Roberto Benigni

Narodil se jako nejmladší dítě se třemi staršími sestrami Luigimu Benigniovým. Příběh svého otce, dva roky vězněného v koncentračním táboře, pak použil jako základním motiv ke svému dosavadnímu největšímu filmovému hitu Život je krásný (1997). Jako teenager byl prý velmi introvertní. Jeho největším vzorem, který ho do značné míry ovlivnil, je Charlie Chaplin. Studoval na Jesuits Seminary ve Florencii (a skoro se stal knězem). Povodeň v roce '66 ho však donutila vrátit se domů, kde dostudoval na ekonomii. Na podzim roku 1972 se spolu se svýma třemi kamarády sbalil a s kytarou v ruce odešel do Říma, aby zkusili štěstí jako herci. Práci s filmem si poprvé vyzkoušel v roce 1977 ve filmu Berlinguer Ti Voglio Bene, k němuž napsal scénář a zároveň ztvárnil hlavní roli. Brzy na to zazářil v televizi. V roce 1979 si zahrál ve filmech Ferreriho (Chiedo Asilo) a Bertolucciho (Luna). Jeho režijním debutem byl v roce 1983 film Tu mi turbi, který byl pro něj významný i setkáním se současnou ženou Nicolettou Braschi, která si pak zahrála hlavní ženské role i v jeho dvou největších mezinárodních úspěších – filmu Život je krásný a Pinocchiovi. Život je krásný se stal senzací oscarového večera v roce 1999. Ze sedmi nominací obdržel cenu pro nejlepšího herce v hlavní roli (jako úplně první v historii za neanglicky mluvenou roli), pro nejlepší zahraniční film a nejlepší originální hudbu. Film obdržel i celou řadu dalších cen. Zajímavostí je jeho účinkování ve dvou filmech Jima Jarmusche – Mimo zákon (1986) a Noc na zemi (1991). Nedávno jsme ho mohli vidět také ve filmu Asterix a Obelix: Mise Kleopatra.
Seminář italského filmu 2003

66b) ROBERTO BENIGNI
se narodil 27.10. 1952 v Castiglione Fiorentino ve Florencii,
Itálie.
Začínal jako pouliční kabaretiér, klaun a komik v rodné
Florencii. V polovině 70. let začal vystupovat v televizi, kde se
uplatnil zejména v programu Onda libera (1976, Svobodná vlna)
a v pořadu Laltra domenica (1978-79, Jiná neděle). Svůj smysl
pro konverzační humor, slovní gagy a situační komiku brzy zúročil
před filmovou kamerou, kde se posléze prosadil také jako osobitý
tvůrce autorských komedií, v nichž zároveň vytvořil hlavní či
titulní role. Za svůj snímek Ďáblík obdržel v roce 1989
Donatellova Davida, za film Život je krásný pak o devět let
později Velkou cenu poroty na MFF v Cannes a dve Felixy (Evropské
filmové ceny) za nejlepší film a herce v hlavní roli. Jako herec
se mezinárodně prosadil ve filmech Jima Jarmusche.

Filmy (neúplný výčet, herec, není-li uvedeno jinak) - 1977:
Berlinguer, ti voglio bene (Berlinguere, mám tě ráda, režie
"Giuseppe Bertolucci); 1978: Letti selvaggi (Divoké postele, režie
"Luigi Zampa); 1979: La luna (Luna, režie Bernardo Bertolucci);
"I giorni cantali (Prozpívané dny, režie Paolo Pietrangeli);
"Chiedo asilo (Žádám o azyl, režie Marco Ferreri); Clair de femme
"(Záře ženy, režie Costa-Gavras); 1980: Il pap'occhio (Papežovo
"oko, režie Renzo Arbore); 1981: Il minestrone (Zeleninová
"polévka, režie Sergio Citti); 1982: Tu mi turbi (Zneklidňuješ mě,
"+ režie); F.F.S.S. (F.F.S.S., režie Renzo Arbore); 1984: Non ci
resta che piangere (Nezbývá nám než brečet, spolurežie R.B.
"a Massimo Troisi); 1985: Tuttobenigni (Celýbenigni, režie
"Giuseppe Bertoluccci); 1986: Mimo zákon (Down by Law, režie Jim
"Jarmusch, postava italského turisty Roberta, uv.); 1988: Il
"piccolo diavolo (Ďáblík, + režie); 1989: La voce della luna (Hlas
"luny, režie Federico Fellini); 1991: Noc na Zemi (Night on Earth,
"režie Jim Jarmusch, postava římského taxikáře, uv.); Johnny
"Stecchino (Johnny Párátko, + režie); 1998: Život je krásný (La
vita é bella, + spoluautor scénáře + režie), hořká komedie
o holocaustu, nominovaná na Oscara.

" Bibliografie: Filmový přehled 6/93, s. 16 (profil); Filmový
"přehled 2/94 (Syn růžového pantera - jen odkaz); Filmový přehled
"6/95, s. 22 (jen odkaz); Cinema 7/98, s. 41 (foto s M. Scorsesem)"

Autor/Zdroj: /Sber