Vězení bezpráví

Vězeňské filmy měly v jistém smyslu vždy   určitou diváckou přitažlivost, převážně v   rámci vězeňského režimu. Nejinak je to i u   tohoto jihokorejského snímku, avšak otázkou   je, jestli vůbec přináší ve svém jádru   nějakou originalitu. Námět je prostý.   Policista známý svými tvrdými a brutálními   metodami se vlastní vinou ocitne ve vězení, ve   kterém vládne mafiánský boss. A když se   říká že vládne, tak prostě vládne. To   znamená nejen vězňům, ale i bachařům. Není   tedy divu, že se mu nedostává vřelého   přivítání. A tak se očekávaně začnou dít   věci. Snímek natočil jako svůj režisérský   debut uznávaný jihokorejský scenárista Na Hyun   a to samozřejmě pod svým scénářem, na   kterém si dal docela záležet. Zpočátku   nemusí navnadit, ale netrvá dlouho a coby   dramatický thriller zaujme. A to svým   sebevědomým, rychlejším tempem, kvalitní   choreografií a hlavně dobře mířeným tahem na   branku. Scénář je zpracován tak, že si od   začátku do konce drží napětí, do kterého je   krapet naroubována atmosféra klaustrofobie v   rámci vzájemného ovlivňování a hrozby   masakru. Hierarchie odsouzených, soudržnost   strážců, černé obchody, vězeňská   zvrácená politika v té nejextrémnější   podobě. A v tom všem probíhá boj o nadvládu   mezi sadistickým odsouzencem a bývalým   policistou. Jako největší zajímavost se dá   považovat fakt, že je celá tato vězeňská   etuda zakončena takříct antihollywoodským   zakončením, jaký si mnohdy nedokážeme ani   představit. Je to tedy v rozporu s tradičními   konci, ale proč ne. Alespoň v něčem je   žejdlík originality. Jako vězeňské drama tedy   dobrý, jen to asi u někoho bude déle trvat,   než tomu přijde na chuť.