Gaby Sylvia

Ve čtyřicátých letech 20. století byla francouzská herečka Gaby Sylvia oblíbenou představitelkou velkých dívčích rolí, a i když její popularita později poklesla, až do vyššího věku se příležitostně objevovala ve filmu i televizi. Její vlastní jméno byla Gabriella Zignani a narodila se v Itálii na jadranském pobřeží ve městě Cesena, již v době jejího dětství ale rodina přesídlila do Francie. Od útlého věku měla Gaby Sylvia touhu stát se herečkou a v polovině třicátých let odešla do Paříže, kde začala studovat herectví.

Poprvé stála na jevišti Théâtre de l’Étoile, kde v roce 1937 hrála ve hře 3200 metrů nad mořem, následovala další úspěšná vystoupení na různých pařížských scénách, brzy přišly i nabídky od filmu a jejím debutem před kamerou byla menší role v dramatu POTOK (Le ruisseau, 1938), z jejích dalších vystoupení ve filmu připomeňme jednu z hlavních rolí koketní Danielle ve společenské komedii PRVNÍ PLES (Premier bal, 1941), která byla tehdy uvedena i v českých kinech. Jednu z hlavních rolí pak odehrála i v komedii o spiknutí mladých dívek proti starší generaci NEČITELNÝ PODPIS (Signé illisibile, 1942).

I po válce dělila Gaby Sylvia svůj umělecký život mezi divadlo a film, jako činoherečka excelovala například na jevištích Théâtre des Ambassadeurs, později v moderním i klasickém repertoáru vystřídala několik dalších pařížských divadel. Hlavně po válce ale kulminovala její kariéra filmové herečky, ve velmi úspěšných snímcích byla titulní hrdinkou (OSUDOVÁ ŽENA – La femme fatale, 1945), případně láskou titulních hrdinů (KAPITÁN BLOMET – Le capitaine Blomet, 1947). Do hlavních rolí svých prvních úspěšných filmů ji angažoval také později slavný režisér André Hunebelle (BLÁZNIVÉ ŘEMESLO – Métier de fous, 1948; MISE V TANGERU – Mission a Tanger, 1949).

Na přelomu 40. a 50. let dostala několik středně velkých rolí od komerčně úspěšného režiséra Gillese Grangiera (SLAMĚNÝ MILENEC – L’amant de paille, 1950), dvě výrazné vedlejší role (a obě s křestním jménem Hélene) hrála ve filmech feministicky založené režisérky Jacqueline Audry (ŠPATNÉ ZNÁMOSTI – Les mauvaises rencontres, 1955; JE TO ADAMOVA CHYBA – C’est la faute d’Adam, 1958), několikrát se tehdy před kamerou setkala i se začínajícím Louisem de Funesem (S VYLOUČENÍM VEŘEJNOSTI – Huis clos, 1954; režie opět Jacqueline Audry). Během padesátých let se ale její kariéra před kamerou dostala do útlumu, naopak v divadle nadále slavila úspěchy, hrála například i pod režijním vedením slavného Jeana Vilara v Théâtre National Populaire v Hugově hře Ruy Blas (1954).

Kromě divadla a filmu ji koncem padesátých let začala ke spolupráci zvát i televize, za připomenutí stojí již velmi staré, ale díky hereckému obsazení dodnes známé televizní zpracování Dumasova románu TŘI MUŠKETÝŘI (Les trois mousquetaires, 1959), kde hrála Milady de Winter. Později hrála v několika seriálech, s filmovou kamerou byla ale konfrontována stále v řidších intervalech. Znovu s André Hunebellem natočila průměrnou komedii DEJTE SI POZOR, MÉ DÁMY (Méfiez-vous, mesdames, 1963), po delší přestávce se pak objevila v komedii JDEME VŠICHNI Z RÁJE (Nous irons tous au paradis, 1977) režiséra Yvese Roberta. Tehdy se také uzavřela její divadelní kariéra, naposledy vystoupila v roce 1977 v Sartrově hře S vyloučením veřejnosti, v níž poprvé hrála již v roce 1944 (a také v její výše zmíněné filmové adaptaci).

Gaby Sylvia zemřela náhle na krvácení do mozku 26. července 1980 ve městě Chamalieres ve střední Francii, kde pobývala na dovolené. Zanechala po sobě 23 filmových rolí a řadu postav v televizi, její jméno dnes nese ulice Rue Gaby Sylvia nedaleko centra Paříže.

Autor: argenson

Italská rodačka Gaby Sylvia – vlastním jménem Gabrielle Zignani se narodila 24. 3. 1920 v Ceseně – Emilia Romana v Itálii. Tato temperamentní, velkooká zrzečka měla jeden cíl – být herečkou.

Poté, co získala peníze na studium herectví, odjela do Paříže, kde se jako sedmnáctiletý talent objevila díky kamarádu Marcu Allgeretovi na scéně divadla. Nejprve v malé roli, ale za půl roku bylo vidět, že v sobě skrývá nejen velký dramatický, ale i komediální talent, a hrála od roku 1937 v Racinových antických dramatech, v Molierových hrách, v dílech autora Jeana Paula Satreho, nebo její oblíbené detektivní hry podle Agháty Christie.

Ve filmu debutovala o rok později v roce 1938 v roli Denisy v Le Rousseau. Gabrielle byla hlavně divadelní herečkou, ale přesto zanechala po sobě několik rolí, na které dříve narozený divák jistě nezapomněl.

Z jejích filmových rolí bych ráda jen pro zajímavost jmenovala torzo filmů, ve kterých dokázala své herectví – Mission á Tanger – role Lili, De aile Amant – historický kostýmní film a role šlechtičny Gisele Sarazin de Fonataine, Huis clos – No Exit a role Estel Rigaud, Mauvaises rencontres – Špatné známosti – Heléne Duykore, další kostýmní historické zpracování podle A. Dumase - Les Trois Mousquetaires a role Mylady de Winter, Les Beau maskerade - Krásná maškaráda – role Emily, nebo snímek Premiér Bal …

Od šedesátých let se stala také herečkou v televizi, kde příležitostně natáčela až do sedmdesátých let. Poslední filmovou roli si zahrála v komedii: Všichni se sejdeme v nebi v režii Yvese Roberta v roce 1977 v roli Marie Christiny. Pravdou je, že byla ve filmu tak trochu neprávem opomíjená, a toto menší zklamání si vynahrazovala v divadle, kde zvárnila celou řadu krásných rolí.

Sylvia Gaby zemřela náhle v Chamalieres – Puy-de-Dome, kde byla na dovolené - dne 26. 7. 1980 ve věku 60 let.


Marta Holubová-clara.bow

Autor: clara.bow