François Chaumette

François Chaumette celý život zasvětil hlavně divadlu, často účinkoval také v televizi, zatímco filmu se cíleně vyhýbal, přesto se nakonec podařilo režisérům přesvědčit jej k účasti ve více než třiceti filmech. Pocházel z rodiny obchodníka a sekretářky, narodil se v Paříži, ale vyrůstal v Clermont-Ferrand. Původně vystudoval filozofii a získal bakalářský titul, mezitím ale v epizodní roli absolvoval první zkušenost s filmovou kamerou (NÁVŠTĚVNÍCI Z TEMNOT - Les visiteurs du soir, 1942). Táhlo jej to k divadlu a na jevišti stál poprvé ve hře Sodoma a Gomora v Théâtre Hebertot.

Po válce začal studovat v herecké škole René Simona, zároveň se nechal zapsat na pařížskou konzervatoř, kde se mimo jiné seznámil s Michelem Piccolim (*1922), s nímž jej pak pojilo celoživotní přátelství. Z konzervatoře byl vyloučen pro porušování školních stanov, prosadil se ale ve spolupráci s významným režisérem Jeanem Vilarem, pod jehož vedením vystupoval na divadelním festivalu v Avignonu (Dantonova smrt, Tragédie krále Richarda II.), později působil v pařížských divadlech Théâtre de Babylone nebo Théâtre de la Michodiere.

Co se týče filmu, koncem padesátých let natočil čtyři filmy s režisérem Denysem de la Patelliere, ale i když hrál poměrně velké role, jeho jméno se neobjevilo na plakátech, protože mimo divadlo zůstával tehdy ještě málo známým hercem. To se týká například filmů POMSTA Z HROBU (Retour du manivelle, 1957) nebo LUČNÍ ULICE (Rue des Prairies, 1959). Tady hrál s Jeanem Gabinem, s nímž se mezitím setkal také v kriminálce NOC A ZMATEK (Le désordre et la nuit, 1958), zviditelnila jej též kriminálka ŠELMA NA SVOBODĚ (Le fauve est lâche, 1959).

V roce 1957 byl François Chaumette angažován do nejslavnějšího francouzského divadla Comédie Française, což je s podivem vzhledem k tomu, že tato scéna si vybírala vždy mezi nejlepšími absolventy konzervatoře, nikoli mezi vyloučenými delikventy. Chaumette ale mezitím prokázal v jiných divadlech, že je vyzrálým a kvalitním hercem a v Comédie Française strávil třicet let (1957-1987). Začínal v Molierových hrách, velkým úspěchem byl Racinův Britannicus (1961), s Molierovou hrou Scapinova šibalství pak absolvoval turné po severní Americe, v roce 1962 hrál i v Japonsku. Následovaly velké herecké příležitosti v díle W. Shakespeara, F. Schillera, F. I. Dostojevského nebo L. Pirandella, nadále ale převažoval francouzský repertoár.

Ve spolupráci s dalšími herci z Comédie Française našel Chaumette bohaté uplatnění v televizi, kde hrál v adaptacích divadelních her, řadu příležitostí mu přinášely negativní historické postavy v seriálech, často spolupracoval s osvědčenými televizními režiséry jako byli Claude Barma, Jean Kerchbron nebo Stellio Lorenzi. Několikrát se objevil například v dobově oblíbeném cyklu LA CAMÉRA EXPLORE LE TEMPS (1958-1966), poté to byly historické seriály RYTÍŘ DE MAISON ROUGE (Le chevalier de Maison Rouge, 1963), ve větším měřítku jej zviditelnil také mysteriózní seriál BELPHEGOR (Belphégor, 1965). Záporné role ztvárňoval příležitostně i ve filmu, připomeňme alespoň intrikánského vévodu Philippa de Gonzague ve slavném HRBÁČOVI (Le bossu, 1959) s Jeanem Maraisem v hlavní roli. Jen výjimečně se dostal ke kladnějšímu charakteru, jako byl například mušketýr Athos v televizním seriálu D'ARTAGNAN (1969).

