Ztracen 45 [2k digital]

Film Ztracen 45 je nevšední příběh jedné z nejvýznamnějších českých uměleckých rodin 20. století, do něhož nám dávají nahlédnout osobní a cestovní deníky ženy Josefa Čapka. Deníky Jarmily Čapkové z let 1932 – 38 a 1945 – 47 svědčí o její pozoruhodné niterné proměně. Začínají obyčejným zklamáním z vychladlého manželství a končí zoufalým hledáním ztraceného muže v troskách nacistického Německa. Film rekonstruuje příběh vzkříšené lásky na pozadí válkou zničené Evropy i tíhu nenaplněné šance. Podle obecně uznávaného mínění zahynul Josef Čapek při epidemii tyfu v půlce dubna 1945 v koncentračním táboře Bergen-Belsen. Deník jeho ženy Jarmily Čapkové obsahuje jednu pozoruhodnou informací: český tlumočník britské armády v Bergen-Belsenu viděl Josefa Čapka tři dny po skončení války! Zpráva pocházela z důvěryhodného zdroje (od E. F. Buriana), je známo jméno tlumočníka (Stern) i jeho rodiště (Semily). Přesto tento zásadní fakt upadl ve víru poválečných událostí v zapomnění. Když selhalo veškeré úsilí získat oficiální potvrzení Čapkovy smrti, vydala se Jarmila do Německa hledat Josefa sama. V nemocnicích a ústavech našla množství stop, konkrétních i neurčitých, Josefa však nikdy už nenašla. Až do své smrti žila nadějí, že se jednoho dne vrátí. Vždyť si s sebou vzal klíče od domu, psacího stolu, ba i prádelníku. Dokument rekonstruuje Jarmilino pátrání: jsme svědky ponoru do lidské duše, plné trýzní a výčitek svědomí. Na pozadí válkou zničené Evropy rekapitulujeme příběh velkého milostného vzplanutí, trpkého rozčarování z manželství a znovu probuzené lásky. I když Jarmilino pátrání bylo nakonec neúspěšné, mělo pro ni samotnou velkou morální cenu. Její vnitřní lidský přerod by se bez této cesty neuskutečnil. Své naděje se nikdy nevzdala a žila s ní až do své smrti v roce 1962. Pozoruhodný příběh lásky Josefa a Jarmily ve filmu vyvrcholí mysteriózním finále. Kdo by dnes dokázal zničit tři stovky Čapkových obrazů tak jako Jarmila? Splnila tím Josefovo přání, aby se tato díla nikdy nedostala do jeho umělecké pozůstalosti. A spolu s nimi spálila i svůj román, své tajné celoživotní dílo, svou poslední jiskřičku naděje ve chvílích nejhlubšího zoufalství. Je to velký a silný příběh osobností, které spoluvytvářely moderní českou kulturu první poloviny XX. století.

zdroj: CinemArt

Podle obecně uznávaného mínění zahynul Josef Čapek při epidemii tyfu kolem poloviny dubna 1945 v koncentračním táboře Bergen-Belsen. Deník jeho ženy Jarmily Čapkové obsahuje jednu pozoruhodnou informací: tlumočník britské armády v Bergen-Belsenu viděl Josefa Čapka tři dny po skončení války!

Zpráva pocházela z věrohodného zdroje (E. F. Burian), je známo jméno tlumočníka (Stern) i jeho rodiště (Semily). Přesto tato zásadní informace ve víru poválečných událostí zapadla do zapomenutí. Poslední žijící svědek oné událostí, A. J. Liehm, si po téměř sedmdesáti letech už nic nepamatuje.

Když selhalo veškeré oficiální úsilí potvrdit Čapkovu smrt, Jarmila se vydala hledat Josefa do Německa sama. V nemocnicích a ústavech nachází množství určitých i mlhavých stop. Josefa však nikdy nenajde. Až do své smrti žije nadějí, že se jednoho dne vrátí. Vždyť si Josef s sebou vzal klíče od domu, psacího stolu, ba i prádelníku.

