Vězení bezpráví

Vězeňské filmy měly v   jistém smyslu vždy určitou   diváckou přitažlivost,   převážně v rámci   vězeňského režimu. Nejinak   je to i u tohoto   jihokorejského snímku,   avšak otázkou je, jestli   vůbec přináší ve svém   jádru nějakou originalitu.   Námět je prostý. Policista   známý svými tvrdými a   brutálními metodami se   vlastní vinou ocitne ve   vězení, ve kterém vládne   mafiánský boss. A když se   říká že vládne, tak   prostě vládne. To znamená   nejen vězňům, ale i   bachařům. Není tedy divu,   že se mu nedostává   vřelého přivítání. A tak   se očekávaně začnou dít   věci. Snímek natočil jako   svůj režisérský debut   uznávaný jihokorejský   scenárista Na Hyun a to   samozřejmě pod svým   scénářem, na kterém si dal   docela záležet. Zpočátku   nemusí navnadit, ale netrvá   dlouho a coby dramatický   thriller zaujme. A to svým   sebevědomým, rychlejším   tempem, kvalitní   choreografií a hlavně dobře   mířeným tahem na branku.   Scénář je zpracován tak,   že si od začátku do konce   drží napětí, do kterého   je krapet naroubována   atmosféra klaustrofobie v   rámci vzájemného   ovlivňování a hrozby   masakru. Hierarchie   odsouzených, soudržnost   strážců, černé obchody,   vězeňská zvrácená   politika v té   nejextrémnější podobě. A   v tom všem probíhá boj o   nadvládu mezi sadistickým   odsouzencem a bývalým   policistou. Jako největší   zajímavost se dá považovat   fakt, že je celá tato   vězeňská etuda zakončena   takříct antihollywoodským   zakončením, jaký si mnohdy   nedokážeme ani představit.   Je to tedy v rozporu s   tradičními konci, ale proč   ne. Alespoň v něčem je   žejdlík originality. Jako   vězeňské drama tedy dobrý,   jen to asi u někoho bude   déle trvat, než tomu přijde   na chuť.