Zlaté časy

Vcelku depresivní drama odehrávající se v   období Vánoc roku 1944. Tíživá atmosféra je   cítit v každém záběru a pár scén vyloženě   z hlavy nevymažu. Když esesáci posadí dva   chlapy na zamrzlý rybník před budovu, kde jsou   zavřeni hladoví zajatci a donutí je před nimi   sníst guláš který jim přinesli, aby potom   zbytek nedojedeného kotle před nimi vylili. Nebo   scéna, když jsou zajatci většinou cikánského   původu odváděni neznámo kam, abychom se potom   dozvěděli, že byli nacisty zavřeni do kostela   a tam byli upáleni. Docela síla. Ján Vlasák   zde ztvárnil tragickou roli zmrzačeného muže,   který má velké plány do budoucna a věří v   zlaté časy, ale vše se mu postupně bortí.   Postavu strýčka namluvil sám ve slovenštině a   je velká škoda, že jeho hereckého talentu   nebylo využíváno více, tahle role je snad   jediná hlavní, ve které jsem ho viděl. Ještě   bych zmínil Viliama Polónyia jako Maťa,   vysloužilého vojáka z první světové války,   jemuž střepina pronikla do hlavy a on ztratil   řeč, stal se z něj trochu mišuge a jehož osud   končí také tragicky. Silný film z válečných   časů a příběh hrstky lidí z malé vesničky,   kde se snaží přežít.

Příběhy očima dětí byli vždy velice   odlišné hlavně po stránce jisté   odlehčenosti, naivity a hlavně krapet jiného   úhlu pohledu. Týká se to i tohoto příběhu   odehrávající se v jedné slovenské vesnici   pojednávající o těžkých kratochvílích   mladého avšak zmrzačeného muže se svým snem   žít svorně a šťastně. Jenomže byla válka a   ta mu to za žádnou cenu nijak neulehčovala. Ba   právě naopak. A jako v každé vesnici i zde   jsou děti se svým pohledem na danou věc, jejich   pochopení situací a vytvoření si vlastního   úsudku. Děj je na svou stopáž vcelku obsáhlý   a hlavně s důrazem na tragické události, jaké   mohli v této nelehké době na vesnici nastat.   Tvůrci se však těch nejhorších přeci jen   vyhnuli a tak třeba popravy či krádeže   dobytka, koní a jídla německými vojáky se tu   nedočkáme. Nejde sice o vyjímečné dílo, ale   po dramatické stránce film zase nevyšel nijak   nejhůř. V mnoha ohledech však atmosféra   vypadá, jakoby se režisér nemohl rozhodnout,   jakým směrem se má vydat. Pojmout dějství   více jako dětský film, přidat do toho poetiku   a nebo více zatlačit na pylu v dramatizaci?   Zkrátka, jakoby tu bylo od každého něco, což   vyznívá poněkud nedotaženě. Výkon Jana   Vlasáka však stojí za uvážení. Jeho hlavní   postava, která je v centru samotného dění, je   více než zajímavá a podaná zcela adekvátně.   A tak i přes nevýraznou uhrančivost celého   pojetí má snímek rozhodně své místo ve   slovenské kinematografii konce 70. let.