Ztracená budoucnost [TV film]

Ale vůbec to nebylo tak špatné. Jeden z mnoha   filmů s pesimistickou předpovědí zkázy   lidstva, kterou si sami připravili. Sice nic   objevného, ale pěkní mladí lidé, sympatické   oblečky, předvídatelný děj. Co víc si přát   k odpočinkové náladě či jako doplněk k   ručním pracem? Snad jen doufat, že se tyto vize   nikdy nenaplní.

Pro ty, co milují filmové nelogičnosti,   pesimistické vyhlídky do budoucnosti lidstva,   zpustlá města, namaskované krvelačné mutanty,   nefalšované krvavé bitky, podřezávaní a   zapichování všeho druhu, přerostlé lenochody   a žlutý prášek. Pro ostatní blbost.

Tak takové filmy vidět nemusím, vypovídací   úroveň veškerá žádná, prostě ztracený   čas, to jsou opravdu zářné obrazy naší   budoucnosti. Kdo podobná díla točí a kdo je do   našich televizí kupuje. Další příklad, že   ne všechno z minulosti se dá vidět.

R.I.P. lenochod
Když se z vás v postapo budoucnosti stanou   neandrtálci a vy bojujete o holý život, navíc   s holou prdelí, tedy bez výdobytků civilizace,   a vydáte se na lov naklonovaného lenochoda z   pravěku, velkého jak dvoupatrový autobus   (sic!), je třeba neztratit glanc. Před lovem si   vyfénujte a nagelujte vlasy, mamutí lenochod   vám je pak bude zvědavě cuchat tlapami a   nedocvakne mu, že brzy skončí na talíři.  

Taky svou ofinou můžete frajeřit na ty   nenažrané Kromaňonce zkřížené se zombíky.   To jim rozhodí sandál a vy jim díky okamžiku   překvapení zarazíte pidlu do zad(ku) až po   kostrč, aby si přestali vyskakovat. A že jim to   šlo! Za skoky do výšky i do dálky by na   postapo olympiádě s přehledem brali zlato! A   ostatně i sříbro, bronz a pazourek! Potud   dobrý. Pak ovšem na scénu nastoupil Boromir a   celou tu apokalypsu katastrofálně pohnojil.   Utrousil „follow me“ a „believe me” a   myslel to vážně. Cože? Věřit?! Jemu,   proradnému syčákovi? (Frodo by mohl   vyprávět). Jenže Kaleb LOTRa nečetl a Dorel   byla sto let za opicema (přestože žila v   budoucnosti), ta neuměla číst vůbec, takže za   Boromirem šli jako ovce k němu domů. Tam   vylezla z hradu Boromirova stará (s ještě   lepším účesem než oni) a hned toho svého   debila zprdla na tři doby, co jí to tahá domů   za póvl. A taky prskla na Trska (synáček jak z   katalogu IKEA), že si s nimi nesmí hrát, páč   jsou nakažení a stejně brzy natáhnou brka.   Nakonec ale šla do sebe a pozvala je dál.   Dokonce pak po večerce Kalebovi (zřejmě v   rámci vzdělávání, protože Kámasútru taky   ještě nečetl) předvedli s Boromirem live-sex!   Tím mě potěšili a dožrali zároveň, protože   si před stykem zapomněli sundat bederní roušky   :-(

Ve stejnou dobu se přeživší   zbytek tlupy schovával před zombíky v jeskyni a   náčelník zodpovědně řešil, jestli se mají   napřed pomodlit a pak nechat sežrat , nebo   jestli to modlení můžou vynechat. A pak už se   to mrvilo všechno a fest, tak už jen shrnu to   nejpodstatnější: Dorel si umyla vlasy, protože   se s Kalebem chystali do města na nákupy. Savan   jel s nimi a v rozvalinách N.Y. si jako King Kong   zašplhal po mrakodrapu hojně porostlém   břečťanem, pak nechali padoucha dostatečně   se vykecat a tím se znemožnit před dcerou,   čmajznuli mu žlutý prášek a všichni si   šňupli. Následkem toho měli pocit, že   zachránili lidstvo a byli děsně happy. Na   rozdíl ode mě. Jedna hvězda za ten břečťan a   druhá za zdevastovanou knihovnu bez poloviny   střechy, to byla znepokojivá vize budoucnosti...   Ostatně, už dnes nám lidi skoro nečtou!