Pavel Dostál, pozdější herec, režisér a politik se narodil v úplně obyčejné rodině v hanácké metropoli – Olomouci 25. února roku 1943. Vyrůstal společně se dvěma bratry. Maminka byla podle jeho slov zlatá, ale s otcem si nikdy pořádně nerozuměl. Kritické byly okamžiky, když se rozhodoval, co bude po základní škole dělat. Otec z něj chtěl mít lékaře nebo advokáta, ale Pavla to už v těch létech táhlo k divadlu.
Chtěl studovat dramaturgii nebo režii, ale to se mu nesplnilo, otec jakoukoliv změnu ve svých záměrech prosazoval nekompromisně. Pavel byl stejně tvrdohlavý a vyřešil to odchodem z gymnázia, aby se nemusel s otcem hádat. To mu bylo osmnáct a odešel studovat na chemickou průmyslovku do Ústí nad Labem. Chtěl být pryč od otce, který jej nechápal. Současně se musel rozloučit nejen s Olomouci, ale také se studentským divadlem Skumafka u jehož zrodu stál a získal tam celoživotního přítele Richarda Pogodu.
V roce 1961 studium ukončil a do Olomouce se vrátil jako chemický technik a pracoval v národním podniku Milo. Stal se členem KSČ a dařilo se mu díky tomu zajišťovat spoustu možností pro kulturní projekty, také pro divadlo. Zabydloval se pomalu v olomouckém divadle Experiment, zkraje jako herec, ale pak jako umělecký vedoucí, autor a také jako herec, zpěvák, choreograf a holka pro všechno. S Pogodou se snažili prosadit také ve divadelním Studiu zřízeném pod Divadlem Oldřicha Stibora. Zde uvedli svou vlastní úpravu Kästnerovy hry Kdyby všichni kluci světa.
Dokonalý úspěch je všechny zaskočil, když s inscenací odjížděli na divadelní přehlídku v roce 1966 do Londýna. Nejpřesněji zasáhli zájem publika, když nastudovali muzikál zaměřený na studentskou obec - Výtečníci. Nebyl k zastavení a aktivně se podílel v roce 1968 na protiokupačním rozhlasovém vysílání a vydávání samizdatu. Na počátku roku 1969 odešel z řad členů KSČ, což vedlo k tomu, že musel odejít z milovaného divadla.
V tomto okamžiku se nadobro rozešel se svým otcem a po těžké roztržce, ve které mu otec vytkl chování po příchodu vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968, které označil za kontrarevoluční. Více jak dvacet let mohl jen vykonávat dělnické profese, takže prošel profesemi skladníka, kotelníka, jeřábníka a mnoha dalšími. Divadlo jej stále přitahovalo, a tak zpovzdálí pod pseudonymem režíroval, psal a většinou společně s Pogodou pak uvedli na scéně Studia při Divadle Oldřicha Stibora ještě nějaké společné hry, např. David a Dominika,; Kdyby všechny holky světa aj.
Koncem sedmdesátých let působil u divadelního souboru Dostavník a zamiloval se do své druhé ženy Hany. Postupně v průběhu času s Pogodou uvedli několik hudebních komedií , ale vždy tak nějak napůl oficiálně. Na konci roku 1989 se Pavel Dostál vrátil k milovanému divadlu a v roce 1990 nastoupil jako umělecký šéf hudební scény olomouckého divadla. V prvních svobodných volbách v červnu roku 1990 se stal poslancem federálního parlamentu za Občanské forum.
Po dvou letech šel do voleb již v dresu sociální demokracie, ale po zániku Československa se vrátil počínaje rokem 1993 do olomouckého Moravského divadla, kde si opět s chutí zarežíroval a jaksi navíc psal politické komentáře do deníku Právo. V roce 1996 se již jako řádný člen ČSSD stal poslancem a byl v roce 1998 přizván do vlády Miloše Zemana na post ministra kultury. Ministr Dostál se překvapivě obměnil zejména fyzicky, vypadal poněkud usazeněji, i když měl v uchu náušnici a kolem krku nosil důstojně stále se barevně měnící šály. Tyto osobité symboly jej přibližovaly k umělcům a konečně i k lidem, kteří v mnoha nejrůznějších anketách jej stavěli na jedno z předních míst v popularitě českých politiků.
Na ministerstvo zpravidla chodil pěšky a zásadně bez ochranky, a to i přes napadení a pořezání obličeje a opakované vyhrůžky. V očích měl jiskru a vyzařoval do prostoru plno pomyslné energie. Byl vtipný a potřebně tvrdý, když to situace vyžadovala. Nebyl z těch, kdož předstírají, musejí se vylhávat a nepamatují si, co naslibovali před volbami. Jako mistr sloužil vlasti sedm let a zasloužil se o mnoho pozitivních změn, prosadil nový autorský zákon, zákon o podpoře kultury a kinematografie.
Od září roku 2004 musel opakovaně podstoupit chemoterapii a ozařování, když mu lékaři diagnostikovali rakovinu. Bojoval usilovně, ale do parlamentu ani vlády již se nemohl vrátit. V neděli 24. července roku 2005 zemřel Pavel Dostál, ministr kultury České republiky, oblíbený politik, člověk a občan, ve věku 62 let.
Erkul
Autor: Erkul .
