Jméno Millviny Dean je nesmazatelně spojeno s legendárním parníkem Titanic. Byla také nejmladší jeho pasažérkou, vždyť na Titaniku se plavila ve věku pouhých několika týdnů jako nemluvně! Millvina Dean v náručí své matky katastrofu, která se odehrála v noci ze 14. na 15. dubna roku 1912, přežila. Ačkoliv si logicky na prožitou událost s ohledem na věk nemohla pamatovat, to nic nemění na skutečnosti, že regulérně patřila mezi ty, kteří potopení Titaniku přežili. Millvina Dean se posléze stala posledním žijícím člověkem z Titaniku, nicméně osudem jí nebylo dopřáno dožít se 100. výročí katastrofy. Zemřela přesto v požehnaném věku, a protože za svého života vystoupila v několika dokumentárních snímcích věnovaných Titaniku a osudné dubnové noci před sto lety, zaslouží si její jméno zmínku také v naší databázi. Jaký vlastně byl život Millviny Dean poté, co patřila mezi ty zachráněné?
Elisabeth Gladys Millvina Dean se narodila v anglickém městě Branscombe dne 2. února roku 1912. Jejími rodiči byli Bertram Frank Dean a Georgette Eva Light. Rodinu tvořil ještě starší bratr Betram Vere Dean (1910 – 1992). Betram V. Dean taktéž přežil potopení Titaniku. Dožil se věku 82 let, kdy není v žádném případě bez zajímavosti, že zemřel v Southamptonu dne 14. dubna 1992, ano, přesně 80 let poté, co Titanic narazil na osudný ledovec!
Rodina Deanových v roce 1912 plánovala opustit Anglii a odcestovat do amerického státu Kansas, kde ve městě Wichita vlastnil otcův bratranec tabákovou firmu. Otec Bertram měl v plánu se připojit do rodinné firmy a prací zde zabezpečit své děti. Jeho plány zůstaly navždy pohřbeny na palubě Titaniku, neboť zatímco jeho žena a obě děti byly zachráněny, Bertramův život skončil v ledové vodě oceánu. Ještě předtím však zaznamenal náraz na ledovec a svým přirozeným instinktem vytušil, že se stalo něco, co může změnit život všech pasažérů na palubě. Šel tedy do kajuty, probudil ženu a děti. Díky jeho včasnému zásahu se paní Deanová s dětmi dostaly do záchranného člunu č. 10. Je velmi pravděpodobné, že později by už s ohledem na zoufale nízký počet záchranných člunů, by už místo pro Deanovu rodinu být nemuselo...
Nebylo jednoduché pro čerstvou vdovu se dvěma maličkými dětmi vstoupit na půdu neznámé země poté, co paní Deanová připlula na Carpathii (jak jistě všichni vědí, tato loď vzala na svou palubu trosečníky ze záchranných člunů Titaniku) do USA. Bez manžela by zde byl život velmi tvrdý a paní Deanová se tedy rozhodla vrátit zpět do své domovské Anglie. Spolu s dětmi přeplula zpět oceán na palubě parníku Adriatic (patřil též společnosti White Star Line stejně jako Titanic).
Pro osiřelé děti bez otce – Millvinu a Bertrama – byl zřízen penzijní fond. Ovdovělá matka se rozhodla znovu provdat, když bylo Millvině osm let. Tehdy také své dceři prozradila, jak smutný osud měl její otec a že jako malé nemluvně jen pár týdnů staré přežila onu tragédii.
Není vyloučeno, že prozrazené tajemství mělo vliv i na další životní osudy Millviny Dean. Nikdy ne neprovdala a neměla žádné děti. Pracovala v různých profesích, za druhé světové války dokonce pro britskou vládu. Později byla zaměstnána jako nákupčí strojírenské firmy, pracovala také jako kartografka či asistentka. Milovaná matka Millvinu opustila 16. září 1975 ve věku 96 let.
Závěr svého života trávila Millvina v pečovatelském domě. Během svého prací nabytého života se účastnila setkání přeživších pasažérů z Titaniku. Ze stále se zmenšující skupiny zbyla nakonec sama. Památku oné dubnové noci roku 1912, ač si ji sama logicky ve svých vzpomínkách nemohla pamatovat, ctila však až do své smrti. Byla proslulá obrovskou úctou k obětem katastrofy, k nimž patřil také její otec. V roce 2007, kdy již byla Millvina v ústavu sociální péče, ostře kritizovala společnost BBC a její pořad „Doktor Who“, v němž byla s notnou dávkou ironie zpodobněna loď s názvem „Titanic“. Millvina poukazovala na smrt mnoha nevinných obětí a také svého otce s tím, že není vhodné, aby tento pomník tragicky zesnulých byl nějakým způsobem parodován. Televizní mluvčí tehdy s omluvou podal vysvětlení, že příběh se odehrává na lodi vesmírné nikoliv klasické lodi, proto opravdu nelze srovnávat jakékoliv okolnosti s Titanikem.
V roce 2008 byla Millvina požádána, aby vystoupila v Southamptonu na pietním setkání k 96. výročí katastrofy Titaniku, avšak tuto účast musela tehdy již poslední žijící pasažérka legendární lodi odmítnout. Starou paní trápily zlomené kyčle a zdravotní stav se stále zhoršoval. V roce 2009 oslabené nemocné tělo 97-leté ženy napadl zápal plic. Dne 31. května 2009 ráno poslední žijící cetující z Titaniku vydechla naposledy. Odešla v tichosti v ranních hodinách v pečovatelském domě v Ashurst. O pár měsíců později, 24. října 2009, byly Millvinin popel rozptýlen v docích přístavu Southampton, odkud se Titanik vydal na svou první a poslední plavbu...po téměř stu letech se kruh osudů uzavřel...
Autor: Hortensie .
