Francouzský herec, dramatik a spisovatel Roland Dubillard byl všestranně nadaný, proslavil se především jako autor divadelních her, divadlo v jeho aktivitách hrálo vždy prim, zatímco ve filmu a televizi se objevoval spíše jen příležitostně. Od dětství psal básně, za studií literatury na Sorbonně se začal prosazovat i jako dramatik. V roce 1944 se oženil, s manželkou Michele Dumezy měl dvě děti. Po válce krátce sloužil v armádě v Rakousku, po návratu do Paříže se plně oddal práci pro rozhlas, pro nějž také psal. Mimoto psal i básně, znovu také divadelní hry.
Ve svých hrách uplatnil značný cit pro hru s jazykem, žánrově jeho tvorba spadá do absurdních komedií s tragikomickým nádechem. Mezi jeho známější díla patří hra Naivní vlaštovky, v níž v roce 1962 hrál i hlavní roli, z dalších připomeňme Dům z kostí nebo Kde pijí krávy. Mezitím se prakticky rozpadlo jeho manželství s Michele Dumezy, a sice po seznámení s mladou herečkou Nicole Ladmiral (1930-1958), s níž měl dceru Ariane Dubillard (*1956), později též herečku. Nicole Ladmiral však v roce 1958 spáchala sebevraždu, následoval i rozvod s první manželkou.
První zkušenosti s kamerou získal Dubillard již ve čtyřicátých letech, častěji ale začal hrát až později, vedlejší role odehrál například ve filmech režiséra J. P. Mockyho PŘÁTELÉ KOPRETINY (Les compagnons de la marguerite, 1967) a VELKÉ PRÁDLO (La grande lessive, 1968). V polovině šedesátých let se seznámil s původem německou herečkou Marií Machado (*1937) a pro ni napsal divadelní hru Zahrada řep, kterou ve vlastní režii uvedl v pařížském divadle Théâtre de Lutece. S Marií Machado spolupracoval častěji, hráli spolu také v Dassinově filmu JITŘNÍ SLIB (Promise at Dawn, 1970), v roce 1975 se z nich stali manželé.
I když ve filmu nehrál Roland Dubillard nijak často, za období jeho největšího vytížení před kamerou můžeme označit sedmdesátá léta, kdy hrál v patnácti filmech. Zatímco Alain Corneau mu ve svém režijním debutu FRANCIE, AKCIOVÁ SPOLEČNOST (Francie société anonyme, 1974) svěřil roli vraha Alberta, u nás jsme jej mohli vidět jako policejního psychologa v kriminálce STRACH NAD MĚSTEM (Peur sur la ville, 1975). V obnovené spolupráci s J. P. Mockym pak hrál policejního komisaře ve filmu SVĚDEK (Le témoin, 1978), podobnou roli si zopakoval také v dramatu ŠÍLENÁ LÁSKA (L’amour braque, 1985).
Kromě divadelních her psal Roland Dubillard i jiné literární žánry, odborníky zaujala například sbírka povídek Olga, moje kráva (1974). Úspěšná byla také divadelní hra Diablogy, která vznikla na základě Dubillardových starších rozhlasových skečů, poprvé byla uvedena v roce 1975 v pařížském divadle Théâtre de la Michodiere. Již v této době za svůj přínos francouzské kultuře začal sbírat četná ocenění, mimo jiné i za hlavní roli ve filmu NĚKDE NĚKDO (Quelque part, quelqu’un, 1972).
Všechny Dubillardovy bohaté umělecké aktivity ukončila mrtvice v roce 1987, po níž zůstal na půl těla ochrnutý a zcela se stáhnul do soukromí. Jeho manželka Maria Machado se tehdy o to více začala věnovat prezentaci jeho díla, prosazovala uvádění jeho her, sama některé i režírovala. Jméno Rolanda Dubillarda se později objevovalo především při udílení dalších cen, získal Velkou cenu francouzské Divadelní akademie (1995), Velkou cenou byla oceněna i jeho básnická tvorba (2006), obdržel také prestižní Molierovu cenu jako autor hry Diablogy. Francouzské ministerstvo kultury mu udělilo Řád umění a literatury, nakonec byl dekorován i nejvyšším francouzským státním vyznamenáním, Řádem Čestné legie.
Roland Dubillard zemřel ve vesnici Vert-le-Grand nedaleko od Paříže 14. prosince 2011 ve věku 88 let.
Autor: argenson .
