Obsah filmu Vracenky
Píší se padesátá léta a v Praze na Letné vyrůstá obří Stalinův pomník. Desetiletý Honzík Domnosil se stěhuje z maloměsta do Prahy ke své mamince. Je to pěkný rošťák, už během prvních několika dní stačí rozbít bidet v novém bytě, pokousat ředitele školy a zničit žákovskou knížku. Ovšem doba se na jeho dětské duši značně podepšíe. Rozvedená maminka upřímně věří v dobro komunismu, na rozdíl od jejího skeptického přítele, „reakcionáře“ Františka. Honzíkovi nejlepší kamarádi navíc navštěvují hodiny náboženství; otce jednoho z nich komunisté nedávno popravili. Zmatený chlapec, střídavě ovlivňovaný katechismem a učením velikánů světového...
Vtipnou, poněkud hořkou komedii s nostalgickým názvem Vracenky (odvozeným od klukovské míčové hry, ve které se kope na jeden dotek) natočil režisér Jan Schmidt podle scénáře Milana Ležáka v roce 1990. Snímek s pečlivě budovanou dobovou atmosférou, s vloženými filmovými a rozhlasovými dokumentárními záznamy, je určen pro celou rodinu. Příběh se opírá o scenáristovy vlastní zážitky a proplétají se v něm nevinná dětská uličnictví s nenapravitelným násilím světa dospělých. < Zobrazit méně
zobrazit všechny obsahy (3)
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 8 / 10
Přidáno: 6.11.2019
Můj oblíbený film. Připomíná mi mé dětství, i když jsem je měl o dost později. Ale podobné blbiny jsme dělali stejně. Je tu dobré herecké obsazení, nemá to navazující děj, ale spíše takové střípky a čiší z něj trochu odboje proti komárům. U mne skoro plný počet bodů.
Hodnocení: 9 / 10
Přidáno: 29.9.2010
Škoda, film režiséra Jana Schmidta patří dnes mezi polozapomenuté snímky. Bude to z části i rokem uvedení (1990), kdy diváky zajímala jiná témata, a kritika padesátých let se jim vzdalovala. Věřím, že kdyby byl film uveden o několik let dříve, bylo by všemu jinak. Ale prošel by scénář schvalovacím procesem komunistických přisluhovačů a aparátčíků?
Hodnocení: 8 / 10
Přidáno: 16.10.2009
Film, který stojí zato zhlédnout
Pozoruhodný film, o jehož existenci jsem neměl ani tušení. Jedná se o mimořádně zdařilý pokus zachytit začátek padesátých let 20. století očima páťáka. Velmi přesvědčivě na mě působil zmatek Jana Domnosila, když se obracel o pomoc zpočátku k Bohu, později k Leninovi. Obdivuhodné je i to, že film období budování socializmu jen slepě nekritizuje, ale právě na matce Honzy a Petrušky ukazuje, že existovali i opravdu přesvědčení lidé. Ale abych jen nechválil. Zjistil jsem, že tento film dnešní mládeži bohužel nic moc neříká. Pořádně nevědí, kdo to byli a jak vypadali Lenin, Stalin, Gottwald nebo Slánský. Film má bohužel i své nedostatky. Nechci na ně upozorňovat nějak obšírně, protože si jich jistě všiml každý pozorný divák. Uvedu tedy stručně jen čtyři.
1.
Ve filmu se vyskytuje státovka v hodnotě 5 Kčs ještě za života Klementa Gottwalda. Gottwald zemřel 14. března 1953, ale jmenovaná státovka byla v oběhu až od 1. června 1953.
2.
Klikový hřídel kradlo sedm dětí, do sběrny s ním však dorazilo dětí pouze šest a také jen šest jich bylo předvoláno k řediteli školy. Hmotnost klikového hřídele byla 415 kg. To znamená, že když s hřídelem děti manipulovaly, muselo každé z nich nést téměř 59, potažmo 69 kg, což je víc než nereálné.
3.
Honzík se ve filmu mnohokrát objeví v tzv. švédské košili (švédce). Tyto košile se však v Československu objevily nejdřív na konci 50. let, dost možná, že dokonce až začátkem 60. let.
4.
Na začátku každé hodiny náboženství, která probíhala ve třídě, pověsil katecheta do třídy kříž tak, aby byl po celou hodinu dětem na očích. Ve filmu jsem ho ve třídě neviděl.
(čtvrtek 15.10.2009)
