Vladimír Dlouhý

Pro milovníky českých pohádek navždy zůstane herec Vladimír Dlouhý jedním či druhým Petrem. V roli prvního z Petrů – Majera – se dvořil krásné princezně Arabele z Říše pohádek ve stejnojmenném seriálu, o několik let později již jako Petr Máchal skládal poklony nafoukané princezně Angelíně, aby nakonec našel štěstí po boku její skromné sestry Adélky v pohádce „S čerty nejsou žerty“. Ale nebyly to jen pohádkové role, které Vladimír Dlouhý vytvořil na filmovém plátně, v televizi či na divadle. Během svého života ukázal nejrůznější polohy hereckého projevu a s perfekcionismem sobě vlastním se plně ponořil do každé role, kterou hrál. Žel, dnes již můžeme o tomto výborném českém herci hovořit pouze v čase minulém…

Vladimír Dlouhý se narodil v Praze dne 10. června roku 1958 jako syn stavebního inženýra a prvoligové házenkářky. Jako dvanáctiletý chlapec se poprvé objevuje před kamerou ve snímku režiséra Karla Kachyni „Už zase skáču přes kaluže“. Zde ztvárnil postavu chlapce Adama, který bojuje se zákeřnou chorobou. Nesporný herecký talent, který Vladimír projevil v této náročné roli, jej předurčil pro studium konzervatoře, kterou absolvoval v roce 1980.

DIVADELNÍ PRÁCE
Již během studia hostoval na scéně Divadla Na zábradlí. V roce 1976 to bylo v Shakespearově dramatu „Bouře“ a dále pak v posledním ročníku konzervatoře v Bulgakově díle „Svatá Kabala“. Po ukončení konzervatoře mu byla z tohoto divadla učiněna nabídka na angažmá. Později – na počátku 90. let – je Vladimír Dlouhý součástí hereckého souboru Divadla Bez zábradlí (1991 – 1994). Tři roky strávil Vl. Dlouhý v angažmá Městských divadel pražských a následně pak od roku 1997 členem Divadla na Vinohradech. V roce 2001 získal nominaci na Cenu Thálie za roli v Marberově hře „Na dotek“ v divadle Rokoko.

Společně se svým mladším bratrem Michalem (nar. 1968) sklízeli úspěch na scéně divadla Kalich v inscenaci „Chvála bláznovství“ v rolích chovanců psychiatrické kliniky.

ZNÁMÉ FILMOVÉ A TELEVIZNÍ ROLE
Filmografie Vladimíra Dlouhého je velmi dlouhá a obsáhlá. V podstatě téměř nepřetržitě od svého debutu v roce 1970 se objevoval před filmovou či televizní kamerou. Připomeňme alespoň některé. Vladimír Dlouhý byl sympatickým kamarádem hlavní hrdinky – Jardou – v adaptaci dětské knihy Marie Majerové „Robinsonka“ z roku 1974. Potkal se zde před kamerou s mladinkou Miroslavou Šafránkovou, ztvárňující titulní postavu. Potkávají se spolu před kamerou o mnoho let později znovu – na počátku 90. let, kdy vzniká pokračování legendárního seriálu „Arabela“, kde – jak již bylo v úvodu řečeno – vytvořil Vladimír Dlouhý jednu ze svých nejslavnějších postav, studenta Petra Majera, do jehož srdce vstoupila krásná princezna z pohádkového světa. Jak asi každý milovník tohoto seriálu ví, onou Arabelou byla slovenská herečka Jana Nagyová, která však v pokračování s názvem „Arabela se vrací“ kvůli neshodě s produkcí ohledně finančního ohodnocení, hrát odmítla. Novou Arabelou, nyní již paní Majerovou, se tak stala právě Miroslava Šafránková.

V osmdesátých letech vídáme Vladimíra Dlouhého v televizních seriálech. Velmi výraznou postavou je mladý žokej Libor v seriálu z prostředí chovu koní s názvem „Dobrá voda“. Společně s Petrem Haničincem vytvořili zajímavou dvojici otce a syna, jejichž neshody, vyplývající z odlišných povah i generačních rozdílů, mají i přes mnohá úskalí jedno společné – lásku ke koním, byť každý z nich si hájí svůj svět a svá přání. Vladimír Dlouhý se objevil také v seriálu „Sanitka“ v roli dr. Holoubka, která sice možná zůstává jakožto postava vedlejší ve stínu hlavní role dr. Jandery (v podání Jaromíra Hanzlíka), avšak i zde prokázal Vladimír Dlouhý pevnost svého hereckého projevu. Zapomenout nelze ani na postavu Dušana Váchy v seriálu ze studentského prostředí – „Bylo nás šest“.

V roce 1992 mohli diváci Vladimíra Dlouhého vídat v roli kriminalisty Kolína v projektu živě vysílaných detektivních příběhů „Hříchy pro pátera Knoxe“, které vznikly v tehdy ještě Československé televizi na základě stejnojmenné knihy povídek Josefa Škvoreckého. Byť spolupracuje o něco více s televizí, neodvrací se ani od kamery filmové. V polovině 90. let zaujal rolí novináře, odsouzeného za velezradu a špionáž, ve snímku z komunistického lágru „Bumerang“. Za tuto roli byl Vladimír Dlouhý nominován na Českého lva.

