Yves Brainville

Francouzský divadelní a filmový herec Yves Brainville se narodil do velmi solidních poměrů – z otcovy strany starobylá aristokracie, z matčiny strany bohatá americká rodina. Jeho otcem byl Albert de La Chevardiere, vikomt de La Grandville, pocházející ze staré francouzské šlechty, matka Sophronia Reed-Williams byla slušně zajištěnou americkou dědičkou. Yves původně studoval v jezuitském semináři, později získal bakalářský titul, z dalších studií ale zběhl, protože jej přitahovalo herectví a navštěvoval dramatické kurzy pod vedením slavných herců. Na nátlak rodiny tehdy také musel přijmout umělecké jméno Brainville.

Ještě před válkou začal Yves Brainville hrát profesionálně divadlo, jeho první kroky na jevišti vedl významný režisér a herec Raymond Rouleau, souběžně debutoval i před filmovou kamerou. Spolu s dalšími adepty herectví se objevil ve filmu VCHOD PRO UMĚLCE (Entrée des artistes, 1938), menší postavou novináře se pak prezentoval v historickém dramatu SRDEČNÁ DOHODA (Entente cordiale, 1938). Na počátku druhé světové války byl povolán do armády a krátce nato padl do německého zajetí. V zajateckém táboře nedaleko Drážďan pak spolu s dalšími francouzskými vojáky provozoval divadlo.

Do Francie se vrátil až v roce 1945 a znovu se vrhl na práci v divadle i filmu. Z jeho nepočetné filmografie čtyřicátých let stojí za zmínku úloha kapitána ve filmu POSLEDNÍ ÚTOČIŠTĚ (Dernier refuge, 1946). Role důstojníků, policistů nebo historických osobností pak provázely Brainvilla po celou jeho kariéru. Byl především charakterním hercem a přestože natočil přes šedesát filmů, prakticky se míjel s veseloherním žánrem a v jeho filmografii nenajdeme žádnou komedii.

Doménou jeho práce bylo hlavně divadlo, v čemž byl ovlivněn i svým manželstvím – v roce 1946 se oženil s významnou divadelní herečkou Léone Nogarede (*1926; ve filmu hrála jednou jedinou roli). Spolu se zúčastnili prvních poválečných ročníků divadelního festivalu v Avignonu, později Brainville účinkoval v divadlech Théâtre de l´Oeuvre nebo Théâtre Sarah Bernhardt. Pozoruhodné výkony podával především v moderním repertoáru (Oidipus Rex, Sníh byl špinavý, O myších a lidech), nevyhýbal se ale ani klasice (Dáma s kaméliemi, Racek, Idiot).

I přes značné vytížení divadlem točil Yves Brainville v padesátých a šedesátých let několik filmů ročně, připomeňme alespoň jeho vystoupení v nadčasovém příběhu o mezinárodní solidaritě KDYBY VŠICHNI CHLAPI SVĚTA (Si tous les gars du monde, 1955) nebo roli revolucionáře Dantona v životopisném velkofilmu MARIE ANTOINETTA, KRÁLOVNA FRANCIE (Marie Antoinette, la reine de France, 1956). V několika kriminálkách té doby vytvořil postavy vyšetřujících policistů, objevil se i v hollywoodské produkci (MUŽ, KTERÝ VĚDĚL PŘÍLIŠ MNOHO – The Man Who Knew Too Much, 1956).

Během šedesátých let začal spolupracovat také s televizí, kde se jeho filmografie nakonec rozrostla na bezmála padesát seriálů, inscenací nebo adaptací divadelních her. Díky tomu se také snížil počet jeho vstupů před filmovou kameru, připomeňme ale několik postav soudců (ZLOČIN SE NEVYPLÁCÍ – Le crime ne paie pas, 1962; SICILSKÝ KLAN – Le clan des Siciliens, 1969). Menší příležitosti dostával znovu i v mezinárodních produkcích (NOC GENERÁLŮ – The Night of the Generals, 1967). Jednu z posledních filmových rolí mu přineslo společenské drama z dvacátých let BANKÉŘKA (La banquiere, 1980), později se objevoval spíše již jen v televizi.

Aktivní dráhu divadelního herce zakončil Brainville svou kreací v Othellovi v Théâtre des Célestins v roce 1985, od té doby přijímal již jen nabídky z televize. Krátce před smrtí byl za svůj celoživotní přínos divadlu a filmu dekorován Řádem Čestné legie. S manželkou Léone Nogarede měl Brainville tři dcery a všechny se v různých profesích pohybují též ve sféře umění. Nathalie se věnuje malířství, Olivia je tanečnicí a choreografkou a Camille se po vzoru rodičů stala herečkou. Informaci o Yvesově rodině doplňme ještě zmínkou o jeho bratranci – Jean de La Chevardiere de la Grandville působil v diplomacii a v letech 1968-1972 byl francouzským velvyslancem v Argentině.

Autor: argenson