Zběsilost v srdci

Sailor Ripley a Lulu se vydávají na cestu autem. Chtějí uniknout ničivému vlivu dívčiny matky Marietty, která by dříve nebo později jejich vztah zničila. Jedou z Karolíny do New Orleansu. Během cesty potkávají řadu nejrůznějších lidí a prožijí neočekávané situace. Láska Sailora a Lulu je silná jako fyzická touha, které takřka vždy podlehnou. Svět, kterým procházejí – připomíná „peklo na Zemi"… Pátý film režiséra Davida Lynche (například Modrý samet, Mazací hlava a třicetidílný televizní seriál Městečko Twin Peaks) je v mnohém neopakovatelný. Prolíná se v něm milostný příběh,psychologické drama, komedie plná násilí s žánrem road movie a scénami, při nichž v žilách tuhne krev, i erotickými momenty. Lynch dává najevo, že nechtěl vytvořit realistický film, ale jakýsi „záznam snů a představ“. Jeho přístup – obdivovaný i zavržený mnohými diváky – má nakonec dovést k proniknutí skutečnosti.

V anglickém znění s titulky.

Zdroj: ČT

Svérázný chlapík, přezdívaný Sailor, kterého právě propustili na podmínku z vězení, se se svou životní láskou Lulou a zbrusu novým sakem z hadí kůže (které vyjadřuje hloubku jeho osobnosti) vydává červeným kabrioletem na cestu do Kalifornie. Lulina matka, která se Sailorovi sama kdysi (neúspěšně) nabízela, má však na dceřina nápadníka stále spadeno a dělá všechno proto, aby Sailor brzy opustil tento svět.
Unikátní milostný příběh, který nám tradiční filmový provokatér David Lynch nabízí, je přeplněný násilnickými orgiemi a famózním způsobem se pohybuje na pomezí hororu a kýče. Lynch dovádí ad absurdum jednotlivé filmové stereotypy (dialogy, hudbu atd.), aniž by ovšem usiloval o parodii. Vytváří zcela osobitý, provokativně neklidný tvar, za který byl oceněn mj. Zlatou palmou v Cannes 1990.

Autor/Zdroj: /reklamní materiály distributora


Lynchův "zlý sen" o vztahu násilí a lásky natočený podle předlohy Barryho Gifforda. Film velmi rafinovaným jazykem líčí parafrázi milostného příběhu,pohybujícího se mezi kýčem, horrorem, násilím a romantikou. Lulu a Sailor prchají před zběsilou a zaslepenou pomstychtivostí a nenávistí Luliny matky, která chce nechat Sailora zabít. Prchájí v této Lynchově „road movie“ v rudém sportovním voze po dálnicích Lousiany kamsi do New Orleansu. Což skýtá režisérovi příležitost rozvinout kolem ústřední zápletky řetěz epizod... jedna z nich líčí noční jízdu po dálnici, v jejímž průběhu nalézají milenci postupně na asfaltu různé kusy šatstva, pocházející – jak se ukáže – z havarovaného vozu, jehož všichni pasažéři zahynuli, až na dívku, která vystoupí ze tmy, zjevně v šoku či dokonce v agónii. Tady pojednou do tohoto umělého světa zavane realita, přízračná jako všechno, co se v Lynchových filmech děje, ale znepokojivě skutečná svou pravděpodobností.. Sailora a Lula /Nicolas Cage a Laura Dernerová /, hrdinové s "čistým srdcem" ze světa kde panuje násilí, sadismus a zvrhlost prchají za vidinou lásky, nedbajíce, že bojem s překážkami sami sebe pošpiní. Ve filmu cítíme onu takřka nepozorovatelnou oscilaci mezi dramatem a jeho karikaturou, s občasným důrazem na znaky kýče, jinde s úlety do iracionálna. Film získal Zlatou palmu na festivalu v Cannes v roce 1990.

