Vysvobození

Čtyři obyčejní muži na dvou kanoích sjíždějí řeku, kterou dosud znali jen jako klikatou čáru na mapě a jsou rozhodnuti podrobit se zkoušce izolace, o níž jsou přesvědčeni, že jí rozumí. Jejich příběh pojednává o vysvobození.
Je to příběh vraždy a přežití, který exponuje barbarství skryté v každém člověku.

Třicet let starý snímek Johna Boormana patří nejen k nejvýznamnějším titulům 70. let, ale také k vrcholům žánru thrilleru. Dodnes inspiruje filmařskou čistotou, poutavostí děje, avšak i mravním rozměrem. Vychází z obvyklého thrillerového schématu boje proti "neviděnému" nepříteli, přičemž překračuje meze pouhé napínavé podívané. Čtveřice mužů sjíždí během víkendu na kánoích úsek divoké řeky v Apalačském pohoří, jenž má být záhy zaplaven vodou z nové přehrady. Romantická cesta se však nečekaně proměňuje v tragédii, jež navždy poznamená ty, kteří přežijí. Muži si chtějí dokázat, že navzdory městskému způsobu života mohou pokořit přírodu. Jenže součástí místní přírody jsou i horalé, kteří tu dlouho žijí v tvrdých podmínkách a kteří vyznávají jiné hodnoty. Střetnutí s nimi se mění v boj o přežití. V komorním dramatu hrají samozřejmě roli přírodní záběry, podstatnější je však Boormanova schopnost nenápadně vytvářet atmosféru napětí a ohrožení, proměňující se místy v čirou hrůzu. Neméně důležité jsou výkony hlavních představitelů. Slavná (a strhující) je počáteční scéna s evergreenovou skladbou Duelling Banjos od Erica Weissberga.

Film význačného režiséra Johna Boormana (známe pouze jeho Excalibur,a v TV uvedené Peklo v Pacifiku) byl natočen před dvaceti lety a dostal se do análů filmové historie. jako jedno z nejvýznamnějších děl první poloviny 70. let. Rozhodně však nepatří do archívního kina: díky sevřené dramatické struktuře, hereckým výkonům čtyř protagonistů i myšlence, přesahující prostý rámec napínavého thrilleru, dodnes patří k divácky vděčným titulům. - Čtveřice mužů se rozhodne sjet divokou, málo prozkoumanou pasáž horské řeky, která má být zanedlouho zničena stavbou přehrady na dolním toku. Nepřátelské reakce horalů, s nimiž se během cesty setkají, přerostou nakonec ve vraždu. Ta však zároveň odráží vnitřní rozpory postav. Tvůrci rozehrávají napínavé drama. Nešťastné náhody, ústící ve smrt jednoho z mužů, se ukazují jako součást předem odhadnutelného osudu nevědomých postav. Hrdinové dostávají v boji o život šokující lekci o základních instinktech, řídících lidské jednání v mezní situaci. - Motiv plavby po řece jako cesty k poznání má hodnotu metafory. Podtrhuje ji mimořádná vizuální čistota vyprávění. Kamera zdůrazňuje rozpor mezi "ničivou" civilizací a panenskou přírodou, která, odsouzena k devastaci, se stává netečnou kulisou utrpení postav, naopak odsouzených k existenci ve světě, z něhož už nemohou být "vysvobozeny" tak jako z divokého říčního proudu.

Prokopová Alena/Filmový přehled