Žižkovská romance

Nádherný příběh natočený v obtížné   době, ale zcela civilně, lidsky. Hlavní   protagonisté předvedli skvělé party, Jiřího   Valu mám rád.
Film je pro mě zajímavý i   tím, že prostředí dobře znám – narodil   jsem se tam přibližně v době tohoto   příběhu.

Překonané očekávání
Tento snímek pro mne byl příjemným   překvapením. Ačkoliv jde o tvorbu 50. let   ovlivněnou z velké části politickou situací,   tento snímek se drží mezilidských vztahů,   psychologické roviny a hlavně - není zde   žádná politika. Situace, kdy se do sebe   zamilují dva mladí lidé, z nichž partnerka je   svobodná matka, je mnoho za každé doby a ne   vždy je společnost k takovým vztahům   tolerantní. Můj děd se oženil ve 30. letech s   o šest let starší svobodnou maminkou a kvůli   své lásce se rozešel ve zlém se svou rodinou.   Hlavní hrdina Mirek podlehne po zjištění, že   jeho milá Helena je svobodnou matkou, také   předsudkům, avšak včas si uvědomí, že   důležité jsou jiné hodnoty nežli povrchní   společenská prestiž a falešná morálka.  

Ke sledování snímku mne vedla i zvědavost   vidět vzácně se před kamerou objevující - a   dnes již téměř zapomenutou - herečku Renatu   Olárovou. Je škoda, že kvůli emigraci neměla   více příležitostí v české filmu, neboť mne   zaujala svým nevšedním vzhledem i sympatickým   hereckým projevem. O kvalitách jejího   protějšku, Jana Valy, není pochyb, neboť   patřil k našim nejvíce charismatickým hercům   vůbec. Mladičká Jana Brejchová v roli   nevázané servírky připomíná svou hlavní   postavu z dramatu Probuzení. Za povšimnutí   rozhodně stojí také emotivní herecký výkon   malého Hanuše Bora v roli synka hlavní hrdinky.   Film má dějový spád, není protknut zbytečnou   melancholií a patosem. Velká škoda, že se na   našich obrazovkách neobjevuje častěji.

Kamera Jana Čuříka v dokonalé souhře s   dějovou složkou tohoto filmu a Zdeněk Brynych v   dokonalé formě. Výsledek je dodnes divácky   přijatelný.