Autor/Zdroj: /Kino AERO

Ve svém pátém filmu americký režisér David Lynch zatím nejdokonaleji potvrdil svou pověst autora, libujícího si v až manýristicky efektním, vypjatě násilnickém stylu, těžícím bohatě z možností filmového postmodernismu. Svět Zběsilosti v srdci je podobný temné noční můře, přesycené zločinem, krvavým násilím, sexem a zvráceností. Tímto peklem procházejí jako dva padlí andělé milenci "na cestě", Námořník, a Lula prchající před úklady a nenávistí dívčiny matky. Zlo je poznamenává přestože se mu brání svou láskou. Naděje, kterou jim Lynch nabízí, se v pohádkovém závěru jejich příběhu jeví iluzorní. - Stejně jako u svého předchozího filmu Modrý samet by1 i po uvedení Zběsilosti v srdci režisér obviňován z amorálnosti: zlo, jež s tak mimořádnou sugestivitou líčí, totiž nevyvažuje pozitivními skutečnými hodnotami a1e pohádkovým únikem který můžeme vnímat i jako sarkastický výsměch. Okázalost, s jakou se vzdává etiky, však může naznačovat, že jde o snahu vyprovokovat přesycené a zhýčkané publikum. Podobně nakládá režisér i s formou vyprávění: nejde o příběh ze života, a1e o příběh z filmu; Lynch přebírá stavební prvky z arzenálu hollywoodské kinematografie a prostřednictvím předimenzování i kombinacemi vlastní bizarní, surrealistické obraznosti je skládá v nový, zneklidňující obraz. Jeho cílem není parodie; rafinovaně schematické dialogy, vybraná popisná hudba i charakterizace schématům podřízených postav vycházejí ze zkušenosti diváků thrillerů, melodramat a erotických filmů. Prostřednictvím dtiváckých stereotypů, jejichž umělost je zdůrazněna, se snaží tvůrce proniknout ke skutečnosti. Jeho přístup má obdivovatele i nepřátele. - Film vzbudil velkou pozornost na 43. MFF v Cannes 1990, kde získal Velkou cenu Zlatou palmu.

Autor/Zdroj: Prokopová Alena/Filmový přehled


"Byl jsem nadšen. Byla to barokní, brutální a bláznivá historka zalidněná postavami, které mi připomínaly fantomy, jež nás děsí ve chvílích usínání a soumraku," říká David Lynch o románu Barryho Gofforda, podle něhož natočil film

Zběsilost v srdci je film, v němž není patrná hranice mezi dobrem a zlem, neřestí a počestností, nadsázkou a životní realitou. Je to vzrušující příběh, vyprávěný jedním dechem, který divákovi proniká pod kůži, jeho sugestivita vyvolává bezprostřední asociace se skutečným životem.
Příběh začíná brutální vraždou, které se Sailor v afektu dopustí na večírku - a putuje do vězení. Když je propuštěn, očekává ho jeho milenka Lula a přináší mu sako z hadí kůže (o němž pak Sailor prohlašuje, že vyjadřuje "hloubku jeho osobnosti"). Tehdy začíná pouť této dvojice v červeném kabrioletu po dálnici ke vzdálenému obzoru. Je současně útěkem před matkou Luly (hraje ji skutečná matka Laury Dernové - Diana Laddová), před Sailorovou minulosti, ale také před pocitem bezradnosti.
Sailor a Lula se bláznivě radují ze své lásky (nezapomenutelná je scéna u dálnice, kde se napřed Sailor a pak i Lula roztančí z prosté radosti, že existují, že jsou spolu a - skončí v milostném objetí), ale z vrcholů štěstí padají do propasti vystřízlivění, jako by procházeli nebem i peklem. Jsou svědky hrůzné scény, kdy si žena, která na první pohled vyvázla při autohavárii živá, sáhne do hlavy, kde má obnažený mozek. (Memento pomíjivosti existence člověka na tomto světě?) A konečně ztroskotávají, když se Sailor spolu se zloduchem Bobbym pokusí vyloupit banku. Následkem nehody, kdy puška udeří o zem, si Bobby ustřelí hlavu. Jeden ze zaměstnanců banky, kteří se zděšeně kryjí u země před výstřely, přijde o ruku a chvíli nato vyběhne z banky pes, který zkrvavenou paži odnáší v zubech... To jsou scény, které diváka šokují a fascinují. Režisér David Lynch si s ním pohrává, když ukazuje makrodetail žhnoucí cigarety nebo hořící zápalky, a dává tím vlastně klíč ke vnímání osudu hrdinů, když stejnou optikou ukazuje jejich city i vášně = a vzápětí vše zpochybní. Třeba když navodí nesnesitelně sentimentální atmosféru ve chvíli, kdy Sailor zpívá své milence píseň Love Me Tender (Miluj mě něžně) - hlasem Elvise Presleyho.
David Lynch je jedním z nejkontroverznějších filmových tvůrců osmdesátých let. Znovu objevil touhu filmového publika nechat se děsit horrorem, aby pak vydechlo úlevou, že šlo jen o film. Ovšem svou interpretaci "fascinace zlem" dovádí Lynch až do extrémních poloh, ať už jde o brutalitu, sex či výstřední dráždivost. A na otázku, proč to všechno, dává odpověd' tvůrce sám: "Proč vždycky hledat ve filmech nějaký smysl, když ho tak často nemá ani náš skutečný život?"
hof Cinema 1991/2/16

Autor/Zdroj: hof/Cinema