Na přelomu 60. a 70. let se François Chaumette v Comédie Française pokusil i o divadelní režii, zůstalo ale jen u několika inscenací z tvorby J. Racina nebo L. Pirandella. Velmi vytížený zůstával jako divadelní herec, kromě již zmíněných autorů francouzské klasiky to dále byly hry A. Strindberga, A. Čechovova nebo S. Becketta. Co se týče kamery, znovu pracoval spíše v televizi (seriál LESK A BÍDA KURTIZÁN - Splendeurs et miseres des courtisanes, 1975), i přes výjimečnou participaci ve filmu se nicméně objevil i v titulech známých také u nás po boku největších hvězd. S J. P. Belmondem to byl NÁSLEDNÍK (L'héritier, 1973), kde hrál advokáta, později s A. Delonem SMRT DAREBÁKA (Mort d'un pourri, 1977).

V roce 1987 kvůli neshodám s novým vedením opustil François Chaumette divadlo Comédie Française, o rok později zde ale získal čestné členství a začal působit na menších pařížských scénách, koncem 80. let o několik menších rolí rozšířil i svou filmografii (NĚKOLIK DNŮ SE MNOU - Quelques jours avec moi, 1988). Mimo jiné se Chaumette věnoval také dabingu, častěji namlouval amerického herce Roberta Duvalla, diváci jej slyšeli i z animovaných filmů, ve francouzských filmech několikrát účinkoval jako vypravěč. Do Comédie Française se vrátil pohostinským účinkováním v 90. letech (Hamlet).

François Chaumette zemřel následkem nádorového onemocnění 27. února 1996 ve věku 72 let. Jeho manželkou byla herečka španělského původu Paloma Matta (*1945), s níž měl tři děti. Zároveň doplňme, že Françoisova mladší sestra Monique Chaumette (*1927) je též herečkou, i když je spíše známá jako manželka slavného Philippa Noireta (1930-2006).

Autor: argenson

Francois Chaumette, francúzsky herec, sa narodil 8. septembra 1923 v Paríži. Narodil sa v rodine obchodníka a sekretárky. Najprv študoval filozofiu a stal sa bakalárom, potom sa zapísal na parížske konzervatórium (Conservatoire de Paris). Začal študovať herectvo u Reného Simona.

Tu sa zoznámil s Michelom Piccolim, s ktorým sa stali nerozlučnými priateľmi do konca života. Bol to charakterový herec, ktorý stvárňoval hlavne negatívne postavy či už v historických alebo v súčasných filmoch.

Debutoval v roku 1942 vo filme Marcela Carné „Les visiteurs du soir“. Pravidelne hrával aj v divadle, televízii a mal aj svoje trvalé postavyj v dabingu. Natočil stovku filmov.

Zomrel na rakovinu 27. februára 1996 v Paríži.

Filmografia:
1942: Les Visiteurs du soir
1952: Rayés des vivants
1952: Le Chemin de Damas
1956: Sainte Jeanne
1956: Le Feu aux poudres
1956: La Double Mort du tsar Alexandre Ier
1957: Les oeufs de l'autruche
1957: Retour de manivelle
1957: Thérése Étienne
1958: La Clé de l'énigme
1958: La Caméra explore le temps
1958: Christine
1958: Le Désordre et la Nuit
1959: Le Fauve est lâché
1959: Rue des prairies
1959: La Verte Moisson
1959: Voulez-vous danser avec moi?
1959: Images pour Baudelaire
1960: Le Bossu de André Hunebelle
1961: Cause toujours mon lapin
1963: Le Chevalier de Maison-Rouge
1965: Belphégor ou le Fantôme du Louvre
1965: Galia
1966: Illusions perdues
1968: Caroline chérie
1969: D'Artagnan
1972: L'Héritier
1974: Schulmeister, espion de l'empereur
1977: Mort d'un pourri
1980: Les Maîtres du temps
1980: Zola ou la conscience humaine
1980: La Saisie 1980: Ces malades qui nous gouvernent
1982: La Belle Captive
1983: Les Maîtres du soleil
1987: Quelques jours avec moi
1988: Mes nuits sont plus belles que vos jours
1990: They never slept
1991: La Source
1991: Dans l'ombre du passé
1994: Parano

Autor: cicis