Bruno Cremer

„Smích je mým koníčkem, raději se směju, než myslím.“

Bruno Jean Marie Crémer se narodil poblíž Paříže, kam po absolutoriu střední školy odešel. Jeho rodiče byli Belgičané, matka byla Vlámka, otec se stal naturalizovaným Belgičanem, protože francouzská armáda ho nutila v roce 1914 narukovat. Po první světové válce se Crémerovi přestěhovali do Francie.

Když bylo Brunovi sedm let, závodil se svým bratrem Geoges-Alfredem na starém kole. A kde se vzala, tu se vzala, před Brunem se najednou objevila zeď. Bruno pustil brzdu, zeď však jeho velkomyslnost neakceptovala a neuhnula. Od té doby měl Bruno Cremer na horním rtu výraznou jizvu.
Bruno se již jako dítě rozhodl, že bude hercem. Jeho rodiče s představou budoucího zaměstnání svého syna souhlasili, matka dokonce Bruna v jeho plánech podporovala a pomáhala mu s přípravou na zkoušky na konzervatoř. Bruno Cremer se stal součástí slavného ročníku, který promoval v roce 1953. Na konzervatoři se setkalo malé souhvězdí francouzského filmu v čele s Jean-Paul Belmondem, následovaném Bruno Cremerem, Claudem Richem, Pierrem Vernierem, Jeanem Rochefortem a Jean-Pierre Mariellem.
Po absolutoriu konzervatoře nastoupil Bruno Cremer v známém pařížském divadle Théâtre de l'Oeuvre. Již jako elév si získal úctu kolegů coby vynikající představitel především dramatických postav. Hrál Shakespeara, Wildea i Becketa.

Ještě během studií na konzervatoři se Bruno Cremer objevil ve zcela zapomenutelné roličce muže z krabice ve filmu LES DENTS LONGUES (1952). Proto za faktický debut můžeme označit spíše mluvenou roli Bernarda v kriminálce QUAND LA FEMME S'EN MÊLE (1957).
Do povědomí francouzského publika se Bruno Cremer však vloudil až rolí válečného veterána v Schoendoerfferově filmu ČETA 317 (1965). Cremerova mohutná postava a až laserově tvrdý pohled očí ho předurčovali k rolím vojáků a mužů na obou stranách zákona, impozantní policista, děsivý vrah, to bylo zařazení pro Bruno Cremera. Proto nepřekvapí, že se objevil ve volném pokračování Čety 317, ve filmu CÍL 500 MILIÓNŮ (1966) opět jako bývalý voják, nebo v roli špiona v dramatu KDYBYCH BYL ŠPIÓN (1967) společně s vynikajícím Bernardem Blierem. Až nepatřičně mezi těmito rolemi působí Cremereův kněz ve Viscontiho filmu CIZINEC (1967) s Marcellem Mastroiannim v hlavní roli.

V roce 1972 se Bruno Cremer objevil v roli právníka v politickém thrilleru ATENTÁT V PAŘÍŽI po boku Jean-Louis Trintignanta, Micheal Picoliho, Giana Marii Volontého, Michela Bouqueta, Phillipe Noireta a Roy Scheidera. O dva roky později si zahrál Cremer v režijním debutu Rogera Hanina, v LE PROTECTEUR (1974), temném dramatu o prostituci v Paříži.

A přichází rok 1976, v němž se Bruno Cremer postavil v roli Jestřába proti svému příteli ze studií Jean-Paul Belmondovi ve filmu LOVEC HLAV (1976). V témž roce si zahrál roli Bruna, slizkého darebáka, v Lelouchově gangsterce z doby války DOBRÁK A ZLÍ LIDÉ (1976). V roce 1977 se Američané pustili do remaku velmi populárního dobrodružného snímku Mzda strachu z roku 1953. William Friedkin obsadil do většiny rolí Francouze a tak vznikl netradiční americký film s prvky francouzského šarmu MZDA STRACHU (1977). V roli jednoho ze čtyř řidičů zde exceluje Bruno Cremer. O rok později se Bruno Cremer sešel před kamerou s Laure Dechasnel v mrazivém špionážním thrilleru L'ORDRE ET LA SÉCURITÉ DU MONDE (1978). V témže roce si Cremer zahrál bývalého manžela Romy Schneider ve filmu DOCELA OBYČEJNÝ PŘÍBĚH (1978).

V roce 1980 obsadil režisér Coutard Cremera do role bývalého vojáka ve válečném dramatu podle skutečné události LEGIE NA KOLWEZI. A José Giovanni Bruno Cremera postavil po bok Annie Girardot a Clauda Brausseura, aby společně stvořili tehdy velmi populární kriminálku ČERNÝ TALÁR PRO VRAHA (1980). Další výraznou roli dostal Cremer od režiséra Boisseta ve špionážním thrilleru PROBUĎ SE ŠPIONE (1982), kde před kamerou stanul s Lino Venturou a Michelem Picoolim v rolích trojice navzájem se podezřívajících špiónů. V osmdesátých letech se Cremer stal Espinozou, proti kterému dlouhodobě bojoval komisař Cattani v seriálu CHOBOTNICE (1984). Československý divák si Cremera pamatuje především z minisérie POHLED DO ZRCADLA (1985), v němž pomáhal coby soukromý detektiv hlavní hrdince odhalit její minulost. Tento seriál mu ve Francii získal takovou popularitu, že jej Francouzky zvolily Sexy mužem roku.

Rok 1989 přinesl Bruno Cremerovi roli učitele, do nějž se zamiluje mladičká žačka v podání Vanessy Paradis, ve filmu SŇATEK BEZ DOMOVA. V témže roce obdržel cenu pro nejlepšího herce na Mezinárodním filmovém festivalu frankofonních filmů za roli otce ve filmu TUMULTES (1989). Od roku 1991 se Bruno Cremer začal věnovat natáčení televizního seriálu MAIGRET, kterého natočil 54 dílů. Během nich si odskočil natočit mysteriózní drama POD PÍSKEM (2000), v němž hrál ztraceného manžela Charlotte Rampling. O rok později dostal hlavní roli v autobiografickém filmu José Giovanniho ZATRACENÝ OTEC (2001). Za tuto roli získal cenu pro nejlepšího herce na Mezinárodním filmovém festivalu ve Španělsku.

Sám Cremer napsal také autobiografii, která vyšla v roce 2000 pod názvem Un certain jeune homme a obsahovala 286 stránek, které popisovaly celou jeho dosavadní uměleckou kariéru. A poprvé také, do té doby velmi diskrétní Cremer, poodhalil i některé informace ze svého soukromého života. Francouzští novináři mu přezdívali Tichý muž a to nejen kvůli jisté fyzické podobnosti s Johnem Waynem.

Bruno Cremer miloval divadlo, považoval ho za svoje původní řemeslo, ale práce na filmech mu stále více znesnadňovala stálé angažmá u divadla. Cremer patřil do stejné kategorie herců jako Lino Ventura, když se mu film nezamlouval, raději ho odmítl. A vrátil se ke svému milovanému divadlu. Bruno Cremer relaxoval četbou klasiky, přednost dával Homérově Iliadě. Jak říkal, „vždyť co může být víc vzrušující, než být ve společnosti bohů!“ Ke čtení si vždy zapálil nezbytný doutník.

Posledním netelevizním filmem Bruno Cremera byl snímek LÀ-HAUT, UN ROI AU-DESSUS DES NUAGES (2002), v němž potřetí a naposledy spolupracoval s Peirrem Schoendoerfferem. Až do roku 2004 se věnoval natáčení detektivek podle románů Georgese Simeona, z nichž mnohé se natáčely v Česku a s českými herci ve vedlejších rolích. Bruno Cremer točil průměrně 4 díly ročně, v roce 2004 však u něj propukla rakovina. A tak příští rok natočil výrazně pohublý a unavený Cremer pouze jeden díl s názvem Maigret a Severní hvězda. Jeho smlouva počítala s natočením ještě několika dalších dílů, ale vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nebyl schopen ani začít natáčení dalšího dílu s názvem Maigret a žlutý pes. Počátkem roku 2005 se Bruno Cremer stáhl do ústraní, na veřejnosti se objevil pouze na tenisovém turnaji Roland-Garros, kde na malou chvíli pózoval fotografům. V roce 2008 se stal důstojníkem Řádu čestné legie, růžici mu slavnostně připnul jeho přítel Pierre Schoendoerffer.

