě, o krizi lidských bytostí v jejich původních instinktech, vyprávěné skrze šokující obrazy, dovádějící vnitřní dilemata hrdinů do fyzických zpodobení ad absurdum, vzbuzovaly v době svého vzniku ostré reakce. Velká žranice (1973) je jeho nejproslulejším filmem a zřejmě nejlepší ukázkou jeho kontroverzní, osobně zaujaté tvorby.

Čtyři nejlepší přátelé – pilot Marcello (Mastroianni), šéfkuchař Ugo (Tognazzi), televizní pracovník Michel (Piccoli) a soudce Philippe (Noiret) – se společně vydávají na prodloužený víkend, který má být jejich posledním. Ve starém domě na okraji Paříže se přátelé začínají oddávat zatvrzelé, divoké a sebezničující žranici. Přidá se k nim místní učitelka Andréa, přítulná žena obdařená štědrými tělesnými proporcemi. Události rychle kulminují… Podle Ferreriho je film křivým zrcadlem, nastaveným moderní konzumní společnosti, dle jeho kritiků jen samoúčelnou provokací a oslavou kultu hnusu a estetiky ohavnosti, zatímco jiní ho označují za apokalyptickou vizi konce „přežraného“ lidstva.

Zdroj: ČT
Ve francouzském znění s titulky.

Legendárna filmová provokácia je príbehom štyroch úspešných mužov v strednom veku, ktorí sa rozhodnú prejesť sa až na druhý svet. Marcello je švihácky pilot, Michel prestížny televízny producent, Ugo exkluzívny šéfkuchár a Philippe vysoko postavený sudca. Všetci štyria sa tešia na dlho plánovaný víkend v odľahlej vile, ktorý sa napokon zvrhne na smrteľné holdovanie tonám jedla, pitiu a orgiám. Ferreriho podobenstvo o prežranosti civilizácie konzumu je plné podvratného humoru a anarchie. Kvôli nihilistickému podtextu, nekompromisnej kritike modernej spoločnosti a explicitnému zobrazeniu jedáckych orgií rozpútal film pri svojej premiére škandál. K búrlivému prijatiu prispela aj účasť hviezd francúzskeho a talianskeho filmu, ktoré dovtedy zosobňovali prevažne kultivovaných intelektuálnych hrdinov - Marcella Mastroianni, Michela Piccoli, Uga Tognazzi a Philippa Noiret. Napriek problematickému prijatiu udelili filmoví novinári na MFF Cannes snímke Cenou FIPRESCI a Veľká žranica sa zakrátko stala kultovou klasikou.

Zdroj: RTVS

Hyperrealistické podobenství o charakteru moderní společnosti od slavného italského provokatéra Marca Ferreriho získalo Cenu FIPRESCI na MFF v Cannes 1973. Čtyři přátelé čtyřicátníci pořádají v jedné odlehlé vile na okraji Paříže ohromné kulinářské orgie zprvu za účasti prostitutek, které ovšem po čase zhnuseny odejdou a bujné zábavy se místo nich účastní korpulentní učitelka (Andréa Ferréolová). Ferreri obsadil do své brilantní černohumorné satiry Marcella Mastroianniho, Michela Piccoliho, Uga Tognazziho a Philippa Noireta, tedy čtyři filmové hvězdy, které se tu navzájem oslovují svými reálnými křestními jmény, jedí, krkají, prdí, smilní a vůbec provádějí všechny ty činnosti, neznámé velikým duchům, a očividně se přitom všichni velice dobře baví. I to byl jeden z důvodů, proč snímek vyvolal ve své době skandál a volání po cenzurním zákazu – protestovali hlavně ti mravokárci, kteří o filmu věděli jenom z doslechu. „Chtěl jsem ukázat, jak funguje lidská mašina,“ říká vystudovaný veterinář a společenský pesimista Ferreri, „mašina na žraní, na šoustání a na sraní. S obsesí smrti, která je neustále přítomná.“

Autor/Zdroj: /Kino AERO

Proslulý skandální snímek Velká žranice z roku 1973 vzbudil ve své době velký divácký zájem a zároveň rozporuplné hodnocení filmové kritiky. Režisér Marco Ferreri ve svérázném díle vytvořil krutou alegorii konzumní měšťácké společnosti: dopodrobna popisuje průběh několikadetnního nezřízeného hodování, jehož účastníci se hodlají ujíst k smrti. - V odlehlém, od okolního světa izolovaném domě na okraji Paříže pořádají smrtící bakchanálie čtyři dobře situovaníí muži ve
středním věku: Kuchař Ugo, televizní pracovník Michel, pilot Marcello a soudce Philippe. K nim se ještě přidá učitelka Andréa, jež mužům pomůže dokonat sebezničující dílo... - Výchozí nápad zpracovaný s"realistickou"přesvědčivostí, je svou absurditou příznačny pro Ferreriho poetiku (jídlo a sex neslouží k zachování života, nýbrž jsou jakýmsi bizarniim vražedným nástrojem). Autor se nezabývá psychologickými pohnutkami postav. Důvody, proč se hrdinové rozhodli spáchat bizarní sebevraždu, zůstávají divákovi skryty. 0 to víc tvůrce zdůrazňuje symbolické vyzněni díla: kulinářské umění je pro něj jen jednou z mnoha oblastí západní kultury, jejichž smyslem je samoúčelná dokonalost (Marcello obsesivně obdivuje nádhernou, ale nepojízdnou bugatku; zmiňovaný básník Boileau je autorem didaktického básnického "zákoníku" Umění básnické). V režisérově
absurdní vizi je to vše nejlepší cestou k záhubě... - Významným rysem Ferreriho filmu (a ostatně celé jeho tvorby) je záměrná provokativnost, dnes oslabená odstupem více než dvou desetiletí; režisér jí dosáhl mimojiné i tím,že do hlavních rolí obsadil uznávané herecké osobitosti, které zde vystupují pod svými skutečnými
křestními jmény.

Autor/Zdroj: /Filmový přehled