Zlaté dítě

Režisér Michael Ritchie byl na počátku 70. let považován za velkou naději americké kinematografie, ale postupně se zařadil mezi nevýrazné, komerčně orientované tvůrce. Dobrodružná fantastická komedie Zlaté dítě, jíž se u nás představuje poprvé, tento vývoj potvrzuje. Příkré odmítnutí snímku v řadách odborné kritiky vyvážil jeho značný divácký úspěch, způsobený především hereckou účasti populárního černošského komika Eddiho Murphyho, který dokáže i podprůměrnému scénáři vdechnout jiskru své osobnosti. Zlaté dítě je ukázkou zručně realizovaného oddechového filmu, jenž využívá prověřených postupů a situací. Kombinuje prvky orientální mystiky se spielbergovským pojetím dobrodružného žánru a podřizuje je svérázné komice Eddiho Murphyho.

Filmový přehled

„Chci být populární do konce života," pokřikoval velkohubě. Za sebou Policajta v Beverly Hills, Záměnu a 48 hodin, před sebou Zlaté dítě. Narazil do něj v největší rychlosti a pěkně si při tom namlátil frňák. A pak že je zlato měkké. Přitom to vypadalo tak nadějně. Eddie hraje detektiva se specializací na hledání ztracených dětí. Tedy role, která v sobě spojuje to nejlepší z jeho minulé inkarnace s tím nepostradatelným prvkem, po kterém v průběhu své kariéry zatouží každý komik. Oč běží? Je to jednoduché. Být na plátně hodný na děti. Získat si tak srdce širšího publika, než jaké mě běžně sleduje, a získat ho jednou provždy. Diváci se nachytat nedali. Od filmu s Murphym čekali rozhodně víc humoru a neotřelých nápadů. Dostali jen poldu bezvěrce, který v mystickém chrámu buddhistů prozře a zlikviduje jednoho temného černokněžníka. Zlaté dítě se jim po právu jevilo jako pouhé pozlátko. Eddie si vylámal zuby a honem se vrhl na vychládající mrtvolu - Policajta v Beverly Hills II. Ale to je jiná kapitola.

JAP/Premiere