Když se řekne Naděžda Rumjanceva, okamžitě se „světa-znalému“ filmovému nadšenci vybaví líbivá tvářička smíškovských rysů oblíbeného ženského komika sovětské kinematografie. Nelze se divit, že se v SSSR vžilo pro tuto malou a milou herečku přirovnání k Giuliette Masinové . Bylo to docela oprávněné srovnávání, které se k ní určitě hodilo.! Její klaunskou pohyblivost těla umocňovala i dokonalá mimika tváře. Zachovala si ženský půvab i přes někdy uličnické vystupování , které dokázala rázem změnit a hle, teď stojí před diváky bezbranné děvčátko školou sotva odrostlé s pláčem na krajíčku. Takovou ji diváci milovali, takovou si ji budou pamatovat ! Naděžda Rumjanceva se narodila 9. září v roce 1930 v dědince Potapovo ve Smolenské oblasti jako druhé dítě do prosté dělnické rodiny. Její táta Vasilij Rumjancev byl průvodčím dálkových vlaků a jejím dětstvím ji provázel starší bratříček Voloďa. Asi za rok po Nadině narození se rodina Rumjancevových přestěhovala do maličké osady Žavoronki (Skřivánky) poblíž Moskvy, kde jim byl přidělen služební domek. A v tomto prostředí vyrůstala naše milá Naďa, budoucí hvězda sovětského filmu. Její dětství bylo poznamenáno krutým životem v období Velké vlastenecké války a její vzpomínky na tohle období byly smutné, neboť vytvářely povětšinou obrazy, toho, jak shání potravu a to, jak se svými vrstevnicemi dolovaly z půdy zmrzlé brambory, které pak na bazaru směňovaly za jiné potřebnosti. Pak se jí vrátil 1943 zmrzačený táta z války…Později herečka na tuhle dobu vzpomíná: „Nepatřím k tomu typu lidí kteří zmalomyslní s každou životní překážkou, stejně tak mě nedokáže odradit třebas nedostatek rolí. Ne, v dětství jsem měla dobrý základ, jak se stát energickou a samostatně myslící osobou. Za války to ani jinak nešlo. Otec se nám vrátil z fronty jako těžce zraněny a zlomený člověk. Moje analytické myšlení a energické vystupování mě dostalo do situace, že moji rodiče včetně staršího bratra chodili za mnou o radu, jako bych bylá já, hlavou rodiny. Vždy jsem si stála za svým a těžko by se našel člověk, kdo by mi v tom chtěl bránit…
Když v roce 1947, ukončila Naďa Rumjanceva povinnou školní docházku, přišel čas a ona stojí před volbou co dál. Měla zájem pokračovat v učení , ale jak to udělat, aby tam bylo co nejméně fyziky, matematiky a chemie.Těchto předmětů měla plné zuby ze „základky“. Ukázalo se, že jedinou institucí je (těžko přeložitelný) GITIS. Tam to šlo…Tak, pozdější sovětská a ruská herečka, Zasloužilá umělkyně SSSR (1963),Národní umělkyně SSSR (1991), od roku 1948-50 byla herečkou centrálního Dětského divadla, v roce 1955 pak v Divadelním studiu filmových herců. Filmovým debutem se jí stal film z roku 1952 „Životu vstříc“.
Její herecký komediální talent projevil ve filmech J.Čuljukina „Vyhráli to všichni“ z roku 1959 a slavném snímku „Děvčata“ z roku 1961. Tam se již dostává do herecké polohy, která je jí nejbližší a která ji tolik proslaví. Nemohu se ubránit svému přirovnání, ale v některých kreacích mě Naděžda Rumjanceva trošku připomíná naši, o generaci starší Anny Ondrákovou.
A již tu máme její další úspěšné herecké počiny a to ve filmech «Volný vítr (1961), «Balzamínova ženitba » (1964), «Nezletilí» (1981), «CP krajského měřítka» (1988) a další.
...opravdové „všesvazové“ slávy dosáhla Naděžda Rumjanceva v roce 1959 když přišel na plátna biografů snímek Jurije Čuljukina u nás uváděný pod názvem «Vyhráli to všichni», kde sehrála roli pracovnice ve výrobě Nadi Verestové, která si dá za úkol převýchovu dvou líných a zahálčivých ulejváků.
Tento snímek dosáhl velmi dobrého postavení v návštěvnosti , protože si jej nenechalo ujít pře 31 milionů diváků.
Na úspěch tohoto filmu navazuje i druhý snímek J. Čuljukina z 1961, kdy natočil ještě jednu veselohru s Naděždou Rumjancevovou v hlavní roli a to ještě slavnější film „Děvčata“. Je to příběh energické dívkyTosji , původem z dětského domova, která nastoupí do svého prvního zaměstnání do nehostinných krajů tajgy jako kuchařka v závodní kantýně. Na stavbě mládeže prožívá i první lásku a přátelství svých čtyř kamarádek. Ano, tady už je Naděžda Rumjanceva v plném rozsahu taková, na jakou byli diváci později zvyklí a jakou ji milovali. Je tam bezprostředním zdrojem humoru, veselí, ale i nefalšovaného dojetí! Tento film sklízel mimořádné úspěchy a s nim samozřejmě i Naďa Rumjanceva. Byla oceněna za nejlepší ženský herecký výkon.
Po úspěchu tohoto filmu se začal o ni zajímat i Hollywood a několik amerických režiséru mělo zájem ji „zlanařit“ do USA, aby tam hrála v jejich filmech. Nic z toho nevyšlo. Jak později vykládala, ona o tom valně nic nevěděla, neboť se to odehrávalo za jejími zády. Ti, v tomto ohledu důležití to vyřizovali za ni. Odbývali tu záležitost tím, že je doma příliš zaneprázdněná, než aby se mohla uvolnit pro cizinu. Neodpustím si úvahu, zda by po „školení“ v USA, zůstala tou milou a milovanou Naděždou Rumjancevou. Asi těžko.
Tak po těchto úspěších jí přináleží k jejímu jménu ještě přídomek a tím je čestný titul „Zasloužilá umělkyně SSSR.
Ke konci 60. let, byla umělecká kariéra přerušena, a to z prostého důvodu. Její manžel, pracující na ministerstvu zahraničního obchodu, byl služebně odeslán za prací nejprve do Egypta a pak do Malajsie a tak z pochopitelných důvodů jej nasledovala a a z filmového nebe na dlouhých deset let se vytratila, bohužel…
Vraťme se raději k její tvorbě ještě některými detaily. Po vychození školy vstoupila do dříve jmenovaného GITISu Lunačarského (Státní institut divadelního umění). Při předváděčkách ona, maličká a směšná, předvedla monolog vhodný pro mužského herce větších rozměrů tělesných a hlasu basového.Tím bylo rozhodnuto! Pedagožka a herečka Olga Lyžova ihned rozpoznala v ní veliký talent a vzala ji s sebou do VGIK. Tam později byla i zaměstnána. Ale: Když ukončila studium v GITISu , byla „zaškatulkována“ do kategorie herečka-komik. Její herecký záběr byl však neskonale větší. Dokazuje to tak v mnoha filmech třebas: „Aljoša Pticin si vytváří charakter“ nebo v mém oblíbeném filmu „Královna benzínové pumpy“ tam je skutečně k zulíbání. S válečnou komedií „Tvrdý oříšek“ si ale moc neposloužila u veteránů z Velké vlastenecké, tam jsou v jejím podání válečné akce poněkud humorně pojaty a její „válečné tažení“ připomíná v něčem grotesku. Je tam báječná, ale na „chaplinovské“ pojetí války je ještě v SSSR brzy…
Oblíbenost Naděždy Rumjancevové byla obrovská, lidé s kterými se potkávala na ulici při procházkách ji okamžitě poznávali a s dojetím jí děkovali za všechnu tu radost, kterou jim přinesla svými filmy a ona si těchto projevů nesmírně vážila…Lidé ji milovali a ona je…
Jenomže doba přitvrdila a úpadek všech mravních hodnot se bohužel dotkl i naší předobré Naděždy Rumjancevové. Je neuvěřitelně zhovadilé co se jí přihodilo. V roce 1996 kdosi zazvonil na dveře jejího bytu. Ona šla otevřít a tam stojí dva mladíci s kyticí. Pozdravili, předali jí kytku a prosili o podpis, ta bláhová a dobrá žena je pozvala dál…Tam se ti tzv. studenti změnili v bestie…začali ji bít a chtěli peníze. Ona drobounká paní se jim statečně bránila. Naštěstí to uslyšel manžel a z prvního poschodí ji běžel na pomoc. Jaké štěstí, že její manžel, cizinec, se v mládí věnoval bojovým uměním, využil toho a překvapené zloděje zneškodnil. Po úderu do hlavy měla paní Rumjancevová časté bolesti někdy tak značné, že se mnohdy stalo, že upadla do bezvědomí.
O konci života Naděždy Rumjancevové kolují různé zvěsti. V jedné se praví, že její život ukončila srdeční choroba. Druhá verze klade za důvod nádor na mozku, ale skutečná příčina není známa.Nic to však nemění na tom, že je veliká škoda, že již není tahle herečka rozdávající radost a veselí mezi námi, jejími vděčnými diváky! Zemřela v úterý dne 8. dubna 2008 v 21:40 m.č. Její pohřeb se konal 12. dubna na moskevském „Arménském hřbitově“.Čest vynikající herečce a dobrému člověku Naděždě Rumjancevové!
Autor: Asmodej .
