Miroslav Hanuš

Prozaik Miroslav Hanuš byl prozaikem spíše úvahovým, zabývajícím se zápasem jednotlivce v různých společenských formách a vztazích. Přesto jsou postavy a děje, které svým psaným slovem vykreslil stále schopné života, který jim vdechne až jejich čtenář . Samotný životní osud Miroslava Hanuše se začal odvíjet v Praze, kde se narodil 15. května roku 1907 do rodiny pekařského dělníka.

Otec Miroslava Hanuše byl prototypem stále se vzdělávajícího muže, který se později vypracoval na úředníka. Tento životní vzor zřejmě stál i u snahy dospívajícího Hanuše, aby řádně studoval na gymnáziu v letech 1918 až 1926 a po maturitě pokračoval ve studiu dějepisu a zeměpisu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde promoval v roce 1931. Po absolvování vojenské prezenční služby nastoupil jako učitel nejprve na měšťanských školách na severní Moravě, a to v letech 193 až 1935 v Horní Olešné u Šumperka, a v období 1936 až 1937 ve Štítech u Zábřehu na Moravě.

Po roce 1937 pilně vyučoval na gymnáziu a ve středních školách v Chrudimi až do odchodu na zasloužený odpočinek v roce 1968. V letech 1946 až 1948 jezdil mezi horníky do kladenských dolů na nedělní brigády. Navštívil ze studijních důvodů během svého života i některé evropské země, např.Norsko, Holandsko, Maďarsko aj. Literárně debutoval v regionálních periodikách a Lidových novinách, později přispíval do časopisů Nový život, Kytice, Literární noviny, kladenské Svobody, Plamene, Hostu do domu aj.

Knižně debutoval v roce 1940 románem Na trati je mlha /1940/, který byl spíše literárním pokusem o zachycení pocitů první světovou válkou zaskočené generace.Román, který vydal v roce 1941 pod názvem Pavel a Gertruda /1941/, je psychologickou studií vztahů mezi mužem a ženou. Překvapivé pro tehdejší čtenářskou obec bylo zjištění, že začínající autor vydává další román s titulkem Méněcennost/1942/, s takovou pravidelností. Román se opět týkal lidských vztahů a procesu hledání čistoty intimních lidských vztahů. Na román Méněcennost navázal v roce 1944 románem Petr a Kristýna /1944/, kde vidí jakousi cílovou stanici pro hledání jedince ve společenském zmatku, v kolektivní sounáležitosti.

Mimo tyto romány vydal Hanuš ještě v roce 1941 sbírku povídek s názvem Slyším tvou krásu /1941/ a v roce 1943 psychologicko-dobrodružný román Bílé cesty mužů /1943/o psychické zátěži a úloze pevné vůle při překonávání překážek spojených s objevitelskými cestami do nitra Antarktidy. V roce 1950 se k tomuto tématu vrátil včetně polárního prostředí v knize Setkání na pakku /1950/, inspirován osudy polárního badatele Roalda Amundsena. Do roku 1950 vydal ještě řadu próz, které mají podobné zaměření a jsou propojeny myšlenkou jakéhosi usilovného hledání a experimentování: Příběh starého mládence /1944/; Příběh o pomoci /1945/; Dva příběhy o pomoci /1947/; Legenda o Tomášovi /1947/. Do této skupiny lze zařadit i román Býti zrnkem soli /1949/.

Výrazným odklonem od témat, která dlouhodobě zpracovával představuje román s detektivními a fantaskními prvky Já - spravedlnost /1946/, který byl v roce 1968 zfilmován režisérem Zbyňkem Brynychem podle scénáře Miloše Macourka/. Ve stejné době napsal a vydal pro mládež pohádkovou knihu O bláznivém knížeti /1945/, prózu o partyzánském odboji Strach /1946/ a po roce 1950 své zážitky a dobrodružství z doby brigád v uhelném dole pod názvem Ze světa zkamenělého slunce /1954/. Klíčový význam pro posuzování literárního díla Miroslava Hanuše má dvou dílný román o životních osudech Jana Amose Komenského - Osud národa /1957/ a Poutník v Amsterodamu /1960/. Po roce 1960 vydal již jen kratší prózy v rozsahu novely, např. : Jana /1963/; Slunce toho rána /1966/; Čtvrtý rozměr /1968/; Tři variace na lásku /1981/; Znepokojiví hosté /1982/; Útesy pod hladinou /1987/; Dary snů a času /1992/; Konkláve /1994/ a dal.

Pedagog a spisovatel Miroslav Hanuš zemřel v Chrudimi 26. září roku 1995 ve věku 88 let.

Erkul

Autor: Erkul