Na kontě Vladimíra Dlouhého se v r. 1997 připisuje tzv. černá komedie „Báječná léta pod psa“, r. 2004 s sebou přináší snímek z prostředí fotbalových fanoušků s názvem „Non plus ultras“, roku 2008 pak následuje vedlejší, avšak velmi výrazně zahraná postava kostelníka v adaptaci románu Josefa Kopty „Hlídač č. 47“ pod režijní taktovkou Filipa Renče. Za tuto postavu dostal Vladimír Dlouhý Českého lva za vedlejší roli.

HEREC PERFEKCIONISTA
Umělečtí kolegové Vladimíra Dlouhého na něho vzpomínají jako na člověka, který do své role vložil maximum, každou svou postavu si pečlivě připravoval, studoval. Odváděl vynikající výkon s plným nasazením i navzdory kruté nemoci, která poslední léta stále prudčeji útočila. On sám však odmítal jakékoliv úlevy a navzdory častému vyčerpání a silné únavě se snažil dostát svým pracovním závazkům. Že hereckou práci bral Vladimír Dlouhý jako své poslání, o tom svědčí i následující slova, která uvedl v jednom z nepříliš častých poskytnutých rozhovorů:

„Ovšemže trému mám. Nespadnout pod laťku, na kterou jsou lidi zvyklí. Jako ve sportu. Bojím se vzít další práci, a taky se bojím před každým představením. Jsem hodně nervní, ale je to taky o zodpovědnosti. Někdo roli bere lehčeji, jiný se trápí víc. Práci věnuji většinu svého času. Jsem ze staré školy - věřím tomu, že se máme prezentovat tím, co děláme na jevišti, v televizi a ve filmu. Za každého má mluvit jeho práce. Proč zrovna my herci máme být výjimka?“

ČESKÝ TOM HANKS
On sám za svůj herecký vzor považoval Ladislava Mrkvičku. Své role studoval převážně po kavárnách a restauracích, nevadil mu šum a ruch městského života, naopak – pobyt mezi lidmi jej naplňoval klidem a přinášel mu větší koncentraci na studium svých postav. S precizností sobě vlastní se Vladimír Dlouhý připravoval nejen na role tzv. „naživo“, které sám ztvárnil, ale neméně vynikající výkony odváděl také v dabingu. Jeho hlas se neodmyslitelně stal tím, jímž k českým divákům promlouvá americký herec Tom Hanks ve většině svých snímků u nás uvedených – např. „Forrest Gump“, „Apollo 13“, „Láska přes internet“ či „Šifra mistra Leonarda“. V posledním jmenovaném snímku hraje Tom Hanks postavu profesora Roberta Langdona. Tatáž postava se objevuje i v další adaptaci románu Dana Browna s názvem „Andělé a démoni“. Zde však slyšíme z úst Hanksových hlas Aleše Procházky. Vladimír Dlouhý je v době přípravy české dabingové verze „Andělů a démonů“ již vážně nemocen, přesto však mnohým svým závazkům se stále snaží dostát.

POSLEDNÍ FILMOVÁ ROLE
V roce 2010 vzniká pod režijním vedením Petra Jákla snímek „Kajínek“. Jak je z názvu patrno, zaobírá se tento nový film, jehož premiéra je stanovena na srpen 2010, známou kauzou na doživotí odsouzeného vězně. Titulní roli Kajínka ztvárnil ruský herec Konstantin Lavroněnko, Vladimír Dlouhý se objevuje v jedné z vedlejších postav. Svou roli i následné postsynchrony natáčí již těžce nemocný, na pokraji fyzického vyčerpání, avšak opět prokazuje svou obdivuhodnou profesionalitu, s níž se snaží dostát svým závazkům. Svou nemoc si nepřipouští a odmítá i jakékoliv ohledy vůči svému zdravotnímu stavu. I nadále hraje v divadle. Dne 11. května 2010 je výkon bratrů Dlouhých v „Chvále bláznovství“ oceněn obrovským aplausem. Nikdo netuší, že v případě Vladimíra je to již bohužel naposledy…

AČ ODEŠEL, JEHO HERECKÝ ODKAZ TU ZŮSTÁVÁ
Vladimír Dlouhý trpěl od mládí problémy se žaludkem. Nezdravá životospráva se bohužel v průběhu let stále více začala podepisovat na celkovém zdravotním stavu oblíbeného herce. Po dovršení padesátky podstoupil operaci žaludku na základě diagnostikování rakoviny, část žaludku byla herci odebrána. Osud však byl nelítostný. Objevila se jedna z nejzákeřnějších forem zlé nemoci – rakovina slinivky, jíž podlehl i oblíbený americký herec a hvězda „Hříšného tance“ Patrick Swayzee.

Smutná a šokující zpráva přišla 20. června 2010 – Vladimír Dlouhý, nezapomenutelný Petr ze seriálu „Arabela“, odešel navždy. Boj se zákeřnou chorobou prohrál ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze. České herectví tak ztratilo další osobnost, jejíž stopa v divadle, filmu a televizi je víc než zřejmá. Odešel však nejen výborný herec, ale také otec od dvou malých chlapců. Vladimír Dlouhý po sobě zanechal čtyřletá dvojčátka, která se narodila z jeho manželství s herečkou Petrou Jungmanovou. V srdcích všech tu však zůstane navždy…



Autor: Hortensie



Zpracováno na základě životopisných článků a nekrologů z nejrůznějších mediálních zdrojů (Lidové noviny, Centrum.cz, Blesk.cz, Ahaonline, Kultura.ihned a další).