Vozka smrti

V takzvané zlaté éře švédského filmu – v době ohraničené přibližně léty 1913 až 1923 – poskytovala filmovým autorům častokrát inspiraci domácí literatura, především díla Selmy Lagerlöfové. Tak tomu bylo i v případě jejího románu Vozka smrti, který převedl na plátno Victor Sjöström. Film se proslavil působivým použitím dvojexpozice pro „duchařské“ scény; tento postup by sice známý už v prvních letech kinematografie (Meliés), ale teprve Sjöström z něj vytěžil tak silnou emoci a poetičnost. K nesporným a trvalým hodnotám snímku patří i bezpečné zvládnutí vyprávěného příběhu, vyprávěného náročně s pomocí retrospektiv. Kritizovat lze jen určité...