V úrovni úvah můžeme formulovat tyto dvě domněnky:
Josef už se vrátit nechtěl: v táborové „Kunstmalerei“ byl nucen esesákům malovat rodokmeny a alpské kýče i se svým podpisem – nepředstavitelné ponížení pro významného protifašistického bojovníka v poválečném Československu.
Vrátit se už nemohl: těžko si představit, jak peklo prožité závěru války poznamenalo citlivé umělcovo nitro – v teplém dubnu během velmi krátké doby zemřelo v Bergen-Belsenu asi dvacet tisíc lidí. Psychicky zdeptaný se mohl ztratit v mnoha stovkách poválečných ústavů, které Jarmila již nestihla projít. Několik německých lékařů Jarmile potvrdilo, že lidé, kteří přežili hrůzy koncentračních táborů (J. Čapek jich prošel několik: Dachau, Ravensbrück, Sachsenhausen, Bergen-Belsen) často skrývají svou pravou identitu.

Dokument rekonstruuje pátrání Jarmily, jsme svědky ponoru do lidské duše, plné pochyb, trýzní a vyčítek svědomí. Na pozadí válkou zničené Evropy rekapitulujeme příběh velkého milostného vzplanutí, trpkého rozčarování z manželství a znovu probuzené lásky. I když její několikaleté pátrání bylo nakonec neúspěšné, své naděje se nikdy nevzdala. Žila s ní až do své smrti v roce 1962.

Pozoruhodný příběh lásky pokračoval i přesto, že už se nikdy nesetkali. Kdo by dnes dokázal zničit tři stovky Čapkových obrazů tak jako Jarmila? Splnila tak Josefovo přání, že tato díla nesmí přejít do jeho umělecké pozůstalosti. Spolu s nimi spálila i román, své tajné celoživotní dílo, o kterém často psala ve svých denících.

Je to velký, silný příběh osobností, které spoluvytvářely moderní českou kulturu první poloviny 20. století.
Česká televize

Scenárista a režisér Josef Císařovský patří k solitérním českým dokumentaristům a jeho spirituálně laděné snímky se vymykají běžnému pojetí dokumentárního filmu. Své výlučné postavení potvrzuje i hraným dokumentem Ztracen 45, zabývajícím se pátráním Jarmily Čapkové (1889-1962) po jejím muži, slavném malíři Josefu Čapkovi (1887-1945), jehož smrt v koncentračním táboře Bergen-Belsen v dubnu 1945 nebyla tehdy definitivně potvrzena. Žena se hned v červnu na základě svědectví, že manžel byl spatřen ještě tři dny po konci války, vydala v červnu 1945 bezvýsledně do Německa. Druhou cestu podnikla koncem roku 1947, kdy po Čapkovi marně pátrala v severním Německu v různých nemocnicích a ústavech. Druhou rovinu filmu tvoří Jarmiliny deníkové vzpomínky na vztah s Josefem, v nichž se odkrývá příběh velké lásky, jež se ve stále více odcizeném soužití mění až v nenávist, aby se posléze proměnila opět v pevnou, bohužel už nenaplněnou citovou vazbu. Jarmila si postupně uvědomuje, jak moc svého muže milovala a jak si vlivem svých povah i prostředí nedokázali vyjít vzájemně vstříc. Podobný proces prožil podle dopisů z koncentráku i Josef. – Snímek je uvozen „náladotvornými“ záběry sychravé krajiny, řeky či moře. Leitmotivem se stávají i obrazy ohně (Britové po osvobození lágr Bergen-Belsen spálili, Jarmila podle mužova přání hodila do kamen řadu jeho nedodělaných rozřezaných obrazů i vlastní knihu). Prostřednictvím postavy Jarmily, ztělesněné Taťjanou Medveckou, tvůrce zachycuje její putování rozvráceným Německem, zatímco režisérova dcera Anna Císařovská představuje mladou Jarmilu, prožívající po boku milovaného muže chvíle štěstí i zoufalství. V několika sekvencích se zjevuje i Josef Čapek v podání Alexandra Rašilova. – Na okolnosti z minulosti vzpomíná i zeť Čapkových, uznávaný pediatr Jaroslav Dostál (nar. 1923), který se bohužel nedožil premiéry (zemřel 31.5.2014). Promlouvají i lidé z německého Kroppu, kde Jarmila muže hledala. Značný prostor dostávají texty z deníků a vzpomínek. Další leitmotiv tvoří Josefovy obrazy, součástí je též 3-D animace podle fotografií britských letců, zachycující poválečnou zkázu Německa. Unikátní jsou použité dobové fotografie z Německa. – Sugestivní emotivní dílo má kromě historické hodnoty i estetické kvality, jež se s žánrem dokumentu pojí jen zřídkakdy…
Tomáš Bartošek, Filmový přehled 2014