Bruno Cremer byl dvakrát ženatý, z prvního manželství se narodil spisovatel Stéphane Cremer (*7.4.1954), jenž píše o umění. První ženu poznal Cremer během studií na konzervatoři, ale jejich vztah brzy přestal fungovat. Od rozvodu žil Bruno Cremer patnáct let sám v hotelu. Podruhé se oženil v prosinci 1984, jeho žena Chantal, doktorka psychiatrie, mu porodila dvě dcery, Constance a Marie-Clémentine.

Cremer několik let bojoval s rakovinou jazyka a hltanu. V sobotu 7.8.2010 zemřel v pařížské nemocnici, což následný den potvrdil jeho dlouholetý agent France Degand. Poslední rozloučení s Bruno Cremerem proběhlo 13. srpna ve 14.30 v kostele svatého Tomáše Akvinského v Paříži, krom rodiny se zúčastnili i kolegové. Před kostelem se sešlo na sedm stovek lidí. Na poslední cestu Bruno Cremera vyprovodil dle jeho přání křesťanský hymnus Amazing Grace hraný na kytaru. Bruno Cremer je pohřben na hřbitově na Montparnassu v Paříži.

Autor: snorlax

V paměti diváků mnoha zemí zůstane Bruno Cremer zapsán především jako komisař Maigret, ale i když se této postavě slavného kriminalisty věnoval řadu let, rozhodně na ni nelze zúžit bohatou a dlouholetou divadelní a filmovou kariéru tohoto významného herce. Narodil se belgickým rodičům jako Bruno Jean Marie Crémer na pařížském předměstí Sainte-Mandé (dnes součást Paříže), v osmnácti letech po vzoru rodičů přijal francouzské státní občanství. Odešel studovat do Paříže, ale již tehdy měl jasno, že se chce stát hercem. Nastoupil ke studiím na Pařížské konzervatoři a na divadelním jevišti debutoval v dnes již méně známé hře Robinson v Théâtre de l'Oeuvre v roce 1952. Více zapamatovatelné výkony podával v následujících letech na stejném jevišti mimo jiné ve shakespearovském repertoáru nebo ve Wildově slavné komedii Ideální manžel.

Prvním titulem v Cremerově početné filmografii byla komedie DLOUHÉ ZUBY (Les dents longues, 1952), tady se ale jen mihl v bezvýznamné epizodce, takže většina životopisů uvádí jako jeho debut až zdařilou a hvězdně obsazenou kriminálku KDYŽ SE DO TOHO ZAPLETE ŽENA (Quand la femme s'en mele, 1957). Na přelomu 50. a 60. letech sklízel další úspěchy na divadelním jevišti především v díle moderního francouzského autora Jeana Anouilha. V jeho hře Chudák Bitos hrál v několika pařížských divadlech, v roce 1959 participoval i na premiéře Anouilhovy hry Becket aneb Čest boží. Pozornost filmařů si Bruno Cremer získal až větší rolí pobočníka Wilsdorfa ve válečném filmu ČETA 317 (La 317e section, 1965), který byl oceněn i na filmovém festivalu v Cannes.

