Drahomíra Fialková

Herečka Drahomíra Fialková pochází ze západních Čech, od dětství se zajímala o divadlo. V těsně poválečné době začala profesionálně hrát, první zkušenosti získala v souboru Modrá halena, který působil v rámci Zemského oblastního divadla v Liberci (1945-1947). Krátce byla angažována v Divadle města Žižkova (1947-1948). I když její pražské angažmá trvalo jen jednu sezónu, pro Fialkovou to mimo jiné znamenalo debut před filmovou kamerou a v roli nájemnice Jelínkové se objevila ve filmu ZELENÁ KNÍŽKA (1948).

Z Prahy pak znovu zamířila na oblastní scény a v letech 1948-1950 hrála v Městském oblastním divadle v Mladé Boleslavi. Po narození dcery se několik let věnovala rodině, další angažmá přijala v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích (1954-1959). Tady hrála spíše jen menší role, ale dostala příležitost pracovat například s režisérem Miroslavem Macháčkem. Objevovala se v klasice i moderním repertoáru (Hamlet, Othello, Radúz a Mahulena, Diplomati), jedinou větší roli měla ve hře Třetí přání, kterou Jihočeské divadlo uvádělo v sezóně 1958-1959. Drahomíra Fialková také často vystupovala ve slavném divadle s otáčivým hledištěm v Českém Krumlově.

Poslední divadelní angažmá měla Fialková na scéně Východočeského divadla v Pardubicích (1959-1960), na další jevištní hereckou práci pak rezignovala. Od počátku šedesátých let působila převážně v Československém rozhlase, její hlas zazněl z řady rozhlasových dramatizací, pohádek, namluvila také četné komentáře k dokumentům, dobře známá byla posluchačům především jako průvodkyně široce oblíbeného magazínu Meteor. Teprve po roce 1989 vyšly najevo její aktivity ve spojení mezi domácím disentem a umělci v exilu. S touto prací souvisí i její zásluhy v době udělení Nobelovy ceny za literaturu Jaroslavu Seifertovi. Zatímco oficiální orgány o tuto významnou událost jevily jen minimální zájem, Fialková pro výbor udílení Nobelových cen dohledávala a kompletovala materiály k Seifertově práci.

Další práce Drahomíry Fialkové má jen minimální význam a je také poměrně málo početná. Zaznamenat ji můžeme v několika epizodních rolí sedmdesátých let, hrála například kadeřnici v kriminálce VÍM, ŽE JSI VRAH (1971), jako Nely se objevila v umělecky hodnotném filmu MORGIANA (1972). Později ztvárnila malou roli prodavačky v komedii V PODSTATĚ JSME NORMÁLNÍ (1981), nevelkou, ale zajímavou příležitost v podobě postavy kulturní inspektorky Mrzenové dostala ve smutné komedii NEJISTÁ SEZÓNA (1987). Výjimečně spolupracovala také s televizí. V poslední době našla uplatnění v několika filmech zahraničních produkcí, spolu s dalšími českými herci hrála v hororu KLETBA BRATŘÍ GRIMMŮ (The Brothers Grimm, 2005), kde ztvárnila postavu babičky. V této době se Fialková vrátila také k divadelní práci a s představením Lásky sester Rottových podnikla několik zájezdů do zahraničí, kde hrála pro české krajany.

Manželem Drahomíry Fialkové byl herec Jiří Lír (1923-1995). Jejich dcera Kateřina Lírová (*1951) je taktéž herečkou.

Autor: argenson