Zloděj z Bagdádu [TV film]

dobry vecer,zdravim vsechny uzivatele,jsem   novackem jak na pocitaci,tak na internetu.Pekne   prosim,poradte mi jak shlednout nebo koupit film   zlodej z bagdadu.Predem velmi pekne dekuji s   pozdravem dadatuli.

Příběhy Tisíce a jedné noci, největší   zdroj pro mnoho generací exotikou dýchajících   příběhů, zde se vytvořil předobraz jak má   vypadat příběh z dálného východu, plný   chrabrých princů, zlých vezírů, lstivých   kalifů, kouzelníků a krásných princezen.   Příběhy milované velkými i malými, které   okouzlili čtenáře na celém světě, vždyť   největší trikový mág Ray Harryhausen je   miloval natolik, že kvůli nim se z něj nestal   jen pouhý tvůrce vizuálních efektů v cizích   službách, ale člověk jenž tvoří filmy pro   své potěšení, podle svého, tak je miloval a   to je i důvod, proč se na plátna kin v 70.   letech s velkou pompou vrátil námořník   Sindibád.

Klasický příběh vyprávějící   o chrabrém následníku trůnu, který vyrazí   ucházet se o ruku princezny Jasmíny, cestou je   však přepaden zrádnými nájemnými vrahy,   které na něj poštval zlý vezír, jenž se mezi   tím chopil moci a sám má zálusk na princezninu   ruku, avšak netušil, že princ útok přežil a   jako nuzný pocestný vstupuje do Bagdádu, kde   rychle přijde do konfiktu se zákonem,   naštěstí pro něj, jej zachrání místní   podvodník, z něhož se vyklube nejlepší druh   do nepohody a i přes varování doprovází   prince do paláce (šaty samozřejmě si opatřili   za pět prstů), zde princ spatří krásnou   princeznu, o kterou se ucházejí ještě dva   další králové a proradný vezír, ten byť je   zaskočen jeho přítomností, dokáže situaci   otočit ve svůj prospěch, bůh má rozhodnou,   zda je princ tím za koho se vydává, v   šermířském duelu však princ prohraje, neboť   vezír je nesmrtelný, pouze zničení jeho duše   jej může zahubit, ta je ovšem nenalézá v jeho   těle. Kalif by nejradši dal svou dceru   vezírovi, neboť spojení dvou mocných měst, by   bylo jen dobře, avšak Jasmína jej přemluví,   ať dá nápadníkům splnit jeden úkol a to,   nechť přinesou to "nejcenejší na   světě". Všem divákům je naprosto jasné   jak příběh dopadne, princ získá ruku své   vyvolené, zlý vezír je pozásluze potrestán,   zbylí dva nápadníci se vrátí domů s   nepořízenou, láska zvítězí nad zlem, tak jak   to má být.

Příběh pojednávající o   zloději z Bagdádu je mezi filmaři velice   populární, jinak by totiž nevzniklo tolik   verzí, ty dvě nejslavnější natočili   američané v letech 1924 a 1940, obě patří   mezi největší klasiky, osobně jsem je   neviděl, pouze verzi z roku 1960 se Stevem   Reevesem, která mu byla ušitá rovnou na tělo,   tato verze byla natočena anglickými filmaři pro   televizní obrazovky, ale ve spoustě států šla   do biografů, našeho státu nevýjimaje, na   druhou stranu, to za komunismu nebylo nic zas tak   ojedinělého. Bohužel televizní podhoubí je na   filmu znatelně znát, film má naproto skvostné   obsazení, hlavní role ztvárňují herci ve   svých nejlepších letech, Kabir Bedi jako   hlavní hrdina, Roddy McDowall jako zloděj Hasan,   atd atd. Režie se ujal ostřílený televizní   harcovník Clive Donner, který má na kontě i   slušného Alfréda Velikého, avšak televize   disponuje pouze omezenými zdroji, takže asi   největší část rozpočtu padla na gáže   herců a zbývající prostředky už moc   ohromující nejspíše nebyli.

Nejhorší   práci odvedl architekt, stavby prozrazují až   příliš svůj papundeklový, navíc jsou   nevýrazné, nezajímavé a trůní sál je   příkladem, jak by neměl vypadat, působí jak z   výpravněší české televizní pohádky, což   není moc velká sláva o tricích nemluvě,   město je prezentováno nedobrou zadní   dokreslovačkou, proti nimž nic nemám, právě   naopak, ale cokoliv se dělá, musí se dělat   pořádně, stačí vzpomenout na Ben Hura, ale   tady katastrofa, navíc pokud dvě špatně   provedené věci zkombinujete, jejich nedokonalost   ještě více vystoupí na povrch, to se právě   stalo u ono zmiňovaného sálu, z něhož má   být majestátní pohled na kopule města,   provedení opravdu hodné české pohádky.   Lepší práci odvedl kostymér, jeho návrhy jsou   pěkné, zdobné, nepůsobí příliš   kýčovitě, jen uniformy palácových stráží   se mi moc nelíbily.

Hudba Johna Camerona   nedosahuje kvalit Miklose Rozsy (veze z roku   1940), spíše ji vnímám jako verzi z roku 1960,   kterou ohudebnil Carlo Rustichelli, na   Rustichelliho hudbě mi vadili jeho komediální   pasáže, jenž se nepříjemně tloukli s   nádhernou hrdinskou hudbou, o jeho úchylce   strkat do každé kompozice syntezátory, ani   nemluvě a ty mi vadily u Camerona, byli špatné   a rušivé. Ostatní triky nejsou příliš   nápadité, koně i koberec lítají pomocí   zadní projekce, džin je hraný hercem ve   zvláštní dekoraci, tady bych ocenil tvůrce,   protože džin není ten klasickej usměvavej,   rozpustilej dědula, ale naopak zlá bytost,   která splní obligátní tři přání, až   poté, co ji princ Tádž dokáže pomocí lstí   oklamat a přinutit vrátit se do lahve.

Na   závěr musím pochválit vynikající český   dabing.