Miki Volek

Jmenoval se Michael, podepisoval se Mickey a všichni mu říkali Miki... Kdo??? No přece nekorunovaná legenda českého rock'n'rollu - zpěvák, hudebník a skladatel Miki Volek. Narodil se 21. května 1943 v Uherském Hradišti jako syn armádního důstojníka. Spíše než s ním, si ale jemný a citlivý kluk rozuměl s maminkou, kterou celý život velmi miloval. Vyrůstal jako jedináček, odmala se učil hrát na klavír, k němuž později přidal ještě kytaru a bicí.

Po otcově smrti se Miki s maminkou přestěhoval do Prahy, kde se Miki pokoušel o přijetí na konzervatoř (obor bicí nástroje). Když neuspěl, začal pracovat jako rekvizitář na Barrandově, jenže láska k muzice byla silnější. Miki se (údajně díky ironickému článku z časopisu Dikobraz) zhlédl v rock'n'rollu a vydal se za ním. Založil skupinu Crazy boys, s níž vystupoval kde se dalo, často i bez nároku na honorář.

Protože byl dobrý němčinář, zpíval zpočátku převážně německy a k anglickým textům jej časem přivedl až Pavel Sedláček. Období 60. - 70. let, kdy se Miki Volek stal členem Olympiku, s nímž nazpíval také své první gramofonové singly, patřilo k vrcholnému jeho kariéry. Jeho vizáž i jeho pěvecký projev byly ve své době něčín nevídaným - výrazný bonďák s černými brýlemi, ověšený spoustou zlatých řetízků se při zpěvu zalykal vášní, houkal,chrčel, sténal a ani chvíli nepostál v klidu.

Málokdo ale tušil, že za provokativní maskou bohéma a rebelanta se ukrývá Mikiho strach z neúspěch a obrovská tréma, které se nedokázal zbavit jinak, nežli skleničkou alkoholu, anebo nějakou tou "tabletkou" pro povzbuzení. Vzestup jeho popularity byl úžasný, jenomže když objevili se Beatles a big beat se začal ubírat jiným směrem, Miki to odmítl vzít na vědomí. Na vlastní žádost odešel koncem května 1966 z Olympiku a vydal se cestou sólového zpěváka.

"Nenávidím Beatles, protože mi vzali chleba," říkával. Příležitostně spolupracoval s řadou kapel, hostoval u Country beatu Jiřího Brabce, oženil se a začal studovat na Filozofické fakultě UK. Nic z toho mu ale nevycházelo - manželství se rozpadlo, studia nedokončil... Zato však čím dál tím víc podléhal zhoubnému vlivu drog a alkoholu. Po maminčině smrti zůstal sám, jeho zdravotní stav se rapidně horšil a strmý pokles popularity nezastavilo ani jeho první (a zároveň poslední) sólové dlouhohrající album s názvem "Miky Volek. Miky Volek? Miky Volek!".

Finanční nouze jej počátkem 90. let donutila k rozprodeji osobních věcí a politicky se přimkl k ideologii Miroslava Sládka. Jeho denním chlebem se stala vodka a levný vermut, kterým zapíjel fenmetrazin. Poslední skupina, s níž příležitostně vystupoval po žižkovských hospodách, se jmenovala Žižkov orchestra. Dny Mikiho Volka se naplnily 14. srpna 1996, kdy jako třiapadesátiletý osaměle zemřel ve svém zpustlém pražském bytě.

Protože však bývalého "krále českého rokenrolu" dlouho nikdo nepostrádal, bylo jeho tělo nalezeno až deset dnů poté. Jeho osobnost si mimo několika sporadických televizních záběrů můžeme připomenout hlavně dokumentárním snímkem režiséra Igora Chauna "Nesmrtelný život a smrt Mikiho Volka, rokenrolového krále".

Autor: green-tea