Film ČETA 317 přinesl Bruno Cremerovi další příležitosti, které jej nakonec donutily omezit divadelní aktivity. V průběhu 60. až 80. let natočil kolem padesáti filmů, z nichž mnohé jsou známé i u nás. Hrál převážně v dramatech, oblíbeným představitelem vedlejších postav se stal i v kriminálním žánru. Z titulů dobře známých i našim divákům uveďme například filmy LOVEC HLAV (L'alpagueur, 1976) s J. P. Belmondem nebo ČERNÝ TALÁR PRO VRAHA (Une robe noire pour un tueur, 1981) s Annie Girardotovou. Doménou Bruno Cremera se stali muži drsného charakteru na obou stranách zákona, výraznou psychologickou roli vybočující z jeho dosavadní filmografie dostal po boku Romy Schneider ve filmu DOCELA OBYČEJNÝ PŘÍBĚH (Une histoire simple, 1978). Čeští diváci si jej mohli připomenout také v italském kriminálním seriálu CHOBOTNICE (La piovra, 1989). Příležitostně se ale nadále věnoval i divadlu, na scéně Théâtre de Paris zaujal v roce 1981 v představení Bent.

Důležitým mezníkem v Cremerově herecké dráze byl rok 1991. Méně je známo, že v tomto roce získal ocenění na filmovém festivalu v Namuru za svou kreaci ve filmu VZBOUŘENÍ (Tumultes, 1989), především byl ale osloven televizní produkcí pro roli komisaře Maigreta, v níž se následně stal důstojným nástupcem Jeana Gabina. Postavou oblíbeného kriminalisty byl Bruno Cremer nakonec zcela pohlcen, v letech 1991-2005 natočil v roli Maigreta přes padesát televizních filmů, v nichž vyšetřoval různorodé zločiny. V úloze Maigreta pracoval pod vedením řady režisérů, z těch slavnějších jmen můžeme připomenout Pierra Granier-Deferra, Denyse de La Patelliere nebo Christiana de Chalonge. Za pozornost stojí i fakt, že řada epizod se natáčela v České republice. Mimo rozsáhlý maigretovský projekt točil Bruno Cremer i další filmy, v jeho práci pro film nicméně nastala osmiletá přestávka. Divákům se připomněl například v psychologickém dramatu POD PÍSKEM (Sous le sable, 2000), za svůj výstup v dramatu MŮJ OTEC MI ZACHRÁNIL ŽIVOT (Mon pere, il m'a sauvé la vie, 2001) byl oceněn na festivalu akčních filmů ve Valenciennes.

V důsledku nádorového onemocnění se v roce 2006 Bruno Cremer zcela stáhnul do ústraní a jeho filmografii uzavírá televizní film MAIGRET A SEVERNÍ HVĚZDA (Maigret et l'étoile du nord, 2005). Bruno Cremer zemřel v jedné z pařížských nemocnic 7. srpna 2010 ve věku osmdesáti let. Svůj profesní i osobní život zpřístupnil v autobiografii Un certain jeune homme vydané v roce 2000. Bruno Cremer byl dvakrát ženatý a měl tři děti. Syn Stéphane Cremer (*1954) z prvního manželství je spisovatelem.

Autor: argenson

Bruno Crémer, je francúzsky divadelný, filmový a televízny herec.Narodil sa 6 októbra 1929 v Saint – Mandé,Seine (Val-de-Marnel), Francúzsko. Svoju umeleckú kariéru zahájil v divadelnej hre Julesa Superviella Robinson, a svetovej premiére Jeana Anouilha Beckett v roku 1959.

Často hraje v dielach Shakespearea či Oscara Wildea.Vo filme debutoval v roku 1957 v snímke Yves Allégreta Quand la femme s en méle po boku Bernarda Bliera, Alaina Delona, Jeana Servaisa, Pierre Mondyho a Edwige Feuillére.

Bruno Crémer je charizmatický charakterový herec, ktorý hraje vačšinou policajtov alebo zločincov - 1967 Keby som bol špiónom, psychologická dráma s Bernardom Bliérom, či v detektívkach - 1976 Lovec hláv s Belmondom, 1981 Čierný talár pre vraha s Annie Girardot a Claude Brasseurom, 1982 Špión, na ktorého nezabudli s Linom Venturom, Michel Piccolim a Bernardom Fressonom.

Bruno Crémer je dôstojným nasledovateľom Jeana Gabina v detektívkach Gergesa Simenona – Inšpektor Maigret “Commissaire Maigret", ktorých doteraz natočil od roku 1991 - 55 dielov a 86 celovečerných filmov.

Autor: cicis