Ilustrátor, malíř a výtvarný spolupracovník vědců na archeologických rekonstrukcích Zdeněk Michael František Burian se narodil 11. února 1905 v moravské Kopřivnici. Dětství strávil střídavě v rodném městě a v blízkém Štramberku, který na počátku 20. století žil velmi intenzivním výtvarným životem (vystavoval zde např. Alfons Mucha). Tyto výstavy měly značný vliv na Zdeňkovu probouzející se malířskou duši. Podobně silný inspirační zdroj, především pokud jde o pravěkou tématiku, můžeme hledat i v jeho dětských hrách ve světoznámé jeskyni Šipka.
Už od mala projevoval značný výtvarný talent a jeho učitel, pan Bartoň, jeho matce často říkával: "Chlapce je tady škoda, pošlete ho do Prahy, má dost nadání pro UMPRUM." Jenže zuřila 1. světová válka, na domě byla hypotéka a otec narukoval na frontu. Ani po vyhlášení samostatné Československé republiky, když se otec vrátil domů, nebylo na studia žádné pomyšlení. Staršího syna Karla nakonec přece jen poslali studovat na techniku. Ale co s mladším Zdeňkem? Burianovi si mohli dovolit jen jednoho syna na škole, a tak otec rozhodl, že Zdeněk bude lesníkem. Jenže Zdeňkova maminka vzala věc do vlastních rukou, našetřila si něco peněz a vydala se i se synem do Prahy. Tam byl, na doporučení ilustrátora Jana Gotha a Maxe Švabinského, přijat na Akademii výtvarných umění, přímo do druhého ročníku. Jeho profesory byli Max Švabinský, Jakub Obrovský a Vlado Bukovac.
Zdeněk však na studiích těžce strádal. Bez podpory rodičů trpěl hladem a vyčerpáním. Aby si přivydělal na jídlo, nosil na nádraží cestujícím zavazadla, pracoval na stavbě letenské studentské kolonie, kde rovněž nějaký čas bydlel, maloval reklamy do výloh. Na škole proto vydržel pouze necelé 2 roky a už v šestnácti se začal živit jako ilustrátor. Zajímal se především dobrodružnou literaturu. Své výtvarné služby nabízel Zdeněk téměř komukoliv - od nakladatelů až po výlohy nejrůznějších prodejen a firem, kam by se hodil jeho poutač či reklama, dlouhé měsíce však nikde neuspěl. Až konečně roku 1921 dostal svou první příležitost, když Dělnické nakladatelství projevilo zájem o jeho ilustrace ke knize Dobrodružství Davida Balfoura od R. L. Stevensona. Mezi lety 1921 až 1924 zde vyšlo sedm knih, literárně většinou druhořadých, které ilustroval mladý Burian. Stále se však protloukal životem, jak jen to šlo.
Mezitím vycestoval na několik měsíců na jižní Slovensko, kde se seznámil se svobodnými cikány a namaloval i několik akvarelů. Ty potom po svém návratu s prázdnou kapsou musel prodat za pár korun. V roce 1924 zahájil Burian spolupráci s časopisem Širým světem, která mu konečně zajistila stálý příjem.
Roku 1927 se Burian oženil s Františkou Loudovou a narodila se mu dcera Eva. V roce 1932 vyšla v časopise Malý čtenář povídka Lovci sobů a mamutů spisovatele Eduarda Štorcha. Pět ilustrací Zdeňka Buriana, které tuto práci doprovázelo, zaujalo tehdejšího docenta Univerzity Karlovy v Praze Josefa Augustu natolik, že malíře navštívil osobně a nabídl mu spolupráci. Někdy v roce 1935 tak byl zahájen neobyčejně tvůrčí dialog mezi malířem a vědcem, který trval až do konce profesorova života v roce 1968 a přinesl množství dokonalých uměleckých rekonstrukcí pravěkého světa, které dodnes tvoří zlatý fond světové paleontologie. Burian pochopitelně pracoval i pro mnoho dalších nakladatelů, kreslil ilustrace k románům Karla Maye či Julese Verna. Doslova zjevením se pak pro všechny kluky z konce 30. let 20. století staly Burianovy ilustrace a obálky k titulům vydaným u plzeňského nakladatelství Jana Kobese. Byla to zejména v roce 1937 kniha Jaroslava Foglara Hoši od Bobří řeky, která se stala jakousi biblí české mládeže. Na počátku války se Burian nakrátko věnoval docela jinému literárnímu žánru než obvykle. V roce 1940 vyšla s jeho ilustracemi u nakladatele V. Pavlíka Babička Boženy Němcové, stejně jako Pohádky téže autorky, o dvě léta později Pohorská vesnice.
Politické události po válce zprvu neměly na spolupráci Zdeňka Buriana s nakladatelstvími velký vliv, ale po únoru 1948 se mnozí kritikové začali do jeho díla obouvat - nelíbila se jim Burianova orientace na západní literaturu, ani jeho aktivní působení v trampingu. Naštěstí se našlo dost přímluvců a obdivovatelů jeho díla a tak se od roku 1950 Burian stává kmenovým ilustrátorem SNDK, později Albatrosu. Významnou úlohu v Burianově životě sehrálo nakladatelství Artia, které během svého čtyřicetiletého trvání dokázalo exportovat kolem 2 milionů knížek s Burianovými ilustracemi, drtivou většinou do západních zemí. S Burianovými kresbami pravěkých lovců a prehistorických zvířat se tak seznámil prakticky celý svět. S velkým úspěchem zde vyšly v několika jazycích tituly Pravěká zvířata (1956), Pravěký člověk (1960), Pravěcí plazi a ptáci (1961), Kniha mamutů (1963), Ještěři pravěkých moří (1964) a další. Po smrti prof. Augusty pak Zdeněk Burian v načatém díle úspěšně pokračoval s dalšími vědeckými osobnostmi - profesorem Z. Špinarem, dr. V. Mazákem, dr. J. Wolfem, dr. J. Benešem, prof. F. Němejcem, dr. J. Kleiblem, dr. B. Zárubou a dalšími.
Umělcovy práce byly vydány v 17 jazycích světa a patří i dnes, mnoho let po malířově smrti, k vysoce respektovaným dílům na poli vědecké paleontologické a antropologické umělecké rekonstrukce. Ve druhé polovině 60. let konečně útoky na Zdeňka Buriana ustaly a on se mohl v klidu věnovat své práci. Kromě Mateřídoušky neexistoval snad jediný dětský časopis, kam by Burian nepřispíval. Např. v Pionýru vyšly jeho ilustrace k Tarzanovi, pro mnoho časopisů připravil alespoň obálky. Za svého života vytvořil přibližně 14.000 knižních, časopiseckých i kalendářových ilustrací různými technikami, na 600 obálek, na 180 portrétů, 300 obrazů na volné téma, obrazové cykly Země a lidé, Porobení, Obžalovaní apod. Knihy s jeho ilustracemi byly oceněny v soutěži Nejkrásnějších knih roku 1960 a 1965.
Za ilustrační dílo mu bylo v roce 1965 uděleno čestné uznání ke 20. výročí osvobození Československa, v roce 1980 byl jmenován zasloužilým umělcem. Zdeněk Burian odešel náhle a nečekaně uprostřed nedokončené práce, bezprostředně před zahájením další ze svých pražských výstav, dne 1. července 1981. Dodnes považován za jednoho z nejvýznamnějších ilustrátorů pravěku na světě a s jeho dílem se můžeme seznámit např. v expozici Muzea Zdeňka Buriana, nacházejím se v kraji jeho dětství - severomoravském Štramberku.
Autor: